Vyháňač diabla

Vymítač ďábla je jeden z nejslavnějších hororů, ale na mě film zase tolik nezapůsobil. Největší problém filmu je, že to na co všichni co se na to dívají čekají se pořád oddaluje a neustále se řeší něco jiného nebo se děj trochu svede někam jinam, až asi po hodině se to teprve začne vyvíjet tím správným směrem. Od té doby film disponuje výbornou atmosférou, kterou trošku kazí triky, ale nejsou na tak špatný úrovni, aby to nějak rapidně zhoršovalo dojem z filmu, spíš jsou udělány tak, aby ani po tolika letech nepúsobily směšně, ale přece jenom zub času na tom vidět je. Herecký výkony jsou samozřejmě výborný. Jak Ellen Burstyn, tak Linda Blair jsou skvělý, ale bohužel hlavní hvězda filmu se objevuje až na konci, ale za to na sebe strhává všechnu pozornost, Max von Sydow j nepřekonatelný. Ale i tak nejsam úplně spokojenej, ale rozhodně si dokážu představit, jak se na to muselo koukat o třicet let zpátky (23.06.2006)

Neví nevím, no... Musím uznat, že u žádného filmu jsem neměl tak dlouho trvající mrazení (resp. husí kůži), nicméně tato byla způsobená spíše tím, kolik slavných scén se na plátně děje. Musí se také nechat, že skákající postel je skutečně děsivá. Zbytek je ale spíše nevýrazný vymítačský film, s relativně přesvědčivými herci. Nevím, no... Příjde mi to stejně přeceňovaný film, jako třeba Mlčení Jehňátek...A samotné vymítání na konci nepůsobí napínavě, postráda jakékoliv tempo, a místy je až nechtěne vtipné. (14.06.2006)

U scény, kdy se s Regan třese postel, jsem v žaludku poprvé pocítil velmi mrazivý pocit, který mi dokázal, jak moc matoucí bylo dosavadní jen opatrně našlapující mrazení. Dostaví se totiž ten druh napětí, které se přikrade zadními dveřmi, nikým neviděno ani neslyšeno a v momentě, kdy se jen zlehka necháte navnadit, udeří naplno. A když vymítání či vygradovaný závěr hravě překonají všechny hluché momenty z první poloviny, je vyhráno. Tahle holka si svoje místo mezi klasikami zaslouží. (14.06.2006)

Tak váhám, váhám. Bohužel ale ne mezi čtyřmi a pěti, jak jsem před filmem čekal a doufal, ale o celé dvě kategorie níž. Všichni říkali, jak je to zasáhlo, že to sice není lepší než Omen, ale že je to skvělý horor. A já se těšil. Začátek byl slušný, pomalý a byl zaplněn především čekáním, kdy se to teda rozjede. Dokázal jsem ocenit některé přirozené, ze skutečného světa známé, reálné pohledy postav, někdy naopak byly zcela mimo a já raději zavíral oči. Pravý problém nastal na začátku "démonizace". Ne, skutečně, to jsem tedy nevzal. V tento okamžik se naopak před chvílí pochválené reakce zvrtly v naprostou šaškárnu. Když bych já uviděl takto se kymácející postel, takto mluvící malou holku s takovým obličejem a s takovými schopnostmi, naskytlo by se mnoho alternativ, jak bych se asi zachoval. Buď bych co nejrychleji utekl, nebo bych začal nepříčetně řvát, případně bych si sedl na kolena a ve vteřině uctíval Ježíše Krista i Satana dohromady. To, co bych ale určitě nedělal, by bylo klidné konstatování, že se v podstatě nemusí jednat o nic vážného a že by bylo dobré zajít za cvokařem. Tento fakt mi degradoval prakticky celý film i díky tomu, že se takovýto rozhovor opakoval několikrát. Samotné vymítání bylo místy působivé, někdy ale značně trapné a často doslova iritující. I když se má jednat o horor, o strach bohužel nešlo. Také jsem se těšil na hudbu, jelikož ve snímku tohoto typu se případný skladatel může vyřádit (slyš Jerry Goldsmith). Škoda ale, že kromě známé nepůvodní melodie, která se ale vyskytovala snad jen v klidných pasážích, jsem toho nezaslechl moc...Kladem tak je pro mě alespoň Max von Sydow a místy roztomilá Linda Blair, ale to je trochu málo... (14.06.2006)

"I think I've lost my faith..." Již knižní předloha vzbudila takovou vlnu pozornosti, že si to Warner Bros nemohli nechat ujít a práva na adaptaci zakoupili takřka ihned. K zrealizování byla krom autora zvolena vycházející režisérská hvězda. William Friedkin. O Exorcistovi se mluvilo a psalo všude, většinou v negativním smyslu. Což je jak známo ta nejlepší reklama. A davy se jen hrnuly, výdělek byl enormní. Avšak pod slupkou vší té kontroverze, zákazů promítání, zatýkání provozovatelů kin za neoprávněné projekce, omdlévajících diváků, rozhořčení mravokárců a zkazků o režisérově terorizování štábu se ve své době tak trochu zapomnělo na film jako takový a jeho přínos (nejen) žánru. Štědrá nominační pozornost Akademie na tom nic nemění. Sice Exorcista z dnešního pohledu zastaral po stránce děsu a šokování, ale stále perfektně funguje na zneklidňující bázi "co by kdyby". Takové to nahlodávání jistoty, že žádné paranormálno v našem světě přeci není. S velmi podobnými "strachy" přímého setkání našeho světa s iracionálnem pracuje i o pět let mladší, neméně fenomenální, Dotyk medusy. Ale asi si to myslím sám... Nejlepší momenty? Krom profláklého závěru mě nejvíce dostala zvukově utlumená snová pasáž. Naopak mě velmi mrzelo naprosté zazdění geniálního hlavního hudebního motivu. Naprosto nechápu proč je ve filmu takřka nevyužit. Exorcista je důkazem toho, že k dobrému horroru stačí "pouhé" tři věci. Režisér s uměním budovat a postupně zhušťovat atmosféru, dobrý scénář a především herci. Škoda, že taková kombinace se v tomto žánru poštěstí jednou za uherský rok. A to ještě v tom lepším případě. Je dobře, že Vymítač došel po filmařské stránce uznání alespoň časem. Film i Friedkin si to rozhodně zaslouží. (09.02.2008)