Dvanásť rozhnevaných mužov

Jeden z nejvěrnějších remaků. William Friedkin natočil v podstatě stejný film, jako byl originál, jen s jinými herci a s pár drobnými změnami (porotci tmavé pleti, současnost). Děj snímku se originální verze drží jako klíště a i dialogy jsou vesměs stejné. Je to jako na divadle, kdy jeden večer hraje v dané hře jedna herecká parta a další večer se vystřídá s jinou. A právě co se týká herecké sestavy, tak ta včerejší (tím myslím tu z originálu) vítězí. Pokud jde o děj a atmosféru, tak to jsou si oba filmy prakticky rovni, ale verze z roku 1957 má herecké obsazení i výkony jednoznačně lepší (největší botou této verze je Edward James Olmos, ten vypadá jako stoprocentní Mexikánec, emigranta z východní Evropy jsem mu nevěřil ani na vteřinu). Tím nechci říct, že by zdejší herecké obsazení bylo špatné, to ne, ale na originál prostě nikdo z nich nestačil, a proto má tento film o hvězdičku méně. (02.08.2009)

Menší dilema nad výslednou volbou v mém hodnocení. Protože Lumetovu adaptaci z roku 1957 dobře znám. Je pěkné, že si režisér Friedkin ještě našel po 20ti letech od svého majstrštyku Mzda strachu (1977), provázejícího bohužel těžký osud a obrovský kasovní propad, látku k dalšímu výbornému dramatu. Jen tápám, zda skutečně muselo jít zrovna o notoricky známou divadelní hru, slavnou již i díky notoricky známému staršímu filmu. Proč Friedkin nezapátral třeba po nějakém méně známém kusu se soudní tematikou či nezpracovaném soudním případu... Ať už je to jakkoliv, jde o po všech stránkách kvalitně odvedený kousek, plně reprezentující sílu a potenciál televizních dramatických inscenací. Herecké výkony (zejména Jack Lemmon verzus George C. Scott coby protichůdně stojící porotci) a silný scénář zde vytvářejí i v minimálním rozpočtu maximální zážitek. Napínavý, mrazivý i fascinující to pohled do dění zákulisí soudního procesu, nejednoznačného zločinu i lidského jednání a psychiky v závažné situaci. Kamera zabírá dění převažně v jedné místnosti poměrně dynamicky, a celkové pojetí mi přijde snad i o něco civilnější, než u Lumeta. Fakt, že se tu v mírně aktualizovaném pojetí objevují postavy rozdílné nejen charakterem, ale již i rasou nebo věrovyznáním, nemusí být jen nutnost politické korektnosti, klidně i drobnou přidanou hodnotou. Nadčasovost a poselství tohoto snímku ke mne spolehlivě dolehly. Já hlasuju nevinný – pokud jde o odsouzeného chlapce v příběhu, rovněž tak pokud jde o tento snímek, který zde někdo v komentáři označil za plagiát. 90% (Filmová výzva 2019: Snorlax) (21.09.2019)

