Dvanásť rozhnevaných mužov

Menší dilema nad výslednou volbou v mém hodnocení. Protože Lumetovu adaptaci z roku 1957 dobře znám. Je pěkné, že si režisér Friedkin ještě našel po 20ti letech od svého majstrštyku Mzda strachu (1977), provázejícího bohužel těžký osud a obrovský kasovní propad, látku k dalšímu výbornému dramatu. Jen tápám, zda skutečně muselo jít zrovna o notoricky známou divadelní hru, slavnou již i díky notoricky známému staršímu filmu. Proč Friedkin nezapátral třeba po nějakém méně známém kusu se soudní tematikou či nezpracovaném soudním případu... Ať už je to jakkoliv, jde o po všech stránkách kvalitně odvedený kousek, plně reprezentující sílu a potenciál televizních dramatických inscenací. Herecké výkony (zejména Jack Lemmon verzus George C. Scott coby protichůdně stojící porotci) a silný scénář zde vytvářejí i v minimálním rozpočtu maximální zážitek. Napínavý, mrazivý i fascinující to pohled do dění zákulisí soudního procesu, nejednoznačného zločinu i lidského jednání a psychiky v závažné situaci. Kamera zabírá dění převažně v jedné místnosti poměrně dynamicky, a celkové pojetí mi přijde snad i o něco civilnější, než u Lumeta. Fakt, že se tu v mírně aktualizovaném pojetí objevují postavy rozdílné nejen charakterem, ale již i rasou nebo věrovyznáním, nemusí být jen nutnost politické korektnosti, klidně i drobnou přidanou hodnotou. Nadčasovost a poselství tohoto snímku ke mne spolehlivě dolehly. Já hlasuju nevinný – pokud jde o odsouzeného chlapce v příběhu, rovněž tak pokud jde o tento snímek, který zde někdo v komentáři označil za plagiát. 90% (Filmová výzva 2019: Snorlax) (21.09.2019)

Videl som aj originálnu verziu a ak porovnávam, tak sa mi páčila viac. To však neznamená, že by išlo o zlý remake. Henry Fonda v originále jednotky je naproste nedostižný, akokoľvek sa slušný Jack Lemmon snaží. Zo zbytku v remaku vyniknú George C.Scott či Armin Mueller-Stahl. Oproti originálu na mňa najviac odlišným dojmom pôsobil predstaviteľ jedného z hlavných oponentov, ktorého Mykelti Williamson (černošský radikál) stvárnil tak odporne, že som mal chuť mu jednu vraziť pri takmer každom jeho dialógu. Celkovo si priradím tento remake medzi tie, ktoré nie sú zbytočné, ale ak sa niekedy, k tomuto majsrtštiku z kategórie filmov, ktoré sú v jednej miestnosti (viď z novších Tape od R.Linklatera,Interview Thea Van Gogha alebo aj trebárs Phone Booth) vrátim, tak bude mojou voľbou originálna verzia. (17.02.2005)

Nemůžu si pomoct, ale Friedkinům remake úspěšného Lumetova filmu se mi zdá ještě lepší než původní dílo. Jack Lemmon je, podle mého názoru, přesvědčivější a uvěřitelnější než Henry Fonda, stejně jako třeba George C. Scott je ještě lepší (zuřivější) než jeho předchůdce. Asi navždy zůstanu u této verze, kterou jsem viděla dříve. (28.07.2011)

Jediný důvod proč nehodnotím plným počtem je fakt, že jsem viděl dřívě původní verzi s Henry Fondou, která je naprosto odrovnávající podívanou a tohle už nedokázalo vtáhnout na 100%. Přitom tohle není v podstatě o nic horší, jenom už není čím překvapit, což je logické když jde o remake. Rozestup mezi shlédnutím téhle verze s původní je dva roky, takže jsem si nepamatoval přesné dění, ale v průběhu jsem si na všechno vzpomínal a byl to opět celkem silný zážitek, ale už ne tak silný a napínavý jako při původní verzi. Věřím, že kdo tohle viděl dřív než originál, tak dává bez myšlení plný počet. Navíc zde se jedná jen o TV film, takže to mohlo dopadnou opravdu velice špatně. Naštěstí pan řežisér si látku pohlídal, oslovil skvělé herce s Jackem Lemmonem v čele, kteří budují konkurence hodnou atmosféru svému předchůdci. Jako zklamání nebo laciný odvar tohle považovat opravdu nelze. Jako skvělý remake ano. (09.02.2012)

Čtyřicet let uplynulo od doby, kdy se tehdy dvaapadesátiletý Henry Fonda navlékl do bílého obleku a v jedné dusné místnosti v patře soudní budovy předvedl jeden z nejznámějších hereckých výkonů v dějinách filmu. Henryho Fondu vystřídal tehdy o generaci starší Jack Lemmon, hlavním protihráčem se mu stal jeho vrstevník George C. Scott (aka Jeho Zelenost Generál Patton) a Jiřího Voskovce v roli zdvořilého imigranta odkudsi ze střední či východní Evropy vystřídal Edward James Olmos - který má kupodivu stále být z východní Evropy:) Samozřejmě je tu více známých jmen, ale to už není tak důležité, pánové Stahl, Petersen, Gandolfini a Cronyn prominou. Důležitější je, že se režisér Friedkin, tehdy rovněž takřka se sedmi křížky na hřbetě, rozhodl oživit obraz, a tím nemyslím jen pohyblivou kameru;) Řeč je hlavně o afroamerických účastnících, z nichž jeden hraje velmi výraznou roli rasistického porotce - vymlasknout takhle všem na odiv černého rasistu, to je kus novátorství, ať se vám to líbí nebo ne. Zajímavé je, že tomu "džentlmenovi" v obleku ten jeho svatý hněv na špinavé feťácké Mexikány věříte (a je vám z něj zle jako z každého jiného nácka). Podezřívám Williama Friedkina, že svým castingovým rozhodnutím chtěl ukázat, že doba hodně pokročila, a především posílit tu vnitřní rovinu Dvanácti Rozhněvaných Mužů - tu, ve které se nastavuje zrcadlo naší "objektivitě" a "nezaujatosti", manipulovatelnosti, ale i odpovědnosti za naše rozhodnutí. Rozhodně se mu to povedlo, bohužel film jako celek je jen důstojným remakem, který kvalit originálu nedosahuje. Dokonce bych řekl, že Michalkovova verze je také lepší, ale to je kromě její originality dáno i velkoplátnovou výpravou. Na televizní film dost slušné, ale "objektivně" prostě nemůžu dát osmdesát. Výsledek je 70%. (06.07.2009)