Terapia láskou

[imdb: 8.1/10] | me: Pekne vybalansovaný film, kde smiech ide ruka v ruke so serióznymi témami. Spôsob akým film rieši vzťahy a psychológiu postáv je príjemne "vstrebateľný" hlavne vďaka chémii, ktorá dokonalo funguje medzi všetkými predstaviteľmi ústrednej hereckej štvorky. Príbeh nie je nalinkovaný, dej sa pekne vetví a diváka vždy niečim prekvapí a zaujme, čím pôsobí pútavo počas celej svojej dĺžky. Je to proste podarený film v ktorom sa mnoho podstatných faktorov (herecké výkony sú jedinečné) spojilo a zabezpečilo tak jeho celistvosť a dalo mu ten správny ráz. I was a slut. There will always be a part of me that is dirty and sloppy, but I like that, just like all the other parts of myself. I can forgive. Can you say the same for yourself, fucker? Can you forgive? Are you capable of that? (05.02.2013)

║Rozpočet $21miliónov║Tržby USA $132,092,958║Tržby Celosvetovo $236,412,453▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $10,531,595 //počet predaných kusov 409,034║ Tržby za predaj DVD v USA $14,972,827 //počet predaných kusov 770,537║ V prvom rade nemá to tu správnu ľahkosť aby to mohlo okrem navodeného flustrovaného dramatu aj zabávať, či patrične mohlo strhnúť a či možnosť patrične fandiť v plnom rozsahu trpiacim osobám, ako po hereckej stránke nie je čo vytknúť, dosť dobre to uhrajú, skôr režijne mi to nesedí, lebo neustále omieľaní vzťah okolo "múzy" Nikki je časom až otravný, scény s tanečkami fajn tie majú ako taký náboj, škoda že fakt výborná je až posledná štvrtina filmu, ktorá je neporovnateľne lepšia oproti predošlemú dejovému trápeniu. A zas nepochopený bonbónik je od akademikov "Nominated for 8 Oscars"??? /45%/ (23.01.2013)

Pokud jsou ta procenta myšlena tak, že se při tom výborně usíná, tak bych klidně dala sto procent. Příběhy narušených lidí mě zajímají, ale tady jsem už po dvaceti minutách měla vážně po krk toho "Ale Nikki se ke mně vrátí,...", mimoto se tam neustále jenom řve. Tohle je pro mě zkrátka další záhadou (nejen) na čsfd. Možná se k tomu ale jednou vrátím, trpělivější, v lepší náladě..Oscar pro Jennifer je jen ukázka toho, že akademici jsou senilní a mají rádi výstřihy:))). Sice ji mám celkem v oblibě, ale to už předvedla lepší výkon v Hunger Games... (14.01.2013)

5/10 Dysfunkční film o dysfunkčních postavách. Ovšem dokonale vykalkulovaný a lacině sentimentální. Tohle melodrama po mně sjelo jako po igelitu, který na sobě nosil Bradley Cooper při běhání. P. S. Hrdinové NEBYLI neurotičtí, viz základní rozdíly mezi neurozami a psychozami. Proto kohokoli, kdo ví něco o psychopatologii, bude tenhle rádoby indie film iritovat:) Vynikající recenze Jana Gregora na aktualne.cz. (14.01.2013)

Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul (25.02.2013)