Kids

Film Kids jsem viděl před drahně lety v pravě telecím věku coby tehdejší a údajnou skejťáckou modlu. Ne náhodou jsem v té době dráždil místní policisty výtržnostmi na skejtu nebo bruslích, seznamoval se punkovou a tvrdě rokovou hudbou vůbec a na ženské přirození jsem si nesáhnul ještě monoho let po tom :D, nicméně tehdá mě film opravdu zasáhnul a to v mnoha směrech. Předně jsem nemoh pochopit, jak může zmíněná mládež být tak zvlčilá, vždyť to mělo na míle daleko od toho, co jsme zažívali na vesnici u nás. Tady taky sice jely drogy, drobná kriminalita i sex, ale to všechno jsme do určité doby sledovali z povzdálí, přes okno sousedovic pokoje nebo v na tajnajnačku zakoupených erotických časopisech. Každopádně tehdy jsme i přes drobné rébélie měli úctu k dospělým a k rodičům především - sám si vzpomínám, jak jsem se ke svému prvnímu pivu nechtěne přiznal sám po trefně položené otcově otázce. Ale zpět k filmu. Autor poměrně surovou formou zachytil celkem vyhrocené vztahy mezi skupinkou kámošů a přátel, vztahy k rodinám a okolí, které by se sotva daly nazvat ideálními. To vše pochopitelně s brutálními následky, což byla hlavní věc, které mě tenkrát tak šokovala - skoro bych řek, že úplně stejně, když nám v rodinné výchově poprvé přednášeli o aids, dobře si vzpomínám, že jsme byli jak zařezaní. Pro mě je to tedy film značně zásadní a díky svému kontroverznímu pojetí a neomalenosti působí účinně i takřka po dvaceti letech! (24.04.2014)

America's sweethearts aneb život amerických teenagerů v praxi. Překvapivě drsný pohled na jejich život, soužití, přežívání a trávení volných chvil. Leo Fitzpatrick ve své první roli ihned dokázal, že se pro herectví narodil. Škoda, že si poté herectví znechutil a objevoval se na plátně stále méně často. Jeho postava Telly - lhostejný, sexuální deviant a pedofilní smrad - je zahrána s takovým přesvědčením a zaujetím, až z toho běhá mráz po zádech. Celý příběh se odehrává během jednoho dne Tellyho života a že se toho stane požehnaně, taková je prostě Amerika. Země neomezených možností. Jsem rád, že jsem nemusel vyrůstat právě tam. (02.11.2007)

V časoch puberty, keď sme dennodenne s chalanmi brúsili lavičky na skejtoch boli Kids doslova našou modlou a vzorom. Skúšala sa gandža, šľahačkové bombičky napustené do balóna, proste identický život, ako nám ho predstavil Larry Clark. Uvedomujem si, že to ten chlapík nemá v hlave úplne v poriadku (viď veleúspešný KenPark), no Deti sú vynikajúcou sondou do reálneho života danej populácie. (22.05.2005)

Dva veľké hendikepy pri pozeraní tohto filmu - 1., český dabing, ktorý bol otrasný... a po 2., škoda, že už nemám tak 14-15 rokov, možno by som to ocenila viac, ale teraz... Škoda, dosť som sa tešila, ale tie plytké a neinteligentné dialógy boli fakt biedne, a o väčšine hereckých výkonov ani nevravím. Samé bla, bla, bla, panna, šukať, tráva, šukať, wuaaaaw, bla, bla, blaaa.... A podľa obalu by si človek myslel, že toho skate-ovania tam bude viac, tak to ma sklamalo asi najviac... (08.07.2008)

Díky svému silnému společenskému odkazu se Kids mohou i po letech řadit na přední místa mezi snímky, které se absolutně neohlíží na „morálnost“, neustále diváka tlačí do té nejhlubší deprese, kladou tabuizované otázky. Pravděpodobně nejvíce diskutovaným aspektem snímku je jeho přístup k násilí, k sexualitě, drogám a jeho živé vyobrazování. Jeho uchopení je platné i po letech (když se občas z doslechu dozvím, jak se dnešní šestnáctiletí, ale i třináctiletí, baví, tak mi jde mráz po zádech - doba se nenávratně mění, před několika lety si školáci pod lavicí prohlíželi pornočasopis, dnes na školách jedou drogy, v tašce místo učebnic nosí nože), z podobně laděných snímků na mě ale podstatně více zapůsobila například na první pohled průměrná (o to víc zajímavá a působivá) Třináctka režisérky Catherine Hardwicke. (27.07.2007)