Profesionál

Film ma povesť drsnej záležitosti, ale - i keď to určite nie je komédia, tvorcovia sa našťastie nesnažia Belmonda vmanévrovať do nejakej extra brutal pozície. Jeho hrdina je sympatický (a nie úplne jednoznačný), naháňačka i "westernový" súboj super a Morriconeho hudba dotvára určitý emočný presah... (31.12.2016)

Zajímavé, jak jedna povedená ústřední melodie (Chi Mai) "poznamená" celý film. Díky ní si i po mnoha a mnoha letech budete pamatovat útržkovité detaily tohoto Profesionálního filmu s drsným Belmondem a skvělým českým dabingem ČT (1992) - Jiří Krampol, Alois Švehlík, Jiří Klem, Stanislav Fišer, Vítězslav Jandák. (08.11.2011)

Když se řekne 'drsná francouzská kriminálka', PROFESIONÁL je jedním z filmů, které se mi pod tímto označením vybaví jako první. Tradičně chlapácký Belmondo, skvělý Morricone a do hořkého konce spějící osudový příběh jedné pomsty. Nic extra originálního nebo geniálního, ale vidět to můžu kdykoliv a pokaždé to funguje výborně. 80 % (17.07.2011)

Co mi nejvíce vadilo na jinak skvělém, důvtipném, mírně komediálním thrilleru s Belmondem byla klasická naivita; dále uhrančivé hrdinovy pohledy a jeho přehrávající charisma a labutí pohyby, díky kterým si Jean-Paul získal tolik fanynek po celém světě; plus nakonec nesmyslný zvuk při pěstních soubojích. Každý pamětník nejpíše ihned namítne, že přesně tyto tři věci dělají staré pecky s výnikajícím francouzským hercem přesně tím, čím jsou a proč je lidé milují - mne to ovšem od plnohodnotného diváckého zážitku trochu odvádělo. Nezapírám, že i tak měly tyto scénky vždy něco do sebe, ale mně do jinak excelentního krimi stoprocentně nesedly. Co si ovšem zaslouží vyzdvihnout do nebeských výšin je finální zůčtování s "padouchem", záživné akční scény, tři neskutečně nádherné vedlejší herečky (dokonce ani svlékání nechybělo!), naprosto parádní honička (Jason Bourne se má co učit) a zejména ta atmosféra!!! (23.08.2009)

V bohatej filmografii francúzskeho hereckého velikána → Jeana-Paula Belmonda, sa síce až tak extra dobre nevyznám, (ne)orientujem sa, aspoň zatiaľ nie, lebo neskôr chcem a musím (skrátka, nevidel som toľko filmov, aby som to mohol vedieť prípadne kvalitatívne posúdiť), čiže tým pádom nemôžem úplne čestne prehlásiť, že skrz Profesionála, uzrelo svetlo sveta, hercov doposiaľ najlepší film, ale rozhodne si myslím, že sa jednoznačne jedná o jeden z jeho najlepších kinematografických zárezov, ktorý ma mimochodom mimoriadne zaujal, aj keď som na ňom súčasne ponachádzal i niekoľko viditeľných „chýb na kráse”, no i napriek tomu väčšinou prevládala veľká, až skoro by som povedal, že „maximálna spokojnosť”, možno i vďaka emotívnej, Morriconeho hudbe, teda by som sa mal najmä vrelo poďakovať → večne sa opakujúcemu, hudobnému motívu: Le vent, le cri ( Vietor, krik ), čo sa divákovi snáď automaticky vryje pod kožu, že sa dá počúvať i samostatne. Na základe toho ale nehovorím, že „Bébel” by bol v nejakom, výraznejšom ústraní, ba práve naopak, dáva zo seba maximum, a to konkrétne od začiatku až po koniec, keď sa mi už tisli slzy do očí z predchádzajúceho diania, ktoré ma normálne priklincovalo do sedačky ! Protagonistovi zvyčajne šliape na päty → vskutku nepríjemný antagonista Robert Hossein (tieto postavy to proste majú v náplní ich práce, ale tento to ešte akosi strašne obľubuje), s ktorým nebude žiadnej núdze o samé konfrontácie, kde dokonca tá naprosto zásadná, je ako vystrihnutá z „Divokého západu”, ale to už trochu predbieham nasledujúce udalosti, pretože s agentom tajnej služby, Josselinom “Jossom” Beaumontom v podaní J-P Belmonda, sa na samý úvod, najprv zoznamujem v dosť prekérnej situácii v jednej z afrických krajín, aby som pokračoval v jeho ťažení po Paríži, kedy sa veci stávajú priamo súmernými... Nie je nad to si zakaždým vychutnávať staré, či povedzme aj staršie filmy, keďže tie „nové”, v podstate, nestoja vôbec za nič !   (25.06.2022)