Dog's Heads
Réžia:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
E. F. BurianHrajú:
Vladimír Ráž, Jana Dítětová, František Kovářík, Jarmila Kurandová, Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Jiřina Steimarová, Jaroslav Průcha, František Smolík (viac)Obsahy(1)
Barevný film podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska zpracovává známou historii vzpoury statečných Chodů, vedených Janem Sladkým Kozinou a Matějem Přibkem, proti násilnickému tyranství cizáckého šlechtice Maxmiliána Lammingera z Albenreuthu. (oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (62)
Uspěchaná a notně zromantizovaná verze Chodského povstávní měla štěstí na Martina Friče. S ním za kamerou, a s plejádou skvělých herců před kamerou působí téměř jako velkofilm. Je skoro zázrak, že navzdory krátké stopáži a dokumentárnímu stylu mají Psohlavci tolik výpravnosti a atmosféry. Kdyby dostal režisér k dispozici další půlhodinu, byla by iluze ještě silnější. ()
Román Aloise Jiráska „Psohlavci" si získal hned od svého prvního knižního vydání v roce 1885 nejširší okruh čtenářů. Tento hluboce lidský a umělecky pravdivý obraz boje prostých českých lidí proti poddanství a útisku vždycky byl a je dosud výrazem odvěké touhy našeho lidu. po svobodném a rovnoprávném životě; zároveň v mistrovské zkratce zpodobňuje ušlechtilý odboj někdejších chodských strážců hranic proti tyranskému představiteli cizácké šlechty, Maxmiliánu Lammingerovi z Albenreuthu, v jedné z nejsmutnějších epoch našich dějin, na sklonku 17. století. — Jiráskův snad nejznámější a nejoblíbenější román zaujal nejen čtenáře, jak o tom svědčí více než 30 vydání této knihy, ale i výtvarné, hudební a dramatické umělce. Karel Kovařovic složil na námět „Psohlavců" stejnojmennou úspěšnou operu, na jevištích divadel se hrálo několikeré dramatické zpracováni „Psohlavců" — v Praze naposledy v roce 1953 v Armádním uměleckém divadle za režie národního umělce E. F. Buriana. — Čeští filmoví pracovníci se obracejí k Jiráskovým „Psohlavcům" již po druhé. V roce 1931 je natočil režisér Svatopluk Innemann podle scénáře Václava Wassermanna a Josefa Neuberga s Bedřichem Karenem v titulní roli. V jubilejním desátém roce naší zestátněné kinematografie přicházejí nově zfilmovaní „Psohlavci" opět do našich kin — „abychom se" řečeno slovy Zdeňka Nejedlého, zasvěceného vykladače díla Aloise Jiráska — „i potěšili i poučili o tom, co bylo a nikdy být už nemůže a nesmí, i o tom, co síly bylo a dodnes je v našem lidu." Filmový přehled 7/1955 ()
Český epický velkofilm o Chodovcov, ktorí bojovali za slobodu a za svoje práva. Ten manifest a neskoršie povstanie boli spracované veľmi dobre a záver s obesením taktiež, ktorý mi jemne pripomínal záver filmu Jánošík z roku 1935. Frič poňal najslávnejšie dielo románopisca Jiráska a asi aj celej českej literatúry za ten správny koniec. Hodnotenie: 75% ()
Film PSOHLAVCI je klasickým dílem dnes už historického žánru, který v konfrontaci s dnešním úsilím obstojí více než čestně. Dokumentárnost pohledu je současně jeho silou i slabinou v závislosti na zvoleném úhlu pohledu. Otázku, kdo by to dnes dokázal v srovnatelné kvalitě natočit, záměrně nepokládám. ()
Upraveno v červnu 2020. Psohlavci Martina Friče jsou výstižnou filmovou adaptací definice romantismem zidealizovaného nacionálně vlasteneckého vybuzení českého elementu podle románové předlohy Aloise Jiráska. V něm se vyhrazuje proti despotickému germánskému porobení. Komunistická epocha doby filmu si Psohlavce zvolila pro svou historickou přípravu lidového revolučního hnutí, s duchem předlohy se ideje nerozchází. Z historického hlediska lze podotknout, že k ráznějším stavovským rozepřím docházelo po celé Evropě, právě v nich se vyvíjel vzájemný právní a sociální vztah. Proto se také ta získaná privilegia hájila s nejvyšší odhodlaností, nicméně stav podléhal politické situaci. Již na konci 15. století docházelo k porušování chodských privilegií českým šlechtickým rodem Švamberků. Chodský boj za privilegovaná práva