Assassin’s Creed

Nějak nechápu ty výtky na poměr scén v minulosti a přítomnosti, jelikož při odečtení závěrečných titulků a nevyhnutelného úvodu, jenž připraví hlavní postavu na Animus, je poměr téměř vyrovnaný. Co se odehrává v 15. století na území Andalusie je čirá radost v podobě nepřetržité akce, nádherných kostýmů a relativně vzhledných filtrů. Vraždění a prchání je podpořeno skvěle energickou hudbou, která dává tempu správný říz, stejně tak rychlá střihová skladba, i když zde by neškodilo lehce ubrat a přidat v akčních pasážích více okružných záběrů kamery na celky. Na druhé straně časové osnovy, tedy v přítomnosti, se na rozdíl od linie před 500 lety odehrává alespoň nějaký příběh, leč chabý a nedoladěný. Kolotoč kolem charismatické Marion Cotillard funguje i přes díry ve scénáři a slabší dialogy vcelku dobře a občas poutá i více, než akční hon za jablkem Ráje. Jako celek je Assassin's Creed poměrně nevyvážený, postavám chybí uvěřitelnější a propracovanější motivace s cílem lépe propojit obě časové linie a větší přísun kvalitních dialogů. I přesto ale film nelze výrazně zkritizovat, jelikož přináší svěží vítr do kategorie herních adaptací. [65%] | Kino (20.01.2017)

Hoši, klid. Kdybych chtěla být zlá, mohla bych napsat něco o tom, že je to zprasený mix Matrixu a danbrownovských slátanin, ale vidím za filmem hodně námahy a piplání. Kurzel pokračuje ve svém výrazném vizuálu a opět nabízí fantaskní výjevy a mluvné postavy, kterým zůstala shakespearovská serióznost. Přibyly parkourové honičky jako v Princi z Persie, ale celková atmosféra je opravdu smrtelně vážná, co může ve spojitosti se zápletkou o Rajském jablku (zdravíme Anděla Páně 2!) působit směšně. Oceňuji však, že tahle videoherní adaptace neotravuje neustálými vtípky a má nějaké myšlenkové podhoubí, byť nedostatečně rozvinuté./// Bohužel je motivace hlavní postavy podobně nepropracovaná jako v prvním díle série AC. Postavy zbytečně deklamují věci, které jsou zcela zjevné (viz scéna s obrazem, kdy musí být řečeno, že na plátně hoří oběti inkvizice, kdyby si třeba někdo myslel, že v sídle templářů je malůvka fajrujících vater na buřty). Neuspokojivé je také vykreslení ostatních asasínů v Abstergu, které vyvolává mnohé otázky. (To jsou všichni mistři bojových umění? Proč je tedy hlídají obyčejní sekuriťáci z Tesca? Proč jsou v objektu zbraně jejich předků?)./// Lze také namítat, že Kurzel volí jen akční scény bez širšího kontextu doby, které poněkud nelogicky utne v nejnapínavějších momentech a už se k nim nevrací. Kameraman (Temný případ, Macbeth) si až příliš potrpí na příšeří (3D nebrat!), a to mají ještě postavy kapuce, ale honičky a souboje jsou vzrušující a dynamické. Nechybí známé herní atributy jako vystřelovací dýky nebo skok důvěry, aniž by z toho byl úslužný fanservice jako třeba v Rogue One. Fassbender chce chvíli Cotillardovou uškrtit, vzápětí s ní koketuje a na konci si nesmyslně strhne tričko a připojí se k Animu, ale i přes vyjmenovaná negativa v tom nelze nemít zalíbení a říkejte tomu třeba guilty pleasure, byť to není béčko. AC je mixem artu s nekomunikativními postavami a detaily na tváře postav a blockbusteru za 125 milionů $ a já doufám, že existuje nějaký Director’s cut, který oba přístupy dá spojí mnohem lépe, o čemž částečně svědčí původní sestřih. P. S. Výborná je zneklidňující hudba od režisérova bratra, Kanye naštěstí absentuje. 70 %. 🍎 [Kino 2x, 2D, 3D s titulky] (29.12.2016)

Asi mi v sále pustili úplně jinej film. Ale já po Macbethovi věděl... Okouzlen od prvního letu dravce (za doprovodu našláplé moderní popové odrhovačky!) až po finální skok víry. V mých očích tomu nechybí vůbec nic, čím by se měl pompézní blockbuster podle slavné herní značky vyjímat: téměř nepřetržitá efektní akce (nevěřte buzzu zklamaných kritiků), boží vizuál, rozmáchlá hudba, drahá výprava a parádní herci. I osudová storyline mě dokonale pohltila, naštvané řeči o zmateném a nepochopitelném ději jsou dokonale mimo; bez thrillerové linie v přítomnosti by Assassin's Creed mávnutím ruky ztratil půlku sebe sama. Vynechání kina by mě hodně mrzelo, tak ať vás ty hejty zbytečně neodradí. Doma si totiž tu epiku nikdy tak nevohulíte... (06.01.2017)

// Jak se ve španělštině řekne "nezájem"? Protože přesně tohle byly moje pocity po většinu stopáže téhle ultranudné pakárny. Až na ty chvíle, kdy jsem v kině usnul. Což se mi stalo asi potřetí v životě. Vystříhat současnost, z historických "akcí" udělat dvouminutový trailer na další hru a ty čtyři hvězdy bych tam vykřesal, tohle se ale zaseklo někdy v páté minutě, kdy mu do žil vpichovali tu uspávací látku. Z tohohle pohledu je ten film vlastně dost meta, i když nejspíš nechtěně. Poslední záběr bych si klidně doma pověsil na zeď, proto ale do kina nechodím, sorry. 3/10 a potřebuju panáka. (10.01.2017)

Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec bohužel až natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se úspěšně ponořil celkem šestkrát a Eziova trilogie nebo Black Flag patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence všeho kromě obušků je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet. (13.01.2017)