Veľký flám

Už dlouho jsem přesvědčen o tom, že je to nejlepší komedie s Louisem de Funèsem. Krom nepřeberného množství legrace (za všechny v hotelu na posteli s tlustým skopčáckým důstojníkem) tu Louis občas brnkne na vážnější notu a Bourvil není zas až takovým prosťáčkem, jak by se ponejprv zdálo. V téhle komedii se zkrátka povedlo úplně všechno. 100%. (19.08.2005)

Děkuju za úžasné francouzské komedie se skvělým humorem, který mám tak ráda. Velký flám je určitě jeden z nejlepších filmů nepřekonatelného Louise a jedna z nejlepších komedií vůbec. Funés jako nafoukaný dirigent Stanislav a Bourvil coby malíř - natěrač se ve snaze pomoct anglickým pilotům vydávají na neuvěřitelnou cestu válečnou Francií. Nechybí spousta skvělých hlášek a památných scén jako například záměna pokojů (chrápání), výslech Louise a Bourvila na německé stanici nebo francouzská angličtina v lázních...Are you? You are? Happy? Thank you. :) http://www.youtube.com/watch?v=9syMRZ_HsPI&feature=relmfu (25.06.2010)

Spolu s Esem Es nejlepší válečná komedie z francouzské dílny. Dvojka Funes - Bourvil je dokonalá, ale i tak vyčnívá pouze zlehýnka. Parádní příběh, parádní herci, parádní taškařice. Komedie jak má být, bohužel dnes se už takovéto kusy netočí. Doporučuju komentářem č.900! (25.02.2014)

Prostě a jednoduše mne to bavilo. Jednoduchý humor, spočívající v převlecích, záměně postav atp. mne tu - narozdíl od nedávného Četníka - bavil, čemuž vévodí samozřejmě de Funés, který prostě nemá chybu. Také random němčina, spočívající v "Ja, vorwärts, herein, natürlich, führer" atd. mne rozsekávala. Immer wieder... 90% (22.07.2016)

Překvapilo mě, když Gérard Oúry vzpomínal, že Velký flám byl původně o dvou sestrách, z nichž jedna prožila válku v odboji a druhá jako štětka. :o) Trochu mi to připomíná genezi crazy komedie Pane, vy jste vdova!, která byla v prvopočátcích nemocničním horrorem o krádežích krevních konzerv. Z partyzánky a lehké děvy se tedy vyvinuli Bourvil a Louis DeFunés. Pro prvního to byl IMHO vrchol, jakému se jinde nevyrovnal, pro druhého možná jistá satisfakce. Po četníku Cruchotovi a komisaři Juveovi totiž "Herr Kapfelmeister" ukázal, že rtuťovitá karikatura cholerika vůbec nemusí být v rozporu s ceněným hereckým understatementem. I pan kapelník se nádherně rozčiluje, i on péruje své okolí, je ješitný, sobecký atd. Ale když jede na loďce kanalizační rourou a odhazuje do stoky svou paruku a taktovku, není vůbec směšný. Není ani lacině dojemný. V tom rezignovaném pohledu, který si může dovolit jen když se ostatní nedívají, je víc, než bych tady chtěl a měl psát. Jen se podívejte. Stejně tak v situaci, kdy Bourvilovi, kterého předtím i potom ustavičně komanduje, jen tak instinktivně zachrání život. Udělá to, ale aby se snad nezačalo mluvit o nějaké jeho citlivosti, okamžitě odvede pozornost nespokojeným prskáním nad něčím jiným. Jsou to takové drobnosti, ale vystihují to, čeho si vážím jak na Louisovi, tak na Oúrym. Že potenciálním kritikům vyrážejí zbraně z rukou tím, že říkají "uměli bychom točit i vážný film, ale nechceme". Ze zásady, z přesvědčení, z furiantství točili srandu. A skvěle. 100% (26.02.2007)