Batman

Batman Matta Reevesa je noirovo temný, pripomínajúci atmosféru žánroviek z 40. a 50. rokov, miešaných s poctivou komixovosťou zošitových predlôh. Režisér a kameraman predviedli neskutočný cit pre záber - obrazovo film vo väčšine stopáže evokuje najsilnejšie momenty súčastníka, Denisa Villeneuvea. Prepojenie obrazu so zvukom a sountrackom je tiež majstrovské. Superlatívi ale pre mňa končia u spomenutých estetických a formálnych aspektoch. Nový Batman je príbehovo nekonzistentný, dramaturgicky veľmi prapodivne vystavaný, bez ťahu na bránku. Ešte sa mi u žiadneho filmu o Batmanovi nestalo, že by som viacnásobne kontroloval svoje hodinky, do kedy to ešte asi potrvá. S takto plytkým scenárom sa v mojich očiach filmu nepodarilo utiahnuť maratónsku stopáž. Každopádne si veľmi cením veľmi osobitý prístup a originalitu celého projektu. O niečom asi ale vypovedá, že momentálne mám pocit, že to už nepotrebujem vidieť opakovane... (06.03.2022)

9/10. Není to dokonalý film a pro mnohé bude (tříhodinová!) ponurá detektivka s minimem akce, odlehčením a neotesaným vypravěčským stylem těžkým oříškem, který dost možná většina nebude chtít rozlousknout. Ale pokud víte, co od nového Batmana čekat, vyznáte se ve filmařských postupech a nahlížíte na filmy jako na komplexní rébusy, jenž čekají na váš trpělivý postup, intepretaci a um ve vnímání všech klíčových detailů - jednoduše se zamilujete. Minimálně já jsem v tom až po uši. (09.03.2022)

Mému náctileté já, poslouchající Nirvanu (ok, víc NIN) a čtoucí Nietzscheho, by se THE BATMAN zamlouval o poznání víc. Mé dospělé já by kdykoliv před tímto neonoirem, který je subtilní stejně, jako je v titulcích vyveden jeho název (přes celé plátno), dalo přednost kterémukoliv z dost zjevných inspiračních zdrojů. Fincherovy, Polanského anebo Scottovy filmy mají něco, co ten Reevesův postrádá: znepokojují svou nejednoznačností. Nesměřují od tmy ke světlu s postavou žijící ve stínu (práci s nasvícením odvisle od tématu a vývoje protagonisty ale cením, wtz), nemají potřebu svou symboliku (světlo-tma-stín, modrá a červená barva odvislá od policejních světel) explicitně osvětlovat. A komplexní problematiku zkorumpovanosti a provázanosti jednotlivých institucí (policie, soudy, politika, média) nemají potřebu simplifikovat, protože nejsou omezeny mantinely komiksového originu a norem velkorozpočtové podívané. Zatímco Nolanovi zmiňované normy sloužily jako záminka k experimentování s výstavbou a montáží a Burtonovi k zabydlení vrstevnatého světa příběhu, obývaného jimi favorizovanými vyvrheli, Reeves po Opicích zase blafuje hloubku a brakuje lepší snímky a konvence. Ve velmi dobrém až výborném neonoiru, který po dvou hodinách z necelých tří definitivně přepne do šestákového melodramatu a komiksového sešitku, musí být paralelismy v životních osudech postav i v řešení předkamerového prostoru (Batman X Catwoman X Riddler), musí se v díle kladoucím důraz na prvky motivované s ohledem na skutečnost a prvky strhávající pozornost na sebe a médium objevovat nejomšelejší žánrové věci z omšelých (předvídatelná rodinná tajemství, záchrany na poslední chvíli atd.). Oceňuji koncept, oceňuji jeho uchopení (více styl než neobratné vyprávění s proměnlivým počtem ústředních postav: delší záběry, nízká hloubka ostrosti, spoléhání se na zdroje světla z předkamerového prostoru, provázání skrz výbornou hudbu chytře pracující s vývojem leitmotivů jednotlivých postav, vnitrozáběrová montáž mnohdy prostřednictvím nějakého prostředku oddělující postavy žijící ve vlastním omezeném mentálním vesmíru, neostrost odpovídající míře neinformovanosti jednotlivých aktérů atd.). Neoceňuji Reevesovu potřebu - spolu s Amadeem řečeno - srát mramor. (02.03.2022)

Papírově to zní skvěle, ale nebavilo mě to. Nebavily mě postavy, jejich vztahy, celé to odhalované spiknutí, samotné vraždy, akční scény a nijak zvlášť ani herci. Celou dobu jsem se jen těšil na odhalení incelovského Riddlera v podání mého oblíbence, specialisty na podivíny Paula Dano. Ano, Zoey Kravitz je sexy, batmobil možná ještě víc sexy než Zoey a ikonický závěr autohoničky fajn. Ale Nolan udělal v mých očích všechno výrazně líp - Temný rytíř si mě omotal hned úvodní scénou, tohle se mnou nic neudělalo ani za tři hodiny. Chci zpátky Gary Oldmana a Michaela Cainea! (03.03.2022)

Nelze v tom nevidět sto a více zdrojů inspirace; od sedmdesátkového Lumeta přes thrillerového Finchera až po raného Proyase. To samé co se týče inspiračních zdrojů konkrétních komiksů, her a animáků s Temným rytířem. Přesto to je ryze Reevesova svébytná vize, která nejde po tradičním blockbusterovém pozlátku. Staví na atmosféře, špíně, korupci velkoměsta, stylu (již jen ta kamera a práce se světlem), podprahové tenzi a (ne)tempu. Gotham je tu více charakterem než většina ansámblu. Pattinson Batmana (u)hraje čistě skrze zaryté mlčení a pronikavé pohledy jako "voyeuristického nezkušeného podivína v kostýmu" místo tradičního (super)hrdiny. Co však Reeves neukočíroval je stopáž. Ne že by něco působilo vyloženě nepatřičně, a ne že by se to táhlo, ale hned několik témat a postav (pohříchu včetně civilního Bruce) je natolik na druhé až třetí koleji, že mohly (a měly) být až v případném pokračování. Ovšem jako "origin zemitého Batuniversa" to nemá chybu. (02.03.2022)