Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Liduška Staňková (J. Štěpničková) je dcera bohatého sedláka Součka (G. Hilmar). To, že miluje Toníka (G. Nezval), výborného houslistu, syna venkovského muzikanta Jaroše (K. Černý), nikdo nebere vážně a rodiče ji nutí ke sňatku s bohatým Krejzou (V. Pfeiffer). Zamilovaná dívka uteče při svatebním obřadu přímo od oltáře za svým milovaným Toníkem, který se ale ze vzdoru vydal do světa. Když jej nenajde, pomine se na rozumu. Rodiče Lidušky jsou nešťastní, když vidí dívčinu netečnost, z níž se probere vždy jen na chvíli, jakmile slyší muziku. Proto si vyslouží přezdívku Muzikantská Liduška… Filmový přepis povídky Vítězslava Hálka (v úvodních titulcích nesprávně uveden jako Vítězslav Nezval) si odbyl premiéru v červnu roku 1940 a zejména pro své národní vyznění se v těžké době okupace setkal s velkým zájmem publika i kritiky – například v pražských kinech Blaník a Světozor se promítal jedenáct a půl týdne. Ke kladům filmu patřilo i herecké obsazení hlavní dvojice Jiřinou Štěpničkovou a Gustavem Nezvalem. Režisér Martin Frič a Jiřina Štěpničková byli za tento film vyznamenáni Národní cenou. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (17)

ostravak30 

všetky recenzie používateľa

Muzikantská Liduška mě překvapila svou úspěšnou návštěvností. Dva roky po okupaci za to nejspíš mohlo národní cítění, které decentně přes hudbu Martin Frič adaptoval. Já jsem viděl mnoho filmů pánů Martina Friče a Karla Steklého. Tento ale zatím patří mezi ty slabší. Děj působí od počátku zajímavě, ale pak prostě upadá tím, že se nikam extra neposouvá. Kdyby navíc Lidušku hrála horší herečka, asi by šel s kvalitou ještě níže. Takhle vypadá to pominutí na rozumu vcelku věrohodně. Přijde mi ale, že ve stejném roce natočená Babička už podobný námět vyčerpala svou Viktorkou u splavu a to nebyla hlavní postava. Na druhé straně hudba vždy bude vysoko ceněna co se národa týče a je asi vcelku pochopitelné, že se tu najdou skryté náznaky. Nejsem si ale jistý, že dnes už má film svou váhu z tohoto hlediska a tak jen zůstává zase ta dějová dramatizace, která ale není z nejsilnějších. ()

jakoby 

všetky recenzie používateľa

Snad kazdy z nas zna vyraz Muzikantska Liduska.Ale asi uz min lidi zna film Muzikantska Liduska a pritom je to film krasny . Ano laska, ktere nebylo prano - Liduska se ma provdat za bohateho sedlaka i kdyz miluje jineho . Utece od oltare , pomate se na rozumu, deti se ji posmivaji , rodice jsou nestastni . Ale laska vsechno prekona. Krasny film. ()