Po desiatkach komentárov že je to veľmi zdarilý remake, skoro dosahujúci kvality originálu môjho najobľúbenejšieho filmu som sa rozhodol, že stoj čo stoj tento film musím vidieť. Nechápem čím si tento film zasluhuje tak vysoké hodnotenia. Vidieť ho bez zhliadnutia originálu, poviem si že ide o priemerný film so zaujímavým námetom. Ale keďže som videl aj film pôvodný, porovnaniu sa nevyhnem. Remaky sa dajú robiť dvoma spôsobmi. Buď presným kopírovaním scénok tak ako išli za sebou v pôvodnom filme alebo tak, že autor zoberie iba námet a pridá tam prvky vlastné. Bohužiaľ režisér v tomto prípade zvolil variantu tretiu - presné kopírovanie scénok, ktoré buď nepochopil, zabudol... alebo neviem, v každom prípade, kľúčové momenty - to znamená prekvapivé argumenty, zvraty a tak ďalej systematicky pokazil asi všetky. Čo sa týka kamery sú oba filmy vyrovnané, kameraman použil aj niekoľko pekných scén zo záberom na nôž a rozmazaným porotcom v pozadí, čo mi celkom imponovalo. Najdôležitejšia časť - herecké obsadenie: Porotca 1 (predseda poroty): podobne nevýrazný ako originálny porotca, žiadne prekvapenie. Porotca 2 (po predsedovej ľavici): úplne nevhodne zvolený. Originálny bol zakríknutý skôr bojazlivý tenký chlap, tak mali vybrať herca buď podobného alebo zmeniť charakter postavy. Porotca 3: George C. Scott bol v tomto prípade ešte o niečo lepší ako jeho predchodca Lee J. Cobb. Výraznejšia mimika, satirické úsmevy Porotca 4: Vyrovnaný s originálom Porotca 5: Tento afroameričan sa mi do filmu náramne hodil, oveľa viac pripomínal človeka zo slumu než jeho predchodca. Lepšie vyjadrenie hnevu. Na obranu pôvodnej verzie ale musíme podotknúť že v 50 tych rokoch kedy sa originál odohráva by len ťažko do poroty pustili černocha. Porotca 6: Jeho predchodca nebol nijako výrazný herec, napriek tomu lepší ako tento nový Fred Flinstone. Porotca 7: Obaja veľmi vyrovnaní herci, obaja zvládli svoju úlohu výborne, neviem ku komu by som sa priklonil skôr... ale kedže mám radšej klobúky ako upnuté tričká tak dávam prednosť originálu - Jackovi Wardenovi (asi o 0,5%) Porotca 8: Napriek tomu že Jack Lemmon bol v tomto filme výborný, napriek tomu že je charizmatický sympaťák, na úprimný pohľad Henryho Fondu nemá. Podal ale výborný výkon. Porotca 9: Nový porotca číslo 9 mi nebol tak sympatický ako jeho predchodca, ale to bolo skôr chybou réžie, ktorá jeho charakter trocha poupravila (pridala mu na senilite). Porotca 10: Najväčšia hrôza filmu. Zle zvolená postava, ktorému aj réžia výrazne zmenila repliky, takže z toho vznikol jeden neuveriteľne hnusný hip hoper s odpornou gestikuláciou a ktorý originálu nesiahal ani členky. Porotca 11: Nie som žiadny veľký fanda Voskovca, ale myslím si, že keď má byť vo filme muž s "východnej európy", tak by to asi nemal byť hispánec. Porotca 12: To bolo viac menej vyrovnané. Od filmu som očakával viac, ale to je asi vina najmä komentárov iných užívateľov, inak je to priemerný remake, ktorý neurazí ale rozhodne nepoteší. (07.08.2009)

Klasická verze má super filmovou černobílou kameru, lidi hodně vstávají ze židle a tvoří různé zajímavé kompozice stojících a sedících postav, sem tam je tu dokonce nějaká prolínačka a člověk má pořád pocit, že je na co se dívat, i přesto že se děj odehrává v jedné místnosti. Klasická verze má ale docela slabý závěr, číslo 3 je v závěrečném monologu naštvaný, pak roztrhne fotku a je smutný a je konec filmu. ____ Tahle verze má naopak nudnou televizní kameru, film působí strašně lacině. Na druhou stranu má ale mnohem katarznější konec, protože se podařilo závěrečný monolog čísla 3 jednak lépe napsat, ale také lépe zahrát. Pokud jde o to jak je monolog napsaný, je mnohem polopatičtější, takže je z něho mnohem líp vidět že se číslo 3 vidí v oběti a že v obviněném vidí svého syna (- I can feel the knife going in... /// - He's not your boy... He's somebody else... Let him live. ). Někdo by řekl, že je to dělaní z diváků idioty, já bych tomu říkal spíš dobrá dramaturgie. Číslo 3 je v závěrečném monologu také lépe zahraný. Zatímco v klasické verzi je celý monolog čístě naštvaný, v téhle verze je v tom naštvání celou dobu přimíchán smutek, respektive číslo 3 během monologu vícekrát přepíná z naštvání do smutku, což dělá konec mnohem smutnější a také katarznější. (02.03.2020)

proti originalu to nema tu kouzelnou atmosferu, kterou delaji detaily. Napriklad: spravne posazene pomlky nebo kdyz je nekomu horko a poti se jako prase, tak je videt propocena kosile. Zacatek - usazovani u stolu a prvni hlasovani mi taky prijde v originale prijde vysperkovanejsi. A taky se mi mnohem vic libilo puvodni obsazeni... (02.08.2016)