Skrytá vada

Od prvého momentu ako som sa dopočul, že Anderson ide točiť detektívku som bol nedočkavý. Potom prišli prvé plagáty, trailer a ja som si hovoril, že to znova bude retro v štýle Boogie Nights, ktoré zbožňujem. Ale aj napriek tomu som sa k filmu nejako nemal. Teraz som si ho pozrel a som úprimne sklamaný. Andersona má zafixovaného( až na jeho krátkometrážne prvotiny), ako sofistikovaného autorského režiséra venujúcemu sa vzťahovým zlepencom a keď aj nie, tak aspoň svoje postavy vedie v ústrety silnej myšlienke, podfarbenej formálne prešpikovaným vizuálnym obrazom. Inherent Vice nemá ani poriadnu atmosféru, roztrieštenosť motívov sa podpisuje na dynamike a zrozumiteľnosti a aj napriek tomu, že sa tu vyskytne množstvo zaujímavých postáv, pod ich kožu sa nedostaneme. Všetko je centralizované okolo postavy Phoenixa, čo by nebolo na škodu, keďže herecky je tu znova výborný, ale v celej tej plejáde motívov a postáv pôsobí ako brzda. Od polovičky mi vlastne bolo jedno čo sa tam deje a čo sa tam ešte stane a ani to výrazne vyvrcholenie neprišlo. Elswit až trestuhodne nevyužitý, rovnako aj soundtrack, ktorý bol u Andersona vždy zárukou solídnych songov a fajn scén. Možno nie také hrozné ako sa javí, ale fakt som mal problém to dopozerať. Strašne ma to nudilo. (23.09.2015)

Este pocas prvej polovice to vyzera celkom nadejne ako taka variacia na genialneho Big Lebowskeho. Znova sledujeme jedneho totalneho zhulenca ako vysetruje nejaky pripad. Lenze to pôsobi ako hruba prvotna verzia skveleho 90 minutoveho filmu. Je to prilis roztahane. Takisto sa postupne zbytocne nabaluju dalsie a dalsie pripady, ktore ma hrdina vyriesit. Citelne tu chyba partak s ktorym by si Phoenix vymienal vtipne hlasky akym bol v Lebovskom skvely John Goodman. Tym partakom mohla byt postava, ktoru hra Josh Brolin, pretoze chemia medzi nim a Phoenixom funguje dokonale. Ale Brolin tu hra len vedlajsiu postavu a väcsinu stopaze vysetruje Phoenix samostatne. Dalej sa tu mihne kopa dalsich znamych hercov v malych divnych ulohach. Obcas su vtipny, väcsinou aspon zaujimavy. Bohuzial v druhej polovici filmu Paul Thomas Anderson rezignoval na nejake forky a rozhodol sa, ze natoci predsa len nieco svojske. Ale o co mu presne islo som nepochopil a ani ma to nebavilo. Len kvôli slusnej prvej polovici s niekolkymi vtipnymi pointami davam nakoniec aj tretiu hviezdicku. 5/10 (24.02.2015)

Do detailu vypiplaná konverzační komedie, která je moc dlouhá, ale zkrátit by ji nešlo. Pynchon je mistr jazyka, vytříbených slov neužívá zrovna střídmě, přesto jsou jeho dialogy přirozené, plné ostrovtipu a skrytých narážek. Anderson tohle ctí a snaží se o maximální věrnost originálu. Jeho režisérský um je podepřen kvalitními hereckými výkony, skvělou výpravou a znovu připomínám ohromnými detaily, které se starají o hodně z oné komediálnosti této jinak multi-žánrové detektivky. Běžným filmovým konzumentům ale silně nedoporučuji. What's Up, Doc? (18.02.2015)

Knižní předlohu neznám, ale tohle bylo utrpení. Stočtyřicet minut, od začátku do konce. A koukal jsem na to fakt pečlivě, aby mi neunikla jediná nitka, protože není možná, aby Paul Thomas Anderson vyplodil volovinu. Bohužel, vyplodil. Možná to chtělo více sofistikovanějšího humoru a nadhledu, nevím… ale tak nějak si dokážu představit, že Terry Gilliam by z téhle neotesané detektivky vybrousil další legendární kultovku. Říkal jsem si, že bych tomu dal časem ještě šanci, jenom kdyby to nebylo tak hrozivě utahaný. Škoda. (27.01.2016)

Předně chci říct, že s P. T. Andersonem nemáme moc dobré vztahy, přesto jsem se uvolila dát mu, hlavně kvůli Joaquinu Phoenixovi, ještě šanci. A tak jsem si musela projít prapodivnou hippie neo-noirovkou, s permanentně zhuleným Philem Marlowem - vzezřením napůl zvíře, napůl člověk - který svou roli pojal jako exhibiční představení... ono to jinak snad ani nešlo. První hodinka baví, trochu zmatek ve jménech a osobách, ale pak jakoby do sebe všechno začalo humorně zapadat i přes dojem, že si Anderson dělá s divákem naprosto co chce... nu, a jemu se to dokonce líbí - možná i díky atmosférické směsce hudby, možná díky čistě náhodné podobnosti zápletky z "Rozpuštěného a vypuštěného", ale čeho je moc, toho je příliš a tak se děj druhé poloviny zdá delší, než ve skutečnosti je a dosavadní zábava se může začít poněkud zajídat... Za mě ať si napříště P. T. Anderson točí jen pro domácí promítání, protože na tohle mu sere Zlatej tesák. (27.03.2015)