pokračoval se střídavými úspěchy plných dvě stě let, byť po Bílé hoře byla jejich situace politicky neprůchodná. Jirásek se zaměřil na samotný konec chodského povstání a národně stmelující prvek germánského nepřátelství. Martin Frič zkušeně vyzdvihl tu kolektivní náladu k odboji s vrchnostenskou mocí a elegantně ji promísil s folklórní slovesností a vlastenecky uvědomělou poetikou obrazů. Chodské nářečí není tolik na překážku. Hrdinou revolučního zapálení je Jan Sladký, zvaný Kozina (velmi dobrý Vladimír Ráž) z Újezdu, vůdce chodského odboje s přirozenou autoritou. Pokusy o vyšší právnickou hru ale naráží na nepřekonatelné stavovské bariéry, ale revoluce se blíží a také byla! Hlavní ženskou postavou je Hančí (příjemná Jana Dítětová), Janova žena, vystrašená z obrovské policejní pravomoci panské vrchnosti. Výraznou postavou je Janova matka (zajímavá Jarmila Kurandová), mocný hlas, vyzývající svého syna k dalším akcím za opětovné získání privilegií. Důležitou postavou je Wolf Maxmilian Lamingen z Albenreuthu alias Lomikar (vynikající Miloš Nedbal), bavorský šlechtic, toužící na svém chodském statku zavést obvyklé poddanské způsoby. Politický střet přerůstá v nejosobnější záležitosti. K výrazným postavám patří Koš (zajímavý Miloš Kopecký), správce Lomikarova panství. Poslušen pánových příkazů rozdává údery v zájmu porobení. K výraznějším se řadí také Matěj Příbek (sympatický Jaroslav Průcha), Janův impulsivní soused, kterého i sebemenší náznak uzurpace moci nutí popadnout čakanu do ruky. Z dalších rolí: Janův strýc a jeden z čelních zástupců chodské nespokojenosti, rychtář Kryštof Hrubý z Draženova (František Kovářík), Janův děd a ochránce zemských hranic (Zdeněk Štěpánek), dudák Jiskra Řehůřek (Ladislav Pešek), starý otec Matěje Příbka (František Smolík), Matějova mladá a na vdávání přichystaná dcera Manka (Jana Štěpánková), Mančin milý Pavel Šerlovský z Pocinovic (Bohumil Švarc st.), k boji za Chodsko vždy připravený rychtář Adam Ecl, zvaný Čtverák (Jiří Dohnal), k radikalizaci revolučního hnutí opatrný rychtář Syka (Radovan Lukavský), Lomikarova lehce vystrašená manželka (Marie Brožová), chodská naděje a se soudem pomáhající domažlický řemeslník Just (Oldřich Lukeš), ukončení chodské vzpoury na pražském soudu, hrabě Šternberk (Bedřich Vrbský), či nejvýraznější Lomikarův dráb (Josef Hlinomaz). Psohlavci Martina Friče jsou povedeným filmovým povznesením Jiráskova historického románu, a i když jeho ideová podstata slouží lidu, není to neslučitelné s histologickou podstatou díla. () (menej) (viac)
Galéria (101)
Zaujímavosti (9)
- Nebolo jednoduché nájsť "Kozinovu lipu", ktorá musela byť vo filme vyrúbaná, ale keďže storočné stromy sú chránené ako národný majetok, hľadal režisér nejakú dutú a k zániku už odsúdenú lipu po celých Čechách a na Morave, dokonca aj lietadlom. Napokon ju objavil v poli pri Panenských Břežan a bolo ju dokonca vidieť z okna režisérovej Barrandovskej pracovne. (Raccoon.city)
- Martin Frič povedal, že natočiť tento film bolo najťažšie za tridsať päť rokov svojej režisérskej praxe. (Raccoon.city)
- Jelikož film je vytvořený v komunistickém propagandistickém duchu, s filmem souvisí několik historických ironických faktů. Film vykresluje Chodováky jako mírumilovné dělníky utlačované kapitalistickou cizáckou šlechtou. Je zde například scéna, kde se Chodováci snaží zachránit svůj rodinný strom před pokácením, šlechta jej ovšem přesto dá pokácet. Scéna má v divákovi vzbudit soucit s poddanými a hněv vůči bezohledné šlechtě. Jen o pouhých 9 let později socialistický režim, který film silně ovlivňoval, začal bourat královské město Most a desítky dalších vesnic v okolí kvůli těžbě uhlí, majitele domů a pozemků vyvlastnil a nechal přestěhovat do panelových domů. Další ironií ve filmu je, když stařeček vypráví dětem o tom, co to je svoboda. V době, kdy se natáčel film, ještě pokračoval teror politických procesů, které byly mnohdy vykonstruované a jejich oběti končily v pracovních táborech nebo na popravišti. (Nick321)
Reklama