Un drôle de caid
Obsahy(1)
Louis de Funès (Marcel) a Dany Saval (Lucille) jako dva nepříliš úspěšní noční vykrádači sejfů v černobílé komedii. Přes den vypadají jako slušní lidé, jen v noci se vydávají na lup. Jednoho dne, když loupí, nachytá je Lucilleho přítelkyně Catherine a ta se i přes odpor Marcela (Funès) k nim přidá a loupí společně. Ovšem moc se jim nedaří. Jednou se pokusí vybrat sejf v obchodním domě - uspí hlídače (Jean Lefebvre), který má na starosti kamerový systém a vyberou sejf. Nakonec ale zjistí, že peníze, které uloupili jsou falešné, tedy naprosto bezcenné. (Kulihrášek)
(viac)Recenzie (13)
Pořád přemýšlím o tom, jestli megaúspěšné filmy z roku ‘64, které Louise de Funès katapultovaly mezi hereckou elitu francouzského filmu, včetně těch z následujících let jsou opravdu o tolik kvalitnější než ty z 50. a počátku 60. let nebo, jestli u nás natolik zdomácněly, že je za kvalitní považujeme automaticky. Ten rozdíl mi totiž přijde dost markantní. Kupříkladu hodnocený film - prostý příběh o dvou zlodějíčcích, kterým zločineckou kariéru naruší a "obohatí" přítelkyně jednoho z nich. Společně se pak vrhnou na vyloupení sejfu v místním obchoďáku. Pár skečů, pár honiček, toť vše. Naprosto banální a jednoduché a jen to evokuje představu o sériové výrobě francouzských komedií v 50. a 60. letech, než nastoupili více autorské osobnosti komediálního žánru jako Gérard Oury, Jean Girault, Georges Lautner, Philippe de Broca či Claude Zidi. ()
Zpravidla zde hodnotíme filmy z pohedu naší doby, kdy Louis de Funés už byl velká hvězda a v souvislosti se znolostmi jeho kariéry. Ovšem v roce vzniku této komedie jeho hvězda stoupala vzhůru (natočil se první četník ze St. Tropez a Fantomas). Přesto si myslím, že si hvězdičky zaslouží. Komedie nám ukazuje svět malých zlodějíčků, kteří shánějí peníze na obživu, doba je zlá a do toho jim vleze mladá "myška" a chce se přiučit řemeslu. Vtipných scén, momentů a gagů je ve filmu dostatek na to, aby polechtaly vaši bránici, např. když jejich zlodějská pomocnice šilhá očima a koulí každým okem jinak či Louisova gesta, při nichž nepotřebuje slov. Stačí stáhnout zvuk a máte němou grotesku a pochopíte, oč se jedná. Jeho herectví zrálo a s tímto vědomím je potřeba film sledovat. ()
Vidím, že komentující kolegové nejsou moc spokojeni s tímto snímkem, já bych ho ale trochu vyzvedl. Není to rozhodně pecka na oskara, nemůže se rovnat četníkovi, to opravdu ne, ale rozhodně se u něj nenudíte. Musíte do toho jít s tím, že se díváte na film, ve kterém je hodně vidět Louis, na ostatním už moc nesejde :-) ()
No ná nevím, ale ten popisek zde je naprosto špatný. Marcelův kolega se jmenuje Francois Blanchcet a Lucille je ta, která je nachytá. Catherine byla tuším Francoisova manželka. Ale k filmu. Ta baba Lucille mi lezla na nervy celý film. Od jejího objevení až do konce. Klasický příklad, kdy hezká larvička, která mne vytáčí svým chováním. Ti dva ji měli sundat hned na začátku a byl klid. Jenže film by pak asi přestal být zajímavý. Tedy jak pro koho. Přesto jej hodnotím jako nadprůměrný, jak dějem, tak hereckým obsazením. Závěr filmu se nese v duchu starých a němých grotesek. Možná trochu zbytečné, ale přesto zábavné. 70 % ()
Pokud si přečtete obsah filmu, už film samotný nemusíte vůbec vidět. O nic dalšího z příběhu totiž nepřijdete. Une souris chez les hommes (česky Myška a dva muži) je stará francouzská komedie ve stylu komedií z 50. let, je tedy pro mě trochu překvapením, že byla natočena roku 1964, který odstartoval Funèsovu hvězdnou kariéru (objevil se poprvé Četník a Fantomas). Je to pomalý, nudný film, úplný opak funèsovek ze šedesátých let. Nefunguje ani jako komedie, ani jako kriminálka. Žádné vtipné dialogy, žádné Louisovy obličeje (až na scénu, kdy se snaží utéct od ženské, co ho chce dostat do postele). Napínavé to bohužel také není. O asi nejvtipnější moment se postaral Jean Lefebvre (když se probere z omámení, napije se kávy s uspávadlem a usne podruhé). Dělám to nerad, ale ani ty tři hvězdičky tomu dát prostě nemůžu. Viděno v originálním znění s českými titulky. ()
Reklama