Francúzska spojka

Zvláštní detektivka, která hodně sází na gene Hackmana. Očekával jsem o hodně více a ne jen hodně mluvení a dvě tři akční scény. Filmy je ukončen titulky, které dovysvětlují děj, proto je pro mě nečekané, že bylo natočeno pokračování. William Friedkin je pro mě obyčejný režisér, který mě nikdy nepotěšil. (18.02.2007)

"To auto smrdí. Rozřežeme ho na kusy." Zarputilí poldové Doyle a Russo mě dost bavili, když šli po drogách i ve chvílích svého volna, ale na mazaného Charniera neměli. Ten mě zaujal, když se elegantně zbavoval svých pronásledovatelů a scéna, kdy si pohrál s Doylem při nastupování do metra, je prostě dokonalá. Jinak mi Francouzská spojka ukázala základní pravidla sledovačky, výhody brutality při získávání informací a jednu vynikající honičku. Pepek Doyle se s tím zkrátka moc nepáral a i když úplně nechápu, jak prošel přes psychotesty pro přijetí k policii, tak jsem si to s ním užil. (04.10.2018)

TOP 70's krimi s nepřekonatelným Hackmanem v jeho životní roli. Kromě prvotřídního stylu a řemesla (viz strhující legendární autohonička) mě na tom vždy nejvíc fascinovala ta mistrná polarizace dvou ústředních postav - urputný hrubiánský polda vs. šarmantní kultivovaný padouch (výtečný Fernando Rey). Závěr geniální. 100 % (25.01.2020)

Ve své době velmi vyhledávaný snímek. Mě však moc nesedl a pět hvězd nedám. Mimo jiná ocenění získal i tyto skalpy:Kansas City Film Critics Circle Awards - herec (G. Hackman), film. Writers Guild of America - adaptovaný dramatický scénář. National Board of Review - herec (G. Hackman). New York Film Critics Circle Awards - herec (G. Hackman) (18.03.2013)

Tohle je film z doby, kdy americký detektiv nemusel být nadpřirozená bytost. Friedkin zboural veškeré do té doby zažité šablony, ukázal realitu policejní práce. Nemůže se podařit úplně všechno, na co policisté sáhnou, vyšetřování je zdlouhavý proces plný nudné a mravenčí práce. A tak se díváme na sledování podezřelých, kteří jen tak bloumají po ulicích. Vidíme Doyla, který postává naproti luxusní restauraci, v níž si dopřává Charnier opulentní oběd, jak žmoulá chladnoucí kousek pizzy a zapíjí ho kávou z papírového kelímku. Friedkin jde v zobrazování reality ještě dál, nepostačí tento ukázkový kontrast, nechá překupníka drog jít odpočívat do hotelu a Doyle zatím mrzne před budovou. Únava, prokřehlost i psychické vyčerpání, to vše je následně přímo hmatatelně cítit z Doylova projevu v závěrečné scéně této sekvence. Legendární honičku automobilu s nadzemkou netřeba zmiňovat. Ale jednu scénu bych přeci jen ráda vypíchala. Když se Pepek snaží očima hledat na protějším nástupišti zabijáka, dopouští se Friedkin geniálního režijního nápadu. Totální splynutí kamery s hlavní postavou, divák je absolutně vtažen do děje a stává se jeho součástí. Tahle scéna by měla být zapsána velmi tučným písmem ve všech učebnicích kinematografie. Pořádný kus poctivé práce odvedl Gene Hackman. Jeho Doyle je nekompromisní, tvrdý chlap, který jde houževnatě za svým cílem. A Hackman je v tomhle jako obvykle na 100% uvěřitelný. (26.06.2011)