Do Ríma s láskou

Film stejný, jako je jeho opakující se hudební motiv - veselý, jemný, příjemný, hravý a lehce fantaskní. Woody se (konečně) vrátil i jako herec (a pro jistotu se roztrojil), Penelope doslova září a utáhne svou lehce slabší dějovou linku (ačkoli právě v ní se objevuje vynikající vtip s hotelovým zlodějem). Benigniho příběh o tom, jak se přes noc stal slavným prostě proto, že je slavný, je asi nejzábavnější a nejvypointovanější. Woodyho operní režisér, který dokázal nastudovat "Rigoletta v kostýmech bílých myší", nemá chybu; střet neurotického Američana s italskou rodinou, kde otec je funebrák a syn levičáckej právník, to je jeden allenovský gag za druhým. Škoda jen, že chybí lehce údernější závěr, docela by tomu slušel. A příběh Eisenberga, Ellen Pageové a Aleca Baldwina, to je klasická allenovská historka o fatálních, přitažlivých, ale nestálých kráskách, kterou Woody vyprávěl už mockrát - a opět je skvělá, jen lehce zkratkovitá. Ale proč ne? I když vybrat si Ellen Pagevou jako femme fatale nebyl nejlepší nápad, existují přitažlivější herečky, nakonec i moje společnice v kině byla daleko krásnější. Po filmu jsem měl neskutečnou chuť jít se toulat římskými uličkami nebo si aspoň dát nějaké italské víno - to první kupodivu nevyšlo, to druhé už ano - a zakončit tak nádherný římský woodyallenovský večer. I když maličko slabších pět hvězdiček, pořád je to za pět. (02.08.2012)

Přijde s věkem moudrost nebo vyčerpání? Jak kdy, Woody, jak kdy... Naštěstí mě má soudnost neřadí k zmanipulovatelnému davu, ze kterého si zde mistr utahuje, proto nemohu, než odečítat hvězdy - za kudrnaté jelito Eisenberga, afektovanou Page, neživého Baldwina, lacinou Cruz i odbytou návaznost jednotlivých příběhů na krásy a historii Říma, až mně zbývají jen dvě - za kratičké mezihry v táhnoucí se vatě a Allenova neurotického ducha, kterého mám, hned za vtipem, na jeho filmech nejraději. (27.08.2013)

Woody Allen rozohral príbeh zopár ludí tento krát v Ríme a áno, bolo to celkom fajn. Úvod je trochu nezáživný a nie moc zaujímavý, ale pokiaľ to nevypnete, tak tie najväčšie herecké esá vás dokážu zaujať aj zabaviť. Občas ma film nudnejšie pasáže a nie každá dvojica vás dokáže zaujať, ale inak moc som sa nenudil a dialógy a humor sú celkom fajn, tak ako aj krása Ríma, či Penélope Cruz. Inak mám v tom jasno čo mi chcel Woody Allen povedať týmto filmom: najlepšie je byť bohatý a zašukať si s každým, kto vás bere. 65% - 3* (08.09.2013)

Americká turistka, márne hľadajúca fontánu Di Trevi. Ľavicový právnik, vždy ochotný pomôcť. Vzniká tak prvý pár. Aj prvá poviedka. Dôležitú úlohu v nej zohrávajú otcovia mladých snúbencov. Na jednej strane americký, hypochondrický divadelný a operný režisér, a na strane druhej majiteľ pohrebného ústavu, ktorého koníčkom je spev operných árií pri sprchovaní. Druhá poviedka je o páre, ktorý prichádza do Ríma nájsť nové perspektívy a azda aj nové profesijné príležitosti. Všetko im zamotá príchod nevolanej (no niekým zaplatenej) kurtizány na izbu mladého muža. Prichádza zľahka odená práve v momente, kedy je tento v spodnom prádle a jeho žena išla do kaderníctva. Vzápätí za prostitútkou vtrhnú do izby mladíkovi veľmi konzervatívni príbuzní. Manželka sa popri hľadaní salónu krásy zapletie so známym hercom aj hotelovým lupičom. Tretia poviedka sa nesie v znamení ustáleného partnerského páru, ktorý navštívi na ženino pozvanie jej sexuálne atraktívna priateľka. Ľady sa trhajú, partner neodolá vášni, napriek upozorneniam staršieho Američana, presne odhaľujúcemu zvody sexuchtivej, no neveľmi stálej kamarátky - herečky. No a napokon tu je obyčajný, predvídateľný úradník, ktorý si načas užije nečakanej mediálnej slávy, typickej prívalom superprimitívnych otázok a skenovaním intímneho súkromia. Týpek si vďaka tomu v posteli užije zopár atraktívnych mileniek, aby sa po presune slávy na inú persónu opäť spokojne vrátil k rodine.  Nenáročná poviedková rímska jazda. Ukazujúca, že v Ríme popustí skoro každý uzdu svojím vášňam. Chlípnosti sa totiž v Ríme po tisícročia úspešne darí. Celok je dôsledne hudobne zaštítený typickými italo motívmi, odkláňajúci sa od allenovsky typickej jazzovej jazdy. Za mňa spokojnosť. Veď cieľom nebolo urobiť nejakú sofistikovanú záležitosť, ale odľahčenú taliansku komédiu. 70%. (07.07.2021)

Od Woodyho bez lásky. Naprosto nenápaditá a ve většině příhod i totálně nudná "allenovka", která nemá absolutně čím překvapit a navíc obsahuje i několik spíše wtf scén. Woody jakoby se vyčerpal na výborné Půlnoci v Paříži a zde jede na setrvačník bez jakékoliv špetky invence či emoce. Tak snad zas příště. (22.12.2012)