Umelec

Pre mňa prekvapenie a film roka. Nevídané, romanticky staromódne a vďaka šikovne nasnímaným sekvenciám čiernobielych obrázkov veľavravné. Príbeh je zasadený do prostredia, kedy ešte nefungoval zvuk a v dnešnej dobe pôsobí ako balzam na dušu. Nostalgická spomienka na to, že aj retro dokáže byť čarovné. (20.02.2012)

Sorry Marilyn, ale nostalgia "is glamorous". A to aj keď sa tu na ňu nazerá cez pomerne skreslenú optiku, ktorá vlastne nenápadne obhajuje poľahčujúci gýč. Napriek tomu a možno práve preto sa nejedná o čistokrvnú poctu, ale o elegantne vystavanú variáciu ktorá sa sčasti riadi novými pravidlami a sčasti neguje tie staré. Podivný, no sympatický hyprid ktorému druhá projekcia už veľmi nesvedčí. Btw. že to celé asi zapadá do zákulisných machinácii prospechárskych producentov je už vec, iná. (10.02.2012)

Čistý půvab filmového eskapismu. Film o době, kdy celuloid hořel, který sám hoří a přesto se skoro zázračně nepopálí o přílišnou pietnost a zahleděnost do minulosti. Práce se zvukovou stopou a němým filmem je totiž famózním režijním tahem, nejen proto, že chytře vypichuje do popředí to, co by v mluveném filmu nikdy tak nevyniklo, ale i proto, že je ve své jednoduchosti bezmála geniální. Němý film, který svou němost nepovýšil na pochybnou fetiš (kochejme se tím, jak to bylo krásný, to už dneska není a nebude), ale nejvýraznější výpovědní složku (ten film je kouzelný sám o sobě, ne proto, že nám něco připomíná). Hazanavicius odvedl práci, před kterou smekám. Jestli některý z kritiků psal o Descendants jako o opracovaném drahokamu, spletl si film. Tohle je feel good klenot, z něhož mi spadla čelist. (21.01.2012)

Opravdu velkou odvahu prokázali tvůrci kouzelného evropského projektu.. S kůží na trh ale nakonec šli a můžou děkovat svému odhodlání. Jean Dujardin je neuvěřitelný sympaťák, Bérénice Bejo zase neuvěřitelná kočka. Oba můžou režisérovi a scénáristovi (a také manželovi) v jedné osobě líbat nohy, protože jeho upřímná láska ke kinematografii jim nabídla životní role. Samozřejmě, pokud jde o souboj němé a zvukové éry, nesahá tahle všeobjímající záležitost třeba muzikálu Zpívání v dešti ani po pás, přesto je milá, dojemná, řemeslně precizní. Otázkou zůstává, zda prostinká lovestory, která nechce nikoho urazit, náročnějšímu divákovi stačí. Chybí ji totiž opravdové překážky, zásadní konflikt, a když už nějaká změna přijde (do depresí upadající hlavní hrdina s něčím ostřejším ve sklence), spíš tím trpí tempo filmu, který jakoby začal lapat po dechu. Leccos naštěstí pozvedne výtvarné řešení, dobové kostýmy nebo nápadité kulisy. A závěrečná taneční pasáž, která má nezaměnitelné kouzlo.. (09.11.2012)

Asi "The Artist" nemůžu dostatečně docenit, protože k němým filmům jako takovým prostě nemám vztah a žádná nostalgická slzička v oku se tedy nekonala. Ale věřím, že lidé, kteří by u starých němých filmů mohli vysedávat celé dny, museli být nadšeni. Popravdě já byla k tomuto filmu dost cynická a shlédla jsem jej až po tom, co mi v pc nic jiného nezbylo. Rozhodně to nebylo tak nudné, jak jsem čekala, ale víc než tři hvězdičky dát nemůžu. Příběh jako takový není vůbec výjimečný, i když je mi jasné, že tady o něj ani moc nejde - všichni jsou nadšení z formy, jakou je nám The Artist naservírován a já musím říct, že jde tak trochu o pozlátko (podobně jako u Avatara,i když chápu,že tyhle dva filmy se liší, jak jen můžou). U mně se však žádná nostalgie nekonala a abych dala plné hodnocení jen kvůli počtům Oscarů, to rozhodně ne. Bohužel Oscar už nějakou dobu není zárukou kvality.. Jinak vše už bylo řečeno, souhlasím s komentáři: TommyLeeJape, BadoXXII ,gudaulin. A abych jen nekritizovala, celková atmosféra byla příjemná, hlavní dva aktéři taktéž-a samozřejmě šikovný pejsek/zachránce. Taky bych chtěla takového:) (06.05.2012)