Mission: Impossible 5

Víte, už Jack Reacher mi přišel jako jízda hustě nafrčeného scénáristy na divokém duhovém dráčkovi, ale to mohla být náhoda. Ale ona zjevně nebyla:) A to jsme si už se "zhuntovanou" partou supertajných superagentů užili leccos. Ale on je prostě rozdíl mezi zastavením rotoru milimetr od krku, jízdou na podrážkách bot vedle silné jednostopé mašiny, vybombením Kremlu, a naprosto náhoďáckým zahaluzením přestřelky a odchytu padoucha tak, že jediné vysvětlení je, že to vlastně byl od začátku záměr hlavního hrdiny... ale chápu, že tak jako se Jack Reacher většině líbil, tak to asi nebude jiné ani tady. A co na tom, že si po dvou týdnech nepamatuju žádnou z šílených eskapád zakrslého Spidermana (ono mi to tedy dělá problémy už od třetího dílu), a že mi splývá, jestli tady dělala vizuální vějičku Paula Patton nebo Rebecca Ferguson? Tom Cruise se prostě svým rozhodnutím vytřískat ze značky M:I co nejvíc stal dalším z protagonistů žánru generických akčních výplachů s áčkovým rozpočtem. A Mission: Impossible tak už díky tomu nejsou událost roku, ale produkt jako každý jiný, Rychle A Zběsile po agentsku. Přesto se nemůžu přinutit jít do modrého, protože tenhle film dělá přesně to, co od něj čekám, a dělá to při okatém ukazování spousty peněz, které si do něj tvůrci mohli dovolit nainvestovat. Takže 70%. (09.07.2016)

S prohlášením, že jde o nejlepší díl celé série bych byl opatrnější. Za mě stále vede první díl, který měl svoje kouzlo a přišel mi trošku "jiný" v lepším slova smyslu, než ostatní běžné akční filmy. Každopádně jde o velice nadprůměrný počin, který i přes na můj vkus dlouhou stopáž nenudí a má divákovi stále co nabídnout. Cruise opět ve skvělé formě, doplněný dalšími hvězdnými hereckými výkony v podání Simona Pegga nebo krásné Rebeccy Ferguson, kterou si postupem času prostě musíte zamilovat. Honička na motorkách je opravdu TOP!!! Doporučuji určitě zajít do kina. 85% (05.08.2015)

Od Birdova ultra high-tech moderního špionážního filmu k stále modernímu, stále používajícímu high-tech, ale přitom mnohem klidnějšímu a zemitějšímu pokračování. Se zajímavě napsaným scénářem, který dává důraz možná víc na slovní souboje či potyčky než na ty ruční, má hezké oldschool špionážní základy a dokáže předat i akční scény jaksi realističtěji, ale přitom stále s podobným faktorem stylovosti (Maroko). Ale přesto jsem si z nějakého důvodu užil toho Birda napoprvé víc. Zajímavé ale bylo, jak moc Rogue Nation mělo a přitom i nemělo blízko k Bondovi. A ano, Rebeccu Ferguson obsazovat do podobných rolí víc, víc! (06.10.2015)

Když pominu, příběh, kterej je zbytečně složitej a jediné, co z něj pramení, tak fakt, že Tom Cruise stále někam utíká, tak musím hluboce uznat, že lepší akční film jsem v letošním roce ještě neviděl. A vlastně nevím, jestli ještě někdy uvidím. Scény ve Vídni, ale i v Maroku byly naprosto parádní. Operní skladba Nesun Dorma a do toho napětí jako kráva, vytvořilo vlastně jednu z nejemotivnějších akčních scén za nevím kolik posledních let. Prostě to byl nářez, který mě donutil nedýchat, nesýpat, nechrchlat ani nemrkat. K tomu parta, kterou si Tom pro svoje trampoty vybral, zvedala náladu pokaždé, kdy mohla. Hlavně teda Simon Pegg, kterej první půlku filmu doslova řádil. Jeremy Renner a Ving Rhames ale také nezklamali a to i přesto, že ve filmu byli daleko méně, než by si možná i zasloužili. Co více dodat…Hezky se na tenhle asi nejlepší akčňák v letošním roce koukalo. Když si vzpomenete na ty rádoby umělce, co Vám klepají s kamerou zleva doprava, aby přidali tři levnější efekty, tak musíte přiznat, že takhle čisté záběry musí udělat radost i němému. (19.08.2015)

Ne že by mi srdéčko nezaplesalo samou radostí nad Rebeccou Ferguson i veškerou tou přehledně nasnímanou, nápaditou, přepáleným CGI nezatíženou a různorodou akcí (především pasáž na motorkách je v tomto ohledu naprosté blaho), ale to co je na tom to vůbec nejlepší (krom Rebeccy Ferguson samozřejmě) je především závěrečná minimalistická osobní londýnská třetina, kdy se to definitivně překlopí v klasický špionážní snímek britského střihu, kde se skvěle napsané postavy (nejen na poměry akčního blockbusteru) přechcávají skrze dialogy „já vím, že ty víš a ty víš, že já vím“ na letišti, v místnosti či na zahrádce restaurace a zcela se to obejde bez jakékoli akce. A funguje to, protože to není ani trochu blbé, ctí se přitom zákonitosti žánru a McQuarrie dává naplno vzpomenout, jak si před dvaceti lety scenáristicky vystačil s jednou místností a jedním vyprávějícím mrzákem. Je z toho vidět, že mu šlo v první řadě především o postavy a děj a až v té druhé o akci a pozlátko; což je u letního popcorňáku, kterým to ve výsledku vlastně vůbec není, věc nevídaná. (07.08.2015)