Cesta domov

Pomalé, rozvláčné tempo nás zavádí v černobílém úvodu do vesnice v Číně, kam se vrací na pohřeb syn zemřelého místního učitele. Jenže jeho maminka si postaví hlavu, že z nemocnice k pohřbení nebude její muž přivezen autem, ale přinesen, podle staré tradice, po cestě, po které čtyřicet let chodili. A již barevně, začne se před námi odvíjet milostný příběh jejich seznámení, kdy mladého nově příchozího učitele potkala ve věku osmnácti let a hrozně nesměle, ale bláznivě se do něj zamilovala, čímž porušila počátkem šedesátých let zaběhnutou tradici dohazovaného manželství.Jak byla Ziyi Zhang ve své roli nevinná a kouzelná.....nádherná kamera, hudba a i když vyprávění bylo na mně trošku rozvláčnější, byla jsem na závěr velmi, velmi dojatá a tak trochu neobvyklý film za čtyři hvězdy. (06.03.2013)

Mladý muž se vrací z města do své rodné vesnice v horách, protože jeho otec zemřel. Většinu filmu tvoří flashback, ve kterém vypravuje, jak se jeho matka (btw debutující Zhang Ziyi) ještě jako mladá vesnická dívenka zamilovala do jeho budoucího otce, tehdy mladého vesnického učitele. Příběh je to velice prostý, křehký, ale o to působivější a velmi poetický. Opravdu jsem byl příjemně překvapen:-) (31.10.2004)

Je to jednoduchý film o lásce, o úctě k rodině, o smrti, o tradicích, které jsou dnes spíš jen pro pamětníky. Film je pěkně po asijsku srdceryvně zkomponovaný a krásný. Plný symboliky, touhy, nádherných barevných kontrastů. Hudba s jednoduchým motivem se postará o to, že Vám je najednou tak smutno, že je dobré mít na blízku nějakého gentlemana, který Vám podá kapesník, nebo nabídne alespoň svůj rukáv... (13.12.2006)

Krásný romantický příběh sice používá neoriginální nápad na odlišení současnosti od retrospektivy, ale má tak precizně propracovaný vizuál, že vše odpuštěno. S graciézní estetikou zobrazuje jednotlivé scény ze života hlavní hrdinky a nebojí se divákovi předkládat pohled na krajinu připomínající slastně se rozvalující ženu, ba ani ženu v návalu rozkoše. Mužský aspekt je ve filmu značně upozaděn, byť vše se točí kolem vesnického učitele. Ale ten se stává obdobně jako rudý prapor na trámu pouze motivem štěstí hlavní hrdinky. Sekvence pohřbu je navíc výtryskem emocí, které přesně respektují hranice vkusu. (25.05.2020)

Už se asi budu opakovat, ale já nad tím neustále žasnu, jak dokáže většina asijských režisérů, Yimou Zhang mezi nimi, pracovat s obrazem. 5-ti minutová scéna bez jediného střihu a bez jediného dialogu ani na chviličku nenudí; Zhang vypráví pouze obrazem a vypráví geniálně - právě jednoduchost příběhu mu slouží nejlépe. Když se to tak veme, asijští tvůrci jsou mistry ve vyprávění jednoduchých lovestory, ale stejně tak i v komplikovaných dramatech (Kim Ki-duk, Chan-wook Park atd.). Já je prostě žeru :-) Navíc tu je možno vidět moji oblíbenou herečku, tenkrát neznámou Ziyi Zhang, ještě když nestratila svoji přirozenou čistou dívčí krásu. (01.01.2007)