Špina

Silou mocou točené inak a cool, až sa tak tlačí na pílu, že je to miestami už dosť otravné. Za každú cenu invencia, tempo, napätý výraz James McAvoya, so snahou o hlbšiu analýzu, no takým spôsobom, že to nebaví. Výrez negatívnych stránok ľudskej duše podporených bielym práškom, halucinatórnymi výjavmi a následnym rozuzlením psychotickej zápletky - všetko dobre našlapnuté, ale nezaujímavo podané. McAvoy to uhrával ako vedel, z modrookého fešouna vydoloval peknú sviňu:-) (18.01.2015)

Když život a povaha namíchají v jednom třaskavější koktejl, tak z toho i distinguovanému chlapci mrdne, nic nového. Proč jeblo zrovna synku Mekevojc nepovím, vyčumte si to z filmu sami. S mírnou nechutí však musím konstatovat, že manipulativní trosku kus za poločasem rozpadu zahrál jako z partesu. Obzvláště vyzdvihuji poslední scénu, poslední větu, poslední úsměv- a kouzelný kontrast s následující animovanou částí titulí. Díky hlemýžďákovi za doporučení. (11.10.2015)

prvá polovica ma pobavila svojou "neurvalosťou" - komédie takéhoto razenia sa dnes už tak často nevidia... druhá však podkopáva nohy prvej (a vice versa), akoby autorovi zťažkla "prdel", snažil sa naplniť rozjarenú uletenú formu nejakou vážnejšou myšlienkou, no výsledok je rozbitý a nekonzistentný celok, ktorý nefunguje - záver je banálny, neuveriteľný, slabý po stránke motivácie, myšlienky a "vysvetlenia" a vrhá pochybné svetlo na mnohé z toho, čo sa dialo predtým; škoda, lebo to má po drive a herci si to v karikovaných podobách rôznych archetypov a figúrok užívajú a svedčí im to; (16.07.2014)

Divné, ujeté, hnusné, ovšem dobře natočené a sestříhané do podoby absolutně depresivního krimi thrilleru, který sice jede od začátku v přesně dané linii, ovšem nakonec vás rád vyvede z omylu způsobem vlastním jak Jamesi McAyoyovi, tak S. Bairdovi. Právě McAvoy se totiž jako správný skot do své nesympatické a nevkusné role, po sexu toužícího, feťáka absolutně vžil a svůj talent využil jako snad nikdy dříve. Tato volba mě sice překvapila, ovšem naprosto mě utvrdila v tom, že vycházející hvězda McAvoy zvládne každičkou, nejen hereckou, polohu...75% (28.01.2014)

Hrdý skotský národ může oslavovat dalšího hrdinu. W. Wallace, prohánějícího se po skotské vysočině a mobilizující hrdé Skoty proti anglické šlechtě, střídá naspídované, neukojitelné, egocentrické, rasistické, šovinistické prase-detektiv B. Robertson, prohánějící každou živou frndu v dohledu a mobilizující resp. manipulující svým okolím, s vidinou jediného. Povýšení a s tím (v jeho krví podlitých očích) spojené, navrácení se k rodině. Leč od detektiva-kapitána k pochůzkáři, je asi stejně tak daleko, jako z Nuseláku do Nuslí. Zvlášť, když stavy příčetnosti klesají úměrně s rostoucím počtem „životodárných lentilek“ a hladoví supi se nemilosrdně slétají. S podrobným komentářem si počkám na reprízu (přecejenom pochytat v tom zběsilém tempu všechny odkazy, je jako absolvovat holandský trip, pardon cyklovýlet, s Brucem a zůstat střízlivej) popř. předlohu, ale jedno vím jistě už teď. Svůj „povinný“ vánoční trojlístek Die Hard – Love actually- S čerty nejsou žerty, rozšiřuji o další (list). Snad bude platit, že čtyřlístek nosí štěstí. Že je to pouze pověra?! Srát na to. Je to jenom další hra a pravidla se přeci nemění, že Bruci. A jako v každé hře jde o to, dobře se (po)bavit. To se Ti, Jone, bezezbytku povedlo. Navíc, díky psychiatrovi Rossim a jeho psycho-ponorům do Bruceovi minulosti, se divák dozvídá, co hlavního hrdinu v dětství potkalo za ztrátu a tak se snímek vymaňuje ze škatulky samoúčelné prvoplánové povrchní kravinky. Ostatně, kdo by zrovna z tohohle, I. Welshe podezíral. Stejně tak je nezpochybnitelné, že J. McAvoy si hodně hlasitě říká (chlastá, fetuje, souloží, uráží, manipuluje a i ty stavy úzkosti mu sluší resp. k tomu patří ) o plešouna. Že ho zřejmě nezíská, je věc jiná. To C. Mansell by se po pódiu klidně projít mohl. Nejnašlapanější soundtrack od Trainspottingu. Jediný dílčí nedostatek spatřuji v určité nekonzistentnosti snímku, kdy více než ucelený příběh, sledujeme sérii (byť dobře natočených) jednotlivých klipovitých scének, kopírujících však stav resp. sled myšlenek hlavního hrdiny. Otázkou tedy zůstává, zda-li to považovat za nedostatek, či přednost. Prozatímních 88%. [A co na to Jan Tleskač? Těžko říct. Spíš by mě ale zajímalo, co na to G. Orwell]. (20.12.2013)