Za borovicovým hájom

Film, který vás nechá 140 minut civět na plátno s otevřenou pusou a na konci vás vyplivne jako žvýkačku bez příchuti. Ale koho to po Blue Valentine překvapuje, že jo. Každopádně Cianfrance je Pan režisér s naprosto excelentním citem pro gradaci scén, rytmus vyprávění, kompozici záběrů a odvahou dělat věci prosté, ale nikoli banální a jednoduché. Tleskám ve stoje. (17.03.2013)

Přesně ten typ filmu, který mám v lásce asi tak jako když mám jít v půlce pařby dom chrápat. Zvládnu to bez problémů, ale podle situace jsem více či méně nasranej. Tady se jedná o metr dlouhý, na rádoby nevhodným místě vysraný a navrch rozšmatlaný hovno, který ale vůbec nesmrdí. Abych to přeložil - strašně natažený drama, kterého cílem je jistě vyvolat nějaké pocity, jenže divák neví vlastně jaké, takže se jedná v podstatě o zbytečnou záležitost. Nebavilo mě to, nevěřil jsem tomu, nehnulo to se mnou, je zázrak, že jsem se na to dodíval. Nedávno jsem viděl jedno silné drama o pomstě, které byť také nebylo mojí krevní, tak ho rád doporučím místo této nicky. Kdybych mě nebylo líto herců, tak tomu dám snad jen jednu. 45% (22.01.2014)

Slaba ctyrka, protoze ze zacatku mirne labilni scenar drzeli nad vodou dva vyborni herci s charismatem. Kdyz se film prikloni k vypraveni pribehu "chudaku mladych", zacne byt nejen predvidatelny, ale i dost prumerny. Zaroven me zrovna nefascinuje ustredni myslenka o kraceni ve slepejich otcu - myslim, ze neco takovyho je uz davno prekonany. (16.05.2013)

Jeden z těch amerických osudových filmů s velkými hollywoodskými herci, které se už moc netočí. Když už jo, tak je to jeden, dva filmy do roka a víc ani ťuk. Asi na ty příběhy vyprávějící život někoho v rozmezí desetiletí a déle už nejsou scénáristi. Přeci jen vymyslet takový rodinný příběh plný tragických událostí by dneska kde kdo už nemusel ustát. Mně se ale Za borovicovým hájem líbilo. Jen je škoda, že se tu vlastně lomí dva různé příběhy. V jednom exceluje Ryan Gosling a když si ho už oblíbíte, najednou na scéně máte Dane DeHaana, který si okamžitě uzurpuje plátno pro sebe. Trochu nevyrovnané, scénáristicky to může někoho nasrat, ale při zamyšlení nad kontextem celého filmu hodně zajímavý kousek. (30.06.2021)

Zajímavý film. Nejdříve to vypadalo, že autoři použili málo vídaný koncept ,,v půli filmu nečekaně vyměníme hlavního hrdinu", který jsem naposledy zaznamenal u Davida Lynche blahé paměti, když uprostřed Ztracené dálnice z neprodyšně uzamčené vězeňské cely nechá nějakým iracionálním eskamotérským trikem zmizet jednoho hrdinu a místo něho se bez bližšího vysvětlení zjeví druhý, pak ale Derek Cianfrance nechá hrdiny prostřídat znovu a vznikne klasický postmoderní vztahový propletenec, kde nakonec vše souvisí se vším. Ryan Gosling byl opravdu uhrančivý a osobně jsem litoval, že jeho hrdina nedostal prostor na celé ploše filmu. I když... ten příběh, s nejstarší možnou motivací - pomstou, ozvláštněný tím, že jde o pomstu transgenerační, mu vlastně prostor sekundárně dává...respektive jeho genům. :-) Po formální stránce jsou všechny tři dějové plochy oddělené střihovým přechodem asocizujícím vodu a vodní plochu, jež vytváří jakýsi magický halucinogenní dojem, zaujme také několikeré použití postupů převzatých z počítačových her, konkrétně ono již dříve zmíněné procházení filmem v rolích jednotlivých hrdinů coby obdoba RPG her, nebo scén, v nichž kamera sleduje hlavního hrdinu formou snímání 3rd Person Games, tedy dlouhá kamerová jízda, při níž kamera snímá zátylek a část zad hlavního hrdiny. Škoda jen té předvídatelnosti, scénář mohl být trochu rafinovanější... (05.03.2015)