Modrá lagúna

Tohle panejo je srágora. Chápu že to byly počátky VHSek u nás. My tu kazetu taky někde doteď máme. Jenže už tenkrát mi to přišlo hrozně ujetý a strašně divně natočený. A když jsem si do toho přičet tu romantiku, tak se mi chtělo blejt. A to se mi koneckonců chce i dnes po té době, kdy jsem to zase měl tu čest vidět. (02.01.2010)

Další filmové zpracování dobrodružně romantického románu literárního autora Henry De Vere Stacpoolea, které mělo sloužit jako poetická pocta nevinnosti, lásce a přírodě. Nakonec to dopadlo krapet jinak. Filmoví tvůrci převedli příběh na filmová plátna už za němé éry v roce 1923 a za zvukové v roce 1949. Tento snímek je však nejznámější a je to zřejmě vlivem jeho lehčí divácké dosažitelnosti. Je natočen krásně za použití úchvatných obrazů přírody a krásné mladé dvojice užívající si svobodného života v nedotčené části ostrova. Vodní scény jsou něco, co by jim kdekdo mohlo jen závidět. Hapruje však poměrně chudý scénář, ve kterém oproti filmové verzi z roku 1949 chybí téměř polovina. Už ten začátek, tedy scéna ztroskotání, je značně urychlená. Chybí tomu řádné představení postav a charakteru a hlavně napínavý boj s vodním živlem. Poměrně malý zájem je také na přítomnost domorodců, kteří se někde na ostrově pravidelně objevují za úplňku. Jsou slyšet jen bubny a, snad aby se neřeklo, se některé omšelé scény odehrají na místě jejich prováděného rituálu. Jinak se s nimi po dějové stránce vůbec nepracuje. Rozhořčení však přišlo na zvýrazněnou sexualitu. Někteří se dokonce nezdráhali snímek označit za ekvivalent měkkého dětského porna. Ano, ve velké míře je děj zaměřen na jejich dospívání, kdy se na sobě snaží pochopit změny a jak se s tím vypořádávají. Častá nahota, byť účelově skrytá, je už jen třešničkou na dortu. Dnes už to tak nepřijde, ale na svou dobu takové zpracování prostě narazilo. Romantický aspekt však nebyl jen přirozeně zachován, ale byl na to kladen i důraz. Dobrodružství tak spíše zapadlo vniveč. Příběh je zkrátka značně zjednodušený, ale to zase neznamená,že přes značné zápory by byl zase až tak špatný. Jen to vypadá hodně i přes nádherné prostředí hodně levně. (15.12.2021)

Dospívání, zamilování se a objevování vlastní sexuality dvou ztroskotaných dětí na pustém ostrově si opravdu nehraje na realistický "survival", je to naivní kýčovitá červená knihovna z tropického ráje (kde je při tom pozorují zvířátka). Kvůli nechtěnému nostalgickému kouzlu (kazeta z videopůjčovny, nadšená mamka) a idylickému prostředí mne film bavil i dnes, aniž bych se trápil vypočítáváním nesmyslů (jako třeba bezvadné líčení vymydlené 14leté Brooke – a přilepené vlasy přes prsa :-)), takže bez uzardění nadhodnotím. (06.12.2021)

Když nic jiného, tak minimálně krásná příroda se tomu v žádném případě upřít nedá. Taky bych si zaplaval v tom skvostně průzračném moři. Děj je vcelku přímočarý, ale ničím zvláštní. Vyrůstání dítek, jejich seznamování, a nakonec zjištění, že asi nezůstanou jen u toho kamarádství, je přeslazené. Vyloženě na efekt, pro zamilované páry nebo přehnaně romanitcké ženy. Typický příběh z červené knihovny. (31.08.2007)

V čem je problém? Nač tak příkrá hodnocení? Normální pohádka odehrávající se v nádherné přírodě, na ostrově, kde jsou bezvadné pláže a průzračně modré moře (přesně takový ostrov, o jakém jsem snil, že se na něj aspoň podívám) a vcelku normální romantický vztah dvou hezkých mladých lidí. Je to love story pro milovníky začátečníky (tzn. tak maximálně pro patnáctileté), tudíž nemá příliš smysl šťourat se v tom, že by ti dva pravděpodobně nepřežili, že kdyby ano, že by byli špinaví a nemocní... Mezi filmy pro tuto věkovou skupinu patří Modrá laguna již mezi klasiku a to právem. Stačí se podívat na jiné kusy tohoto žánru. (14.01.2008)