Prelet nad kukučím hniezdom

Tohle dílko mi dlouho dobu unikalo až před několika týdny jsem tento skvost konečně sehnal.. A musím říct, že jsem zprvu nečekal žádný zázrak, ale to jak se Miloši Formanovi povedlo vytvořit tak dokonalé prostředí umocněné ďábelskou Luise Fletcher (naprosto zasloužený Oscar) a úchvatným výkonem mého oblíbence Jacka Nicholsona, mi vskutku vyrazilo dech. Ještě mě velmi zaujal výkon Dannyho DeVita, který je zde opravdu roztomilý a doslova k sežrání :). Jen ten závěr mě hodně překvapil, protože jsem čekal něco dojemného, ale že až takhle. Prostě další klasika, která z prostředí psychiatrické léčebny jen těžko bude hledat přemožitele....... (25.09.2007)

Miloš Forman postavil pomník svobodě ducha. Je zvláštní kolik lidí kecá o svobodě a přitom nabízí jen další systém a přece žádný systém na světě ani demokratický ani totalitní nepřijde z nataženou rukou a nebude mít v dlaních svobodnou duši. Tu nám totiž nemůže nikdo dát, ale bohudík taky nikdo vzít. Jen my sami můžeme ztratit svou svobodu na duchu, která nám byla dána do vínku při narození a bohužel často velmi pozdě si uvědomujeme jak lehce jsme se vzdali nejkrásnějšího daru do našeho života - svobodné mysli, svobodné duše. Nicholsonův McMurphy mě obejmul srdce. McMurphy totiž předváděl, jak se má o svobodu duchova bojovat. Velmi dlouho po skončení filmu jsem seděl naprosto bez hnutí a vzpomínal jsem na všechny ty "vrchní sestry Ratchedový ", které jsem už v životě potkal, na ty svině s laskavou tváří a betonovým srdcem, na všechny ty hajzly nabízející hnilobu v krásným obalu a přemýšlel jsem jak by se asi zachoval největší frajer světa McMurphy. Pro mě osobně je tento film příliš silným zážitkem, než abych dokázal napsat objektivní komentář k tomuto filmu. Ale kurva, proč psát na csfd.cz objektivně, frázovitě a bez jasnýho vlastního názoru ? Protože to působí na ostatní lépe ? Abych nebyl za svůj filmový vkus ostatním pro smích ? Protože si tím nikoho proti sobě nenaseru a mám tak menší šanci, že přijdu o něčí body ? A není to právě příklad, že tímto způsobem uvažovaní, začíná zcela dobrovolná genocida vlastní svobody ? Tenhle film je povinnost si uložit někam do podvědomí a nastavit v něm alarm, který by zablikal pokaždé, když se na blízku objeví nějaká "vrchní sestra Ratchedová." Pane Formane, za tenhle film máte můj obrovský doživotní obdiv a jedno velký chlazený ! (28.06.2008)

"Já těch rukou vidím jen devět, pane McMurphy..." Geniální dílo Miloše Formana přináší jeden z nejsilnějších a nejvyrovnanějších "psychických soubojů" dvou osobností, jaké se kdy na plátně objevily. Souboj mezi vrchní sestrou Ratchedovou a rebelem Randlem McMurphym patří mezi nezapomenutelný zážitek. Minimalistický teror vs. provokace, porušení stereotypu a vytrhnutí z lhostejnosti. Kult, klasika a výjimečný, zářící klenot světové kinematografie. Nadčasový snímek o věčném souboji dobra a zla, o lidských povahách, o odevzdanosti člověka smířeného s tím, jaký je, že je v bezpečí a chráněný před okolním světem tam, kde právě je, a o jeho opaku, o odvaze postavit se systému, bojovat za život, za sebe, i za ostatní a přemoci bezpráví. Jack Nicholson v jedné ze svých největších životních rolí. Louise Fletcher coby chladná, bezcitná, manipulativní, ale pro své pacienty zároveň vlastně velmi "lidská" sestra Ratchedová. Jedny z nejvýraznějších rolí pro téměř všechny "pacienty" psychiatrické léčebny. Christopher Lloyd a Brad Dourif září, v současnosti spíše už však jen "dohasínají" v bezvýznamných a špatných filmech. Vůbec všichni hlavní členové oddělení, které pod svými křídly sestra Ratchedová "opatruje," patří mezi jedny z nejsympatičtějších a nejnormálnějších filmových pacientů. Přelet nad kukaččím hnízdem bude svou výpovědní hodnotou aktuální stále. A nemusí se vždy jednat pouze o prostředí léčebny. (26.04.2015)

Netradiční nejen divácký zážitek. Kdo jej měl možnost vidět, nejspíše nezapomene na tři věci tohoto Formanova snímku. 1/ Louise Fletcherová, před kterou před natáčením přeběhl bazilišek a nalepil jí na obličej kamenný výraz, který z ní udělal ďábelskou, bezcitnou, puntičkářskou a strojovou mrchu, jenž život v psychiatrické léčebně přeměnila na umělé vězení s přesnými pravidly a harmonogramem. 2/ Jack Nicholson, který se zde stal jejím pravým opakem, je živý, cholerický, nespoutaný, věci kolem něj ožívají, protože vnímají tu jeho energii a radost ze života. Jeho McMurphy se snaží pacienty duševně osvobodit a dokázat jim, že se mohou těšit z čehokoliv kolem sebe. Důkazem jest více než dojemná scéna improvizovaného baseballu. Snímek mocně finišuje, dokonce divákovi dopřeje fullkontaktní rozepři mezi oběma lidskými póly, aby v samotném závěru (zatřetí) šokoval, přičemž si vysloužil i tu pátou hvězdu, kterou má ode mě za největší počet otázek začínajících slovem "Proč", které jsem si po jeho skončení kdy položil. 109 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.08.2007)

Příklad úspěšné adaptace na nové prostředí - i takto lapidárně lze shrnout Formanovu exilovou tvorbu. Že jde o dílo špičkové a mimořádné ve všech ohledech, je zřejmé. Někteří z nás však až příliš hýří superlativy, aniž by přihlíželi k domácí Formanově tvorbě (LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, HOŘÍ, MÁ PANENKO), i špičkovým světovým dílům (KŘIŽNÍK POTĚMKIN, FRIGO NA MAŠINĚ, MONSIEUR VERDOUX, FORREST GUMP ad.). Atmosféra zneužívaného, neutěšeného psychiatrického ústavu propojená s bojem za základní lidskou důstojnost proti mafii v bílých pláštích, je určitě jedním z dominantních témat a výzev naší současnosti. Oskarového ocenění se Formanovi nedostalo jen tak. A film, jehož obsah určitě není fikcí, šel za hranice svého předlohového vymezení. Naopak. Ruské "psychušky" brežněvovské stagnace vždy měly nějakého souputníka v dalších zemích. Nicholson, kterého jsem si v tomto filmu před lety všiml poprvé, naskytlou nevšední příležitost využil beze zbytku. S jedním zhlédnutím se v případě PŘELETU opravdu nedá vystačit. Tomu, kdo dokáže být trpělivý, se pak Formanovo dílo víc než štědře odmění nevšedním zážitkem. A my i po letech stojíme před Čechem, který jaksi samozřejmě dokázal proniknout až na vrchol pomyslného kinematografického amerického Olympu (nebo spíš Parnasu). Stojíme a žasneme. (01.03.2008)