Pinocchio Guillerma del Tora

Nádhera. Úchvatná animace, poctivá atmosféra fašistické Itálie, krásné písničky a samotný příběh je starý dobrý doják. Je vidět, že tenhle film je del Torův srdcový projekt, protože to srdce v něm opravdu cítit a vidět je. Jeden z nejlepších letošních filmových zážitků, který je sice kouzelný, zábavný a veselý a tak všechno, ale je o zatraceně vážných tématech - smrt, fašismus, smutek, náboženská víra... ale pracuje s tím vším opravdu nádherně a emoce fungují přesně tak, jak mají. Prostě nádherná filmařina, na kterou dlouho nezapomenete. 85 %. (02.01.2023)

Terrible, terrible joy. Tak nějak jsem předpokládala, že to bude zaměřené na dospělého diváka. A ještě jsem nepočítala s tím, že i v téhle verzi se bude tolik zpívat. Asi mám ale hlavně problém s tím příběhem obecně. Pinocchio prostě není moc sympatická postava, respektive není to postava, kterou bych dokázala s nadšením dvě hodiny sledovat na její cestě. A truhlář taky ne. Ach otcové. Asi to vůbec nechápu. (31.01.2023)

Hezká pohádka, jen škoda, že v příběhu, který už dávno všichni známe a za dekádu je to už 3 adaptace. Del Torova vize je sice nejzajímavější a jeho Stop Motion animace je kouzelná, pořád se nemůžu zbavit dojmu, že bych tohle zpracování viděl raději v jiném filmu a ideálné mířený pro dospělé. Díky předvídatelnosti, film ztrácí na zábavnosti. Mám raději pohádky zaměřené na akci s humorem, tohle má blíž k Drama a moc si nedokážu představit děti se u filmu bavit. Nejzábavnější je část s nácky a naštěstí písniček tu není mnoho. Celkem by mě zajímalo, kde se schovávají hateři Netflixu a remaků TEĎ. 65% (12.12.2022)

Pinocchio Guillerma del Tora je speciální podívanou. Obdivuhodná stop-motion animace, temnější pojetí známého pohádkového příběhu i práce s komplexními motivy, která zvládne překvapit i takové lidi, kteří na původní příběh Carla Collodiho nedají dopustit. V rámci práce s emocemi sice tento projekt del Tora v součtu nedokáže dostát svého potenciálu (i proto, že lehké poskakování v přístupu tomuto Pinocchiovi dvakrát neprospívá), přesto jde o silný zážitek, který dokazuje um vypravěčského talentu Guillerma del Tora…. (09.12.2022)

Ukňourané, ukřičené, utahané a uřvané, exaltované, vyděračské a polopatické, bez přirozeného humoru (samolibé intelektuální narážky, např. na Schopenhauera, filmové odkazy, např. na Frankensteina ad., sem nepočítám) a nadhledu ve vypjatých situacích, čili permanentně trapné k ošívání se všude tam, kde by to mělo být přirozeně dojemné. Znovu se mi potvrzuje, že del Toro prostě neumí pracovat s emocemi sofistikovaněji než ode zdi ke zdi, postavy si musí explicitně říkat tatínku miluji tě, nebo nenávidím tě synu a už nejsi můj syn, a že neumí pracovat s temnotou, strachem ani zlem, stejně jako s láskou nebo přátelstvím lépe než plakátově a ilustrativně, v plochých frázích doprovozených uslzenými obrázky, a že je to evidentně jeho nezpracované téma - že se sám k emocím prostě nedostane jinak než zprostředkovaně přes dutá a nabubřelá klišé. Ostatně už to, že zlo si ztělesňuje prostřednictvím do frází vyluhovaného nacismu, je hodně zastydlé a nefungovalo to už ve Faunově labyrintu před řadou let. *** S dospělými i dětmi se mi víckrát potvrdilo, že mnohem lépe - až do morku kostí letos sahal do emocí a jejich zdrojů Kocour v botách - velice přesvědčivý strach ze smrti nebo strach o blízké přátele a učení se, jak se kvůli druhým a pro ně stávat lepším a ze sólistů se stávat spojenci - přesně to, co del Toro v Pinochiovi vůbec nezvládl), a mnohem lepší a pro děti (desetiletý kluk) přijatelnější byla i Mathilda Roalda Dahla, a to je co říct. Tohle jsme strhali sborově. (S O., Lí, Radimem a kluky na B12). *~ (20.03.2023)