Umelec

Hravé a do filmu zamilované. Kdyby se v poslední třetině natvrdo neklouzalo do existenciální roviny a nekřičelo tak okatě o "němé" emoce, byl by z Umělce odvážlivec roku, který teď zaslouženě sbírá vavříny. Takhle se nemůžu zbavit pocitu příliš chtěné gradace, která tím pádem funguje o chlup méně než by mohla, ale v důsledku musím stejně chválit. Hlavní dvojice září v každém úsměvu či tanci, dobové filmy nutí vzpomínat a retro soundtrack funguje tak dokonale, že jsem ono převtělení do dvacátých let hltal do posledního políčka. Jako celek ale kvůli výše zmíněnému jen za 75%. (27.01.2012)

Skvěle odvedená kolektivní práce. Ocenění by si zasloužili i maskéři a osvětlovači. Jsem nadšená! Natočit němý černobílý film v éře digitální animací a 3D tak, aby oslovi součané diváky je opravdu husarský kousek!! Velmi vtipná zvuková vsuvka před nástupem zvukového filmu!! Už bylo natočeno několik zvukových filmů o němých filmech, ale tohle je první němý o zvukovém filmu! Se slovem geniální počkám, až to uvidím zvovu s odstupem času. (04.01.2016)

[imdb: 8.4/10] | me: Svižné, svieže predstavenie, ktoré má skvelú atmosféru vďaka výbornej kamere, hudbe a "krásnemu" herectvu ... Je to čarovný film, ktorý vyčnieva z radu a poteší oko každého filmového fanúšika hľadajúceho niečo nové a zaujímavé. With pleasure. (17.02.2012)

Milé, sympatické a rozhodne nie tak artové ako sa môžu mnohí po prečítaní premisy obávať. Naopak, vďaka výrazným prvkom nemej grotesky si na svoje pokojne môžu prísť aj diváci neodchovaní na starých filmoch, pokiaľ ich vyložene neodpudzuje čiernobiely vizuál. Napriek tomu sa nemôžem ubrániť dojmu, že Artist zbiera ocenenia skôr za dokonalú imitáciu dobových filmov ako za skutočné kvality. Nevadí mi to ale práve kvôli tomu ide v mojich očiach len o príjemnú jednohubku, ktorá ma za srdce nechytila, nech som sa snažil akokoľvek. A najviac ma prekvapuje, koľkí diváci nepoznačení starými časmi ju označujú za dokonalú filmovú poctu. 75% (27.02.2012)

Možná znáte ten pocit, kdy si pustíte film a on vás od samého začátku něčím tak nadchne, že máte vizi jasných pěti hvězdiček. V průběhu sledování pak nadšení mírně opadne a už si nejste tak jistí s prvotním dojmem ohledně hodnocení. A jakmile naběhnou závěrečné titulky, tak pořádně nevíte, zda to bylo na tolik či tolik hvězd. Přesně takto jsem to měl s The Artist. Nakonec jsem však ze 4* dal 5, neboť mne nadchla (již od úvodní scény) hudba a herecké výkony. V případě němého snímku je daleko více třeba teatrálních výkonů, aby divák lépe pochopil, o co asi v dané scéně jde. Jean Dujardin a Bérénice Bejo opravdu na plátně kralovali a já s radostí sledoval každou jejich grimasu. Chválím také psíka, který často potěší svoji přítomností (ano, není nad sentiment). Děj jako takový je též velmi zajímavý a poutavý, ke konci dojde i na napětí, což opět zvedlo můj dosavadní dojem, jenž v některých pasážích snímku mírně upadal - přece jen nejsem jako divák zvyklý sledovati němé filmy, tudíž mi často tento oscarový počin přišel mírně zdlouhavý. Dost už slov. 5*, spustit přehrávač hudby a opět si vychutnat soundtrack a nechat se pohltit atmosférou doby konce 20. let, kterou Michel Hazanavicius svým divákům předložil na zlatém podnose. (21.01.2014)