Prometheus

Vizuálně dokonalý, ale příběhově prázdný. Prometheus je ve spoustě věcí nedořešen a probouzí nové otázky, namísto toho, aby je zodpovídal. Marketing očividně dost přestřelil, divákovo obrovské očekávání totiž nedokáže plně uspokojit. A je to fakt škoda, protože Scott si ten scénář prostě nepohlídal (ten se neliší od řady jiných sci-fi béček), takže výsledek filmu tím bolestivě trpí. Co je ale vážně super, tak průzkum a destrukce vesmírné lodi, výkon Fassbendera, zadek Theron a operace Rapace. P.S. Hodně práce mi dalo zjistit, koho si to pánové Pearce s Wilsonem vlastně zahráli. (65%) (07.06.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)

Nejsem žádný expert na Vetřelčí vesmír, tak to kdyžtak berte s rezervou, ale Prometheus je podle mě asi takovým "bezprostředním prequelem" Vetřelce jako Epizoda III "dokonalým uzavřením kruhu":P Klobouk hned několikrát dolů před Panem Režisérem, jak hardcore a jak moc oku libou sci-fi buduje v první hodině (interiéry jsou jako z Nostroma;)) - samozřejmě za vydatného přispění dokonale umělého Davida, jehož úsměv dosahuje takřka HALovských parametrů (jen kdyby mi ještě někdo vysvětlil, NA CO SI HERGOT BARVÍ VLASY?). Smeknuté širáky ovšem musí být odmrštěny několik světelných let do dáli po zvrácení všeho až dosud poctivě budovaného do naprosto elementární logiku postrádajícího filozoficko-mystického vyvražďovacího a demoličního gigakolotoče, který by musel nevyhnutelně dostat na prdel, i kdyby nebyl součástí Aliení série. Nemám nic proti Scottovým úvahám o hledání odpovědí na "základní otázky bytí", o zázraku stvoření života, o obavách stvořitelů z vlastního výtvoru atd. Ale způsob, jakým se je snaží přetavit ve film, který by se nakrásně měl odehrávat jenom nějakých čtyřicet let před blízkým setkáním nechutně přítulného druhu na LV-426, je prostě katastrofální. Spousta peněz a vynikajících hereckých výkonů se tu prostě vyhazuje přechodovou komorou. Jak jinak chcete nazvat to, že se brilantní věděcké mozky chovají jako naprostí kreténi nejenom že bez pudu sebezáchovy (protože první otevření hledí by ve skutečnosti vedlo k ráznému "Congratulations, doctor, you have now just earned yourself a trip-to-Earth-long quarantine."), ale i bez jakýchkoliv naprosto základních znalostí o vlastní práci (jako třeba, že když otevřete vzduchotěsné dveře, tak asi narušíte prostředí za nimi)? Je možné, že nějaký mega director's cut spraví ten "drobný problém" s provázaností Promethea s Vetřelcem a jeho mladšími sourozenci, ale na ty už zmiňované věci, naprostou absenci jakékoliv evoluční logiky a vlastně i na prapodivné motivace hlavních postav (hlavně Weylanda, Davida a Hollowaye) by musel natočit celý film znovu, a hlavně podle jiného scénáře. Scénáře, jehož hlavní rekvizita (černý sliz) nebude ověšená neónovými tabulemi "protože jsem guma, potřeboval jsem něco, čím můžu skrz nevysvětlitelnost vysvětlit úplně všechno to, co se mi nedařilo vymyslet":P Teoreticky je možné, že by pokračování Promethea mohlo leccos vysvětlit, ale zatím mám pocit, že se o Ridleyho Scotta začíná na stará kolena pokoušet Syndrom Davida Lynche. I tak je ale Prometheus jednou z nejvýraznějších filmových událostí minulého roku, a jak jsem už řekl, minimálně kvůli první hodině stojí rozhodně za vidění. Po vizuální stránce je to taková pecka, že se nemůžu donutit i navzdory obří hromadě scénáristické mrvy nedat červené hodnocení. Takže 70%. (22.04.2013)

Je to cool sci-fi. Působí to velkým dojmem, i když vlastně jen choděj z lodě do jeskyně a naopak. Omlouvám se za spoiler, ale vůbec jsem nepochopil, co měl znamenat ten sebevražedný začátek a pak taky proč ten robot dal vědátorovi do pití ufonskej shit. Vždyť z toho nic neměl... No každopádně jsem z kina odešel spokojený. (05.07.2012)