Reklama

Rattlehead 

všetky recenzie používateľa

Pro černobílé vesnické filmy mám slabost, a tak je zřejmé, že se mi líbila i Muzikantská Liduška. Jiřina Štěpničková se pro tyhle role narodila a Gustav Nezval také nezklamal, komické úlohy si užívají Jaroslav Marvan (roztržitý muzikant) a Stanislav Neumann (místní blázen). Dočetl jsem se, že předloha je dost odlišná od této adaptace, ale to mi samozřejmě nijak nevadí. Myslím, že pokud se nejedná o opravdu slavné dílo typu "Babičky" či "Švejka", je odlišné filmové zpracování v pořádku. Snímek měl úspěch i v Praze, jejíž obecenstvo si na venkovské látky nikdy příliš nepotrpělo - ve dvou velkých premiérových kinech běžel jedenáct a půl týdne, na venkově byl úspěch ještě větší. Zaslouženě. ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Film Muzikantská Liduška je selskou fraškou. Povídka Vítězslava Hálka je tragédií, ale filmová adaptace Martina Friče se, s přispěním Karla Steklého, stala taškařicí. Muzikantská Liduška je spíše básníkovou romantickou poťouchlostí, k tomu se podává folklorní nehmotné dědictví, lidová slovesnost a tradice a mnohé okamžiky klaunského odlehčení. Poezie rezonuje v obrazových kompozicích Jana Rotha, v kulisách i ve výrazech selské secese. Hlavní postavou prostořeké formy selského romantismu je Liduška Staňková (příjemná Jiřina Štěpničková), mladičká dcerka do vesnice nově přistěhovalého bohatého sedláka. Vzepře se zavedeným a osvědčeným vesnickým praktikám, což se nakonec ukáže jako velmi prozíravý tah, aby se nechala unášet tou vibrující vášní lásky a chtíče daleko, nahoru, až ke hvězdám. Mužnou odměnou lásky je Toník Jaroš (pozoruhodný Gustav Nezval), virtuózní vesnický houslista. Mladík má sice menší patálie s vojenským odvodem, neláskou budoucího tchána a vrávoravou důvěrou ke své vyvolené, přesto je nakonec on tím vítězem citů. Významnou postavou je Krejza (nevyrovnaný Vilém Pfeiffer), syn nejbohatšího vesnického statku. O majetek šlo na vesnici na prvním místě, proto ta starost o rodinné zabezpečení. Důležitou postavou je Staněk (zajímavý Gustav Hilmar), Liduščin otec a bohatý sedlák. Myslí především na vhodnou budoucnost dcery, ale nepočítal s melancholickým zatměním jejího rozoumku. Z dalších rolí: své funkce stále marně se zbavující rychtář (Jaroslav Vojta), o budoucnost dcery starostlivá Liduščina maminka Veronika Staňková (Marie Blažková), kapelník, náročný Toníkův otec a klarinetista Jaroš (Karel Černý), roztržitý a vypočítavý c. a k. sanytrník Souček (Ferenc Futurista), popletený hobojista a fagotista Liška (Jaroslav Marvan), jeho kamarád, vtipálek a též basista Chomelka (Eman Fiala), vyzývavý vesnický blázen Zlatý ženich (Stanislav Neumann), do svatby synáčka ženoucí utajeně krachující statkářka Krejzová (Hermína Vojtová), baba kořenářka a Součkova černá můra Frantina (Ella Nollová), překvapený farář (Otto Čermák), či prostoduší pomocníci sanytrníka Vočko (Gabriel Hart) a Harhule (Antonín Jirsa). Film Muzikantská Liduška není věren svému knižnímu vzoru ani svým působením, ani svou náladou, či předsevzetím. Film je selskou fraškou se zachovalou lidovou slovesností. Nečekaně povedená zábava. ()

milos.bradik 

všetky recenzie používateľa

Tento film tedy v žádném případě nepatří k nějakým skvostům. Někteří zde oceňují Jiřinu Štěpničkovou a Gustava Nezvala, za mne tedy Štěpničková hraje dobře, ale to nalíčení (hlavně oči), vůbec nesedí k vesnické dívce a Gustav Nezval nikdy nepatřil ke špičkovým hercům, jeho neustálé přehrávání a deklamování je hrozné. Oceňuji spíše herce jako Gustav Hilmar, Jaroslav Marvan nebo Jaroslav Vojta, výborný byl i Stanislav Neumann. Ty dvě hvězdy dávám filmu jen za jejich výkon. ()

Zaujímavosti (5)

  • Filmovalo se v Českém ráji. Natáčelo se zejména v obcích Březina, Příšovice, Přepeře a také v Turnově. Interiér i exteriér kostela zosobňoval kostel sv. Vavřince v Březině nedaleko Mnichova Hradiště. Lidové roubené stavby stávaly v Příšovicích, dnes nejsou však všechny dochované. Skalní scény se točily v Příhrazských skalách. Ve filmu je také využita stavba Dlaskova statku, která je dnes na seznamu národních kulturních památek a stojí v Dolánkách u Turnova. (Yardak)
  • Filmovanie prebiehalo v Pojizeří a na Turnovsku. (dyfur)

Reklama

Reklama