Recenzie (2)
Alegorický pohľad na život mimo uponáhlanej komfortne predimenzovanej okolo tepujúcej existencie, vktorej tá jednoduchosť je tak prekombinovaná. Autentičnosť a pohodová zastávka medzi zhovadilosťami okolo si ma jednoducho získala. Zemský ráj to na pohled. ()
Ač je mi jasné, že nejzapálenější ruralisté pocházeli a pocházejí z měst, neb je lepší vychvalovat zdravý a poctivý venkovský život z pohodlí bytu či vily vybavené sprchou a splachovacím záchodem, než ho natvrdo prožívat, t. j. mýt se studenou vodou ve škopku a tlačit v prohnilé (a v zimě i promrzlé) kadibudce vratce balancující nad hnojištěm, přec jen na mne tento žalozpěv nad mizející líbezností venkovské krajiny a zánikem venkovské pospolitosti mocně zapůsobil. Zde je střet agresivního modernismu s umírající tradicí pojednán jako střet rychlosti s pomalostí. Pomalý je hlavní hrdina, ošumělý stařík, který je na svém starém velocipédu míjen nesčetnými rychle jedoucími auty. Pomalé a zpomalené jsou záběry venkovské zemědělské krajiny i pasoucí se krávy přešlapující v blátě. Rychlý je příjezd stavebních strojů na louku, kterou rozrývají kvůli nějakému developerskému projektu. Pomalá je práce staříkova, který opečovává neudržované hroby a vyvolává vzpomínky na život jejich nájemníků - na barvitý (a jistě idealizovaný, jde o vzpomínání) život obce - na soužití lidí a zvířat, na radosti i dramaty obyvatel vsi i na rituály tohoto společenství. Druhá linie filmu ukazuje jak už je v současnosti (tedy v r. 1975) pospolitost obce rozložená, jak už se nesemkne ani v obraně svého mizejícího svérázu. A zatím motocyklový gang vyznavačů rychlosti se již blíží aby sehrál roli posla Smrti. Radostná scéna zmrtvýchvstání vesnické komunity, která je opět zpomalená, vypadá jako triumf ztracené pospolitosti, a je velmi působivá a dojemná, ale poslední záběry patří těžkým stavebním strojům, které drancují půdu jako tanky nepřátelské území. Podstatnou složkou filmu je nádherná, elegická, vpravdě andělská hudba. ()