Kapitán Phillips: Prepadnutie lode Alabama

Let č. 93 sice těží ze světového ohlasu 11. září, Zelená zóna zase z traumatu irácké války, postavu agenta Bournea mám rád, ale kdybych měl odpovědět na otázku, který Greengrassův snímek si cením nejvíce, neváhal bych ani na okamžik. Kapitán Philips v sobě spojuje jak silného sympatického hrdinu, tak i dramatičnost situace, vědomí umělecké rekonstrukce skutečné události a v neposlední řadě i přítomnost nebezpečného protihráče v podobě kapitána pirátského plavidla. Kamera je tentokrát přehledná, režisér se ve vhodný čas přesunuje z prostorné nákladní lodi do klaustrofobního prostředí záchranného člunu. Příběh se sice soustřeďuje na vylíčení konkrétního případu námořního pirátství, zároveň ale cosi vypovídá o fenoménu banditismu na březích Somálska, o nesmyslných předpisech, kterými jsou svázána obchodní plavidla, i o tom, že každý jev má své pozadí a posádky pirátských lodí ve své závislosti na klanových vůdcích a při existující bídě vlastně ani nemají na výběr. Tom Hanks se pro tento typ rolí snad narodil a nenalézám žádné slabiny snímku, které by stály za zmínku. Celkový dojem: 90 %. (20.10.2017)

Kapitán Phillips se dá brát jako další příklad toho, jak Greengrass minimálně od Bournova mýtu používá nejrůznějších formálních prostředků k zpřehlednění svého zdánlivě nepřehledného hyperkinetického stylu. Tentokrát si k tomu dokonce bere na pomoc i několik typů kamer a kontinuálně střídá záběry z 16mm a 35mm filmu. V úvodu se zdá, že tímto způsobem bude rozlišovat mezi Somálci (zrnitější look "šestnáctky", bližší rámování, víc roztřesené záběry) a Američany ("pětatřicítka", vzdálenější rámování, klidnější kamera), ale v průběhu filmu - poté, co se situace zásadně změní a vyprávění nabere nový směr - tyto techniky kombinuje i v jiných souvislostech, hlavně v závislosti na prostoru. Nedochází tak k tomu, že by se černošským pirátům "rasisticky" přiřadila diametrálně odlišná stylistická strategie než "hodným" Američanům, ale obojí se prolíná. Podobnou funkci jako rozdílné formáty tu mají i barvy, které pomáhají rozlišovat mezi různými typy prostředí, takže interiér válečné americké lodi je převážně nasvícený sytě modrou, ve strojovně je oproti kapitánské kajutě tma, a tak dále. Stejně tak se v závislosti na velikosti prostoru využívá typů rámování, kdy například skoro celé scény v záchranném člunu jsou snímané v detailech a velkých detailech, v prostornějších lodních místnostech zase dominují polocelky. Je to všechno nesmírně precizní a Greengrass opět dokazuje, že je mistr ve zpřehledňování nepřehledného, akorát je trochu škoda, že tohle všechno nemá tak dobrou oporu ve vyprávění - v některých scénách (a že je jich celkem dost) jako by film vytvářel napětí jen stylem. Čekal jsem to prostě opojnější, ale celkově spokojený jsem, i díky dobře zvládnutému závěru, kde happyend dost narušuje strojová, šokující exekuce pirátů a následná posttraumatická stresová reakce. (21.11.2013)

Hodný bílý námořní kapitán si se skupinou černoušků hraje na honěnou, pak na schovávanou a na závěr zkusí i slepou bábu. Copak o to, jsou to klasické hry, ale mne pan Ray nenavnadil scénářem, pan Ackroyd mne štval neustálým škubáním kamery a pan Greengrass tomu nasadil korunu nudnou tak, že jsem celkem třikrát usnul. Pravděpodobně jsem v těch krátkých nepřítomných okamžicích přišel o nějaký významný mezník filmových dějin, neboť zdejší komentáře superlativy nešetří, ale taky je možné, že od filmu zkrátka vyžaduji něco jiného než to ropou zamořené NIC, které jsem dostal. (08.02.2014)

Srovnání s dánským filmem Únos se nelze vyhnout. Ale zatímco v Únosu bylo půvabné sledovat, jak unesení námořníci kromě příbuzných, pojišťovny a lodní společnosti nikoho nezajímají a vyjednavači se dohadují o každý dolar, v Kapitánovi Phillipsovi kapitánovi Phillipsovi už za pár hodin přispěchají na pomoc letadlová loď, vrtulníky, snipeři.... Filmu taky neprospělo, že loď opustíme poměrně záhy a po zbytek filmu jde už jen o záchranu jednoho rukojmího - kapitána Phillipse, kterýžto je pochopitelně übersprávňák a nikdo jiný než Tom Hanks jej nemohl hrát. Taky mi připadá, že Greengrass se už trochu vyčerpal a po slibném začátku napětí spíše uvadá, závěrečné finále je strašně natahované a vy už se nemůžete dočkat, kdy už je konečně postřílejí a bude konec. Perlička na závěr - skladba před závěrečnými titulky je solidní vykrádačkou Zimmerovy Time. (13.11.2013)

Teď jsem já u kormidla, já vám ukážu, nadělat z vás povidla, to já dokážu. Já jsem první po Bohu, vymejšlím hesla, přikovu tě za nohu. Hoja hoj, kapitán, jo ho ho za toho život dám. Hip hip hurá kapitán! Kapitán Hanks! Tak kluci barevný, jaká strojovna, nechcete radši vodu a meloun, že jo? Ale pozor na střepy, když hopkáte bosky, to pak moc bolí. Přiznám, že to začalo celkem nadějně, ale co se dělo závěrečné dvě hodiny, to by snad nevymyslel ani Kapitán Kormorán. Rozpačité pocity z projekce snad pomůže rozptýlit Tobias Lindholm, případně Andrej Kavun. Nazdar, vlastně AHOJ! (30.11.2013)