The Normal Heart

Vida ho, Ryan Murphy, který mi se svým kolegou pravidelně hýbal žlučí v amerických hororových storkách, dokáže ukočírovat velmi slušný celovečerák. A je fuk, že "jenom" televizní, protože tenhle s přehledem strká do kapsy i širokou konkurenci z velkých pláten. Gay drama z období americké sexuální revoluce s vynikajícím hereckým přednesem většiny zúčastněných. Philadelphia to není, ale má to k ní zatraceně blízko. Takže nezapomeňtě, šprcku vždycky do kapsy sebou, kluci. Nikdy nevíte, zda tam na vás za rohem nečíhá nějaký ten zákeřný retrovirus. (20.02.2015)

Film nabízí zajímavé téma - gay aktivismus v počátcích AIDS líčený z pohledu vztahů zasažených virem. Není to tak zábavná jízda jako byl nedávno klub Conaugheye a dost možná ani nebudete nikomu fandit, protože každých dvacet minut musí mít nějaká postava hysterický monolog - kvůli tomu jsem trochu váhal s vyšším hodnocením. Mark Ruffalo mě podruhé po Foxcatcher zaskočil solidním herectvím, kde se vrhá i do otevřeně sexuálních scén, ujde i Julia Roberts a většina herců představujících gay aktivisty. Určitě už jsme všichni viděli filmy o gay páru, kde někdo umírá, ale jako epizoda o lhostejnosti vlády to zajímavé je. (10.02.2015)

Začnem pozitívne. Téma s historickým rámcom je bez debát zaujímavá a stále (i keď to niekomu môže pripadať už takmer zbytočné) má svoj spoločenský význam. Herci sú zväčša veľmi slušní (predovšetkým samozrejme prvých päť mien v kolonke obsadenie, ale veľmi príjemne ma svojím výkonom prekvapil Jim "Sheldon" Parsons) a hlavne majú čo hrať. A tu by asi výčet skončil, hurá na negatíva. Scenár zrejme nie je zlý, ale z jeho prevedenia do televíznej podoby srší číry kalkul a vykonštruovanosť na úkor zobrazovanej tématiky, ale v prospech podliezaniu divákovi, snahe ho "vzdelávať" (didaktickosť Murphyho prenesenia Kramerovej divadelnej hry je jasne zreteľná) a prinútiť súcitiť s hlavnými aktérmi (problém číslo jedna - nechcená individualizácia problému, keď sa tvorcovia úporne vyhýbajú akémukoľvek globálnemu pohľadu na vec). Navyše si film sám v nejednej veci odporuje, keď, citujem, "nemusí robiť z homosexuálov obete, keď to nepotrebujú"; lenže čo by to bolo za gay drámu bez moderných kvázi mučedníkov? Ale aby sa nepovedalo, divák musí byť aj svedkom vnútorných rozkolov a rozbrojov v samotnej gay komunite, aby sa preukázalo, že v chúlostivej otázke nie je ani tak súdržné spoločenstvo jednotné, to je predsa jasné. A samozrejme, aby si divák nemyslel, že si za to nemôžu sčasti aj sami, musí byť film maximálne otvorený, pikantne ilustrujúci voľnosť vo vzťahoch a sexuálnu neviazanosť, jemne afektované správanie, ale zároveň aj drsnejší slovník, no a samotnú bezočivosť úradov pozerajúcich sa s rukami za chrbtom inam. Lacná šokantnosť (a občasný pátos) par excellence, ktorej sa podarilo skôr pozíciu homosexuálov v mojich očiach zhoršiť, než naopak. Navyše je plná klišé a obohraných situácií a archetypov (Ruffalo je stelesnením klasického rozhnevaného muža, ktorý vlastne brojí proti každému a všetkému), ale aj prehnane dlhá (tých 133 minút mi prišlo ako tri hodiny). Stereotypizácia do za (a neandrtálcov alebo za (b obetí systému sa po tak dlhú dobu nedá vydržať. Keď film o homosexuáloch, tak Brokeback Mountain s Ang Leeovou citlivou pomalou réžiou, prípadne o niečo slabšia Philadelphia, ktorá s témou pracuje zaujímavejšie. Alebo AIDS z iného uhlu rozoberajúci Dallas Buyers Club. Hlavne však nie toto. Oficiálne zrejme prvé sklamanie z produkcie HBO. Komentár č. 1500. 40% (31.07.2014)

Výborný film, HBO a Brad Pitt se zase jednou trefili do černého. Snímek natočený ke 30. výročí diagnostikování nemoci AIDS je emotivní, nervydrásající, nicméně citově nevydírá. Narozdíl od stylizovanější minisérie Andělé v Americe pojednávající o stejném tématu (a taktéž natočené podle divadelní hry) je The Normal Heart civilnější a uměřenější, ale nikdy nesklouzne k lacinému moralizování. Po herecké stránce naprosto bez chyby, všichni tu předvádějí bez debat skvělé výkony, hlavně Mark Ruffalo a k mému nadšenému překvapení Taylor Kitsch (nejlepší herecký výkon jeho kariéry); velký potlesk si zaslouží Julia Roberts (po filmu Na dotek zase jednou skvělá civilně pojatá role) a také Matt Bomer jako Ruffalův přítel. Velký podíl na divácké depresi má skladatel Cliff Martinez, hlavně po čas závěrečných titulků. Ačkoliv snímek může budit zdání "pouhého" zobrazení tehdejší doby nepříznivé k LGBT komunitě, má co říci i v dnešní době, kdy se lidé viru HIV bohužel přestali bát. (02.06.2014)

Při představě, že se budu víc než dvě hodiny na film o AIDS, mě lehce jímala hrůza. Je pravda, že se ve filmu střídají lepší momenty s těmi horšími (zvlášť některé výlevy Marka Ruffala byly trošku otravné), ale celkový dojem nestihly zkazit. Ve výsledku jde o zdařilou dokumentaci počátků nemoci a boje proti ní a většina herců je natolik sympatická, že jim prostě budete fandit. HBO zkrátka opět nezklamalo. (14.08.2015)