Casa de mi Padre

Komediální parafráze výhradně mexických žánrů (soap opera, western, Rodriguezova série o Mariachim) dopadla na výbornou. Nesnižuje se totiž k lacinému zesměšňování, na své imitované vzory je naopak Casa de mi Padre patřičně hrdý. Narozdíl od Rodriguezových pokusů, které by se tolik chtěli podobat, ale spíše než řadovým kusem jsou spíše jen matnou připomínkou toho, čím žánr byl, Casa de mi Padre si v sobě skutečně nese esenci toho, čím vyjmenované žánry vynikali. Samozřejmě, že postup přesné kopie je metoda vrtkavá (viz. napůl úspěšný Black Dynamite), ale Casa de mi Padre kupodivu v tomhle směru funguje bez sebemenšího zaváhání. Will Ferrell vyjadřuje ve španělštině a s kamenným výrazem svou lásku k mexické půdě a svou oddanost, vzniká tu hned několik vztahových trojúhelníků, většina postav si na bedrech nese trnitou minulost a celé je to tak okouzlujícím způsobem patetické, přepjaté a s tak cheesy dialogy („Some things are beyond saving“), že se nelze přiblble neusmívat. Ke všemu, veškerá více či méně parodická narušení smrtelně vážné rodinné tragédie jsou zcela v souladu s vyzněním snímku, ať jde o momentální rozpoložení postav (skvělá hudební intermezza), prostředí (přiznaný ateliér v exteriérových scénách) či mytické tvory (tvář bestie, jež je odrazem hrdinovy bouřlivé duše, osvětlena plápolajícím ohněm). Více fórů už neprozradím, budete-li naladěni na stejnou vlnu, přijdete si na ně rádi sami. (25.07.2012)

Hodina a půl je hrozně moc. Je to fór, natočit zhýčkaným Američanům film ve španělštině, ale mnohem víc bych se bavil, kdyby do mě Ferrell naládoval všechny ty fóry během dvaceti minut a zdržel se ´příběhu´, který hrozně nudí. Ale krvavá svatba je jedinečně nasnímána, a potenciál to mělo obrovský. 50% (22.12.2012)

Pro lingvistu mého typu, který svahilsky hovoří stejně dobře jako píše čínsky, je španělsky breptající Ferrell čirým potěšením. Příběh samotnej je sice poněkud debilní, ale na druhou stranu odhodlaně kráčí proti náznakům jakýkoli logiky. Přitom filmový chyby povýšil na zdroj zábavy a nelze zapomenout ani na ty úžasný triky, za něž by autor dostal naplácáno na holou již v době, kdy se film ještě nevybarvil a tupě mlčel. Troufám si tvrdit, že kdo touží po zábavě, ten si v tom svý najde, ale to nic nemění na tom, že proniknout do spletitých myšlenkových pochodů Armandita Alvareze je takřka nadlidskej úkol. (30.10.2012)

Bohužiaľ jeden z filmov, kde genialita traileru ďaleko predčí film samotný. Casa de mi Padre je bezpochyby zaujímavá komédia, bohužiaľ až príliš hrá na formálnu stránku a sústredí sa na inside jokes hispánskej komunity, resp. mexickej filmografie. Will Ferrell je ale ako vždy geniálny a smiech jeho a jeho parťákov pekelne nákazlivý! (06.08.2012)

Že je Ferrell slizký, trapný kokot, se člověk přesvědčí, kdykoliv píchne se zavřenýma očima prstem do čehokoliv z jeho "filmografie". A nový přírůstek jeho žumpoidní sbírky rozhodně není výjimkou, která by potvrzovala pravidlo. Je to pravidlo samo. Asi to měla být suchohumorná parodie na Rodriguezovy filmy a mexické telenovely. No, parodie... U parodie by jeden očekával, že se bude smát a tak... Nebo byl ten humor natolik suchý, že se mi to přes mé rozpraskané rty a žízní nateklý jazyk jen nepodařilo? Strašně bych teď chtěl pochopit ty pětihvězdičkové hodnotitele a vědět, co mi to vlastně uniká. Třeba to bude jen tím, že jsem neviděl Esmeraldu až do konce, protože mi to psychiatr zatrh, jakmile jsem jsem si začal žehlit puky na riflích a samovolně pofňukávat nad tím, že se ten salám v ledničce musí cítit strašně opuštěný bez jiných uzenin, anebo je to proto, že mi nebylo shůry dáno to umění naladit se na stejnou vlnu slaboduchosti, idiocie a debility jako ostatním výjimečným jedincům. (12.07.2012)