Do Ríma s láskou

Přijde s věkem moudrost nebo vyčerpání? Jak kdy, Woody, jak kdy... Naštěstí mě má soudnost neřadí k zmanipulovatelnému davu, ze kterého si zde mistr utahuje, proto nemohu, než odečítat hvězdy - za kudrnaté jelito Eisenberga, afektovanou Page, neživého Baldwina, lacinou Cruz i odbytou návaznost jednotlivých příběhů na krásy a historii Říma, až mně zbývají jen dvě - za kratičké mezihry v táhnoucí se vatě a Allenova neurotického ducha, kterého mám, hned za vtipem, na jeho filmech nejraději. (27.08.2013)

Americká turistka, márne hľadajúca fontánu Di Trevi. Ľavicový právnik, vždy ochotný pomôcť. Vzniká tak prvý pár. Aj prvá poviedka. Dôležitú úlohu v nej zohrávajú otcovia mladých snúbencov. Na jednej strane americký, hypochondrický divadelný a operný režisér, a na strane druhej majiteľ pohrebného ústavu, ktorého koníčkom je spev operných árií pri sprchovaní. Druhá poviedka je o páre, ktorý prichádza do Ríma nájsť nové perspektívy a azda aj nové profesijné príležitosti. Všetko im zamotá príchod nevolanej (no niekým zaplatenej) kurtizány na izbu mladého muža. Prichádza zľahka odená práve v momente, kedy je tento v spodnom prádle a jeho žena išla do kaderníctva. Vzápätí za prostitútkou vtrhnú do izby mladíkovi veľmi konzervatívni príbuzní. Manželka sa popri hľadaní salónu krásy zapletie so známym hercom aj hotelovým lupičom. Tretia poviedka sa nesie v znamení ustáleného partnerského páru, ktorý navštívi na ženino pozvanie jej sexuálne atraktívna priateľka. Ľady sa trhajú, partner neodolá vášni, napriek upozorneniam staršieho Američana, presne odhaľujúcemu zvody sexuchtivej, no neveľmi stálej kamarátky - herečky. No a napokon tu je obyčajný, predvídateľný úradník, ktorý si načas užije nečakanej mediálnej slávy, typickej prívalom superprimitívnych otázok a skenovaním intímneho súkromia. Týpek si vďaka tomu v posteli užije zopár atraktívnych mileniek, aby sa po presune slávy na inú persónu opäť spokojne vrátil k rodine.  Nenáročná poviedková rímska jazda. Ukazujúca, že v Ríme popustí skoro každý uzdu svojím vášňam. Chlípnosti sa totiž v Ríme po tisícročia úspešne darí. Celok je dôsledne hudobne zaštítený typickými italo motívmi, odkláňajúci sa od allenovsky typickej jazzovej jazdy. Za mňa spokojnosť. Veď cieľom nebolo urobiť nejakú sofistikovanú záležitosť, ale odľahčenú taliansku komédiu. 70%. (07.07.2021)

Ve filmu Do Říma s láskou bloumá režisér věčným městem bezcílně, a co hůř, pokouší se o satiru. Do kulisy autor zasadil v podstatě nanicovaté leporelo několika vztahů s banálním vypravěčským rámcem . Ovšem kaleidoskop postav s více méně rovnocenným prostorem způsobí, že jsem k žádné z nich blíže se nepřimknul. Nutno ale uznat, že konverzační bonmoty Allen stále napsat umí. A naštěstí hodně zachraňuje Cruzová, jež se po snímku Volver snad ještě více přiblížila živočišné samozřejmosti sex-appealu Sophie Lorenové. (19.05.2020)

Woodyho nový počin je vtipnější než většina jeho filmů, a vtipnější než všechny jeho nové filmy. Něco málo se nepovedlo (přesně asi čtvrtina), ale zbylé tři čtvrtě a Allenův návrat před kameru zaslouží absolutorium. (S)prostý vzkaz všem: pokud Woodyho Allena nemáte rádi, na jeho filmy (už) nechoďte. Více v externí recenzi pro kult na konci srpna. (20.07.2012)

Od Woodyho bez lásky. Naprosto nenápaditá a ve většině příhod i totálně nudná "allenovka", která nemá absolutně čím překvapit a navíc obsahuje i několik spíše wtf scén. Woody jakoby se vyčerpal na výborné Půlnoci v Paříži a zde jede na setrvačník bez jakékoliv špetky invence či emoce. Tak snad zas příště. (22.12.2012)