Nočný vlak do Lisabonu

Reziser Bylle August/Bidnici 1998, Stopy ve snehu/ natocil klen dalsi nudny a dost podpriemerny film. Zistuju sa tu ynfo o portugalskom basnikovi Amedeovi de Prada, o tom sa toci prakticky cely film. A mna to neoslovilo, reziser odviedol len priemernu pracu za kamerou, herecke vykony su spatne a jediny, o kom som vedel, bol len Dzeremy Ajrons /Die Hard 3/. A tie dve hviezdy dam len za to, ze sa tu spomenul aspon okrajovo Antonio De Oliveira Salazar 28. april 1889 - 27. jul 1970. Teda mna ovela viac zaujima politika Portugalska za Antonia Oliveiru de Salazara a jeho Estado Novo nez nejake patranie po akomsi neznamom basnikovi. A pochopitelne nebolo tu ani zmienky o Policii de Vigilancia e de Defesa do Estado, ani o PIDE - o tomto sa tvorcovia ani nesnazili nieco porozpravat a obkecat. Preto len 2 spunty odo mna. 30 % (12.04.2016)

Především je třeba říct, že toto je zcela jiný příběh, než jaký se vypráví v Mercierově knize, na kterou se film odvolává. To pro případné natěšené čtenáře. Film zcela přetváří mnohé klíčové okamžiky a radikálně zrychluje děj, ale to vše na úkor popisu vnitřního života a motivací hlavní postavy... Raimund Gregorius Jeremyho Ironse není "ten" Mundus, jak si ho pamatuju z četby (což by samo o sobě nemuselo být špatně, ale filmový Mundus je velice neživotný). Film je poměrně těžkopádný, strohý; některé momenty působí (z praktického hlediska) dost neuvěřitelným dojmem a scénář v mnoha ohledech hraje na náhodu, což je dáno zhuštěním velmi obsažné knihy do stominutového filmu. To je také důvod, proč film je oproti knize tak neuvěřitelně plytký: Vedle dějových detailů i myšlenky se ztrácejí v překladu mezi literární a filmovou řečí. Zkrátka typická filmová ilustrace knihy, která se na jedné straně nedokáže od předlohy odpoutat, ale na straně druhé knihu deformuje po narativní i myšlenkové stránce. Film sám o sobě (dost už toho srovnávání) je po technické stránce velmi zdařilý. Skvělá kamera, úžasná atmosféra Lisabonu, herci, co umí hrát... :) Jen ten scénář je prostě slabý... (21.12.2014)

Poslední dobou se mi nějak poměrně často podařilo dostat k filmům, které se odehrávají v Portugalsku a hlavně v Lisabonu. Nevím, jestli je to náhoda, ale klidně bych takových filmů uvítal ještě víc. Lisabon se jeví jako úžasné, historií trvale nasáklé město a pro dramata nemůže být snad ani lepší kulisa. Je dost neokoukané. U tohoto filmu jsem tedy s atmosférou rozhodně žádný problém neměl. Horší byl už způsob vyprávění, kde se prolínala minulost s přítomností. Minulost uměla místy řádně nudit a přítomnost s Jeremy Ironsem se tam zase neobjevovala tolikrát, kolikrát bych si přál. Za Lisabon ale nemůžu dát jinak, než za tři hvězdy. (15.08.2014)

Pátrání po muži „jaký byl, když žil?“ bylo zpracováno znatelně lépe už v roce 1941. Tady film dojíždí na množství flashbacků, které nejsou oproti současné lince tolik zajímavé jednoduše proto, že postava odbojáře Amadeu postrádá hloubku Wellesova Kanea. Irons je skvělý, jeho část za doprovodu klavírní hudby tajuplná, ale u jeho postavy jsem postrádal silnější motivaci, proč se kvůli knize a dívce z mostu vzdá i té trochy, co má. P.S. Už jste někdy viděli odjíždět moderní vlak s otevřenými dveřmi? (12.09.2013)

Neuvěřitelně umrtvující rozplizlá historka s přemírou flashbacků, uspávajícím brnkáním na klavír, hartlovsky hrajícím Ironsem a asi deseti slavnými herci, hrajícími Portugalce, jež do jednoho bezchybně konverzují anglicky se Švýcarem, který přitom umí portugalsky. August jako držitel dvou Zlatých palem tedy klesl hodně hluboko, protože takhle sterilní, absolutně nezajímavý a nesmyslný film se jenom tak nevidí. Hvězda navíc za to, že to není pouhá klasická "lisabonská pohlednice", jak jsem očekával, ale snaží se to i o něco jiného, než prodávat krásy onoho města (tedy nastínit historii, jakkoli neumětelsky). (27.01.2015)