Těžký život dobrodruha

Dobré herecké výkony Ladislava Peška a Otomara Korbeláře na jedné straně, prazvláštní scénář a zmatený pokus o vytvoření jistého žánru na straně druhé. Martin Frič natočil tuto komedií v těžkých časech druhé světové války a nemůžu se zbavit dojmu, že je to mírně vidět. Taky se občas zdá, že látku plně nepochopil, protože až příliš osciloval mezi hravou parodií a vážně branou krimi. Za tyhle neduhy pochopitelně může i scénář, každopádně nezvyklé, bylo by zajímavé vidět tuhle látku v rukou Hollywoodu. Nebo radši ne.... (29.10.2005)

Komedie či parodie na základě filmů noir? Každopádně zdařilý projekt, kde měl šanci svůj komediální talent prokázal Ladislav Pešek. Snímek má po celou stopáž přijatelné tempo, jeden gag střídá druhý, o zábavu je tudíž postaráno. Na dnešní dobu jsou určitá místa dějového vývoje sice již předvídatelná, ale to na zábavné atmosféře nic nemění. Námět o spisovateli dobrodružných románů, se kterým si začne pohrávat někdo, kdo se vydává za jeho nejúspěšnější literární postavu, byl v nápaditostech využit na plno a i dnes může posloužit jako ukázka , jak má taková žánrová komedie vypadat. Snímek by si dnes rozhodně zasloužil remake v daleko bláznivější podobě. (24.10.2020)

Upraveno v červnu 2020. Těžký život dobrodruha je noční můrou spisovatele kriminálního dobrodružstvení. Martin Frič z knižní předlohy Vladimíra Tůmy uplácal parodickou anekdotu, je bystrý při vytváření konfliktů, které se nezadržitelnou vůlí valí ze všech světových stran. Pohotově přistupuje k událostem s vyzývavým úsměškem a se sebevědomým charismatem zkušeného eskamotéra čarokrásné magie. Převaha je na straně důkladně připraveného loutkáře. Těžký život dobrodruha, to jsou jemné provokace, ironicky nadsazené připomínky a poznámky pod čarou obrazů, ale také kostrbatá těžkopádnost výchovné souvislosti. Při vyvrcholení se zdají být téměř všichni na pokraji kolapsu z nedostatku kyslíku, přesto se ohrazuji proti případným poznámkám o morální výchově jako atributu autoritativního politického režimu, neboť výchovné prvky se v tuzemských filmech hojně objevují po celá třicátá léta. Jde více o humanismus, nikoli autoritativní diktát. Hlavním hrdinou parodické kantáty je Karel Kryšpín alias Charles Crispin (příjemný Ladislav Pešek), oblíbený spisovatel brakového vzorce. Stal se obětí komplotu, je trestaný a vydíraný, přesto jako jediný překonává své předsudky. Noční můra zhmotnila literární představu. Charismatickým hrdinou dobrodružství je Fred Flok alias Binder alias Benda alias Niklas (pozoruhodný Otomar Korbelář), šarmantní zločinec, ctihodný konzul, inženýr trezorových systémů, policejní komisař a svérázně trestající ruka. Zločin se zdá být tou nejlehčí a nejuhrančivější lidskou živností. Důležitou postavou je Tichý (vynikající Jaroslav Marvan), podezíravý policejní inspektor. On je ve filmu tou veličinou, která způsobuje spisovatelův vnitřní rozkol i jeho splašený běh za očištěním. Hlavní ženskou postavou je Helena Rohanová (příjemná Adina Mandlová), něžné zpestření a nebezpečné vnadidlo rozsáhlého komplotu. Jaký jiný faktor by měl muže přivést ke stavu pochopení? Z dalších rolí: hrubiánský zážitek na soukromé přání zprostředkovávající sňatkový podvodník Karel (Karel Hradilák), rychlá Fredova spojka v přestrojení za podomního prodejce (Fanda Mrázek), nad nedokonalými zločineckými pokusy bdící policejní rada dr. Seidl (Karel Dostal), elegantně okradený továrník Antonín Bureš (Karel Černý), chybující mladík (Rudolf Hrušínský), či styčný koordinátor toho neskromného komplotu. Těžký život dobrodruha jsou parodické hrátky literárního a filmového braku. Nedokáže se sice vyhnout mravokárné těžkopádnosti, přesto jde stále o více něž jen dostatečně uspokojující pobavení. (29.09.2009)

Na svou dobu velmi slušný nadprůměrný komediální snímek, který paroduje klišé tehdejších šestákových detektivek. Jeden z těch protektorátních filmů, které fungují i v současnosti a představují milou vzpomínku na soudobé herecké hvězdy. Obsazení je opravdu excelentní a scénář funkční a vtipný. Celkový dojem: 70 %. (17.04.2009)

Malá exkurze do světa zločinu. Lidé s příliš bujnou fantazií musí počítat s tím, že jim jejich okolí, až dosud trpělivě přihlížející těmto pošetilým hnutím mysli, jednou nastaví zrcadlo. A pohled je to věru nepříjemný. Facka, kterou uštědří Fred Flok svému duchovnímu otci, naivnímu spisovateli stejně naivních detektivních příběhů, znamená konec všem iluzím. Pacient je vyléčen. Definitivně. A český film začíná opatrně koketovat s parodií. Frič sestavil vynikající manšaft a zároveň si dal záležet na fešném vizuálu, který svým stylem a atmosférou připomíná skutečné noirovky. Pešek je v roli bezbranného Crispena okouzlující, nechává svého roztomilého bambulu projít všemi nástrahami sofistikovaného situačního humoru, v jehož tenatech uvízl jak lapený zajíc. U Korbeláře, jehož charismatický zjev i hlas jej přímo předurčují pro hrdinu bez bázně a hany, tedy pro, jak se říká, muže s tajemstvím, jde o jasnou trefu přímo do černého. Adina Mandlová tu, kromě jiného, upozornila na svůj fatálně nedoceněný komediální talent, Marvanův policejní komisař, který jako by z oka vypadl elitním členům londýnského Scotland Yardu, naopak předestírá hercovu pozdější pestrou galerii mužů zákona. Co ovšem vytváří z tohoto filmu nadčasovou a prudce elegantní záležitost, jsou nestárnoucí melodie Emana Fialy v čele s dobovým evergreenem Sám já chodívám rád v osobité interpretaci legendárního R. A. Dvorského. Kdo by si právě tehdy, uprostřed válečných dnů, pomyslel, že jednou bude parodie náležet k prestižním vrcholům československého filmu. Ale ještě dřív než plátno ovládl Limonádový Joe a další známí protagonisté, vynořil se odkudsi z šera a cigaretového dýmu tajemný lupič Fred Flok, aby udělil důkladnou lekci důvěřivým čtenářům šestákových detektivek. (28.12.2008)