Chlapčenstvo

Super, bavilo ma to, do plneho poctu mi tu chybalo len o trosku viac dramatickych scen. Vobec by som nebol proti, ak by reziser natocil dalsich 12 rokov, teda od Masonovej 18-tky az do 30-tky. Bolo by to mile prekvapenie a jedinecne, nikdy nikto predtym nic take nenatocil. Skoda len, ze v tomto filme nevpisoval reziser aspon datumy, o kolko mesiacov alebo rokov sa ta ktora scena odohravala, bolo to vidiet len na jeho zmene ucesu, zmeny prostredia a tak, ale datumy by som vzdy privital, bolo by to o to zaujimavejsie, ale inac super napad. 160 minut mi ubehlo velmi rychlo. (03.12.2014)

Jedinečná reflexe (nejen) chlapectví a dospívání, situací všedních i nevšedních, problémů malicherných i fundamentálních... byť se může zdát, že je snímek obsahově prázdný, opak je pravdou - prožívání, či vlastně doslova žití s dokonale vykreslenými charaktery, bez zbytečných dějových zvratů, uměle vykonstruovaných zápletek nebo hluchých postav... to je uvěřitelná, neřkuli dokumentární realita umě přenesená na plátno. Richarde, dobrá práce, chlapče! 90% (27.08.2014)

Životný príbeh bez jediného momentu, kvôli ktorému by trebalo ho sfilmovať. Všetky tie životné čriepky sme už videli inde, kde boli prísadou vyššieho scénáristického cieľu. Alebo ich prežívame doma, takže sú tým posledným, čo chceme vidieť v kine. Môže byť vôbec šťastný človek s takto banálnym životom bez pádov a vrcholov, keď nepoznal bolesť zo straty najbližšej osoby či pocit absolútneho zamilovania sa? Celý čas som čakal, ako Linklater zamieša postavám karty osudu - keď už 12 rokov tvorí ultimátny "film zo života". A ono nič. Mimochodom, trilógiu Before Sunrise/Sunset/Midnight, ktorá sa uvedomelo a zároveň hravo koncentruje na konkrétnu tému a niekam sa v jej podaní vyvíja, zbožňujem. (23.07.2014)

Dvanáct let natáčený film o životě jednoho obyčejného kluka se nezaměřuje na zlomové okamžiky, ale naopak jen na drobné epizody, které se důležitých momentů pouze dotýkají. Některé segmenty jsou pak i zcela „nedůležité“ pasáže, drobné rozhovory o ničem. Možná v tom tkví největší síla a největší slabina filmu, kdy si dovedu představit, že pro některé diváky bude Boyhood naprosto nesledovatelný. Zatímco trilogie „Before...“ byla ohraničená dvěma postavami a setkáváním po letech, zde se postavy objevují a mizí takřka bez vysvětlování, protože se ocitáme vždy v „náhodných“ okamžicích Masona života. Navíc univerzální milostný příběh je nahrazen ještě univerzálnějším (a o to víc problematickým) procesem stárnutí. Ukazování banality a všednosti života je ale ve své jednoduchosti alespoň pro mě naprosto fascinující. Netýká se to jen při sledování fyzické proměny, ale hlavně proměny názorů a postojů, k čemuž dochází vždy velmi nenásilně. Plynutí času zprostředkovává i skvěle vybraná hudba (diegetická i nediegetická) a občasné zmíňky o důležitých událostech posledních několika let (Harry Potter, Obama). Boyhood je zřejmě první časosběrný fikční film, ale rozhodně to není nějaký podivný experiment. Vše nějakou záhadou funguje, a to včetně takřka tříhodinové stopáže. Každopádně je to spíše festivalová věc a v běžné kinodistribuci si to moc představit nedokážu. (21.02.2014)

Nebývale působivě zakonzervovaný čas a fiktivní život. Časosběrný hraný film, který v dnešní postmoderní době, kdy už se jen recykluje dříve objevené a použité, přináší cosi na tomto poli dosud neviděného. Časosběrnost, doposud výhradní doména dokumentárního filmu, dělá tak z Chlapectví na poli hraného celovečerního filmu filmový milník... Linklaretovi se podařilo uměle zachytit cosi z esence skutečnosti. Vytvořit autentický fiktivní život. Stvořit umělou inteligenci. Jednoznačně filmová událost tohoto roku... (11.09.2014)