Hlboko

Óda na islandskou houževnatost a severský "příběh obyčejného člověka", který pokořil živly a limity těla. Ta evokace titulu kniha Borise Polevoje není zlomyslnost a ni cynismus, tulení muž Gulli jednoduše ve filmu funguje jako epický hrdina, který je zvláštně "zakulaceně celistvý". Hluboko je filmem s dramatem, ale bez konfliktu, filmem, který pro vědou nevysvětlený zázrak hledá vysvětlení v islandské odolnosti a schopnosti čelit nelítostným podmínkám. Natočené s citem pro kompozici, celkově neurážející, ale o čemkoli strhujícím nemůže být ani řeči - je to tlumená heroická poezie s neproniknutelným protagonistou, který ve schvíli životního vypětí promlouvá s racky jako postava hrdinského eposu. Kultivovaný film, který nemá čím říznout. (17.04.2013)

*** za to, že přežil, došoural se domů a tím to mělo končit. Zajímavý příběh neskutečného přežití člověka, jehož organismus prostě fungoval jinak. OK, díky za info, to by na nějakých 45-60 minut stačilo. Všechno, co se dělo potom, už bylo zbytečné a zbytek mohly dovyprávět t právě závěrečné titulky. Za tu část po záchraně jde jedna * kvůli zbytečnosti a nudě pryč. (01.02.2014)

Dobrý duben.. :-) tak Baltasar si mezi dvěma americkými akčáky s Wahlbergem odskočil domů kvůli tomuhle? Je vidět, že jej Hollywood opravdu časově zaměstnává, protože si se scénářem moc práce nedal.. V podstatě se jedná o dokument, kterému k celovečeráku chybí pořádný déj.. Pěkně to shrnul sám velký Pomo.. Když ale přimhouřím artové oko festivalového harcovníka, musím být Kormákurovi vděčný za filmové zpracování neobyčejného osudu jednoho obyčejného rybáře, který by jinak znali jen na Ostrovech západních mužů.. Mějte se filmově! Woo. (28.04.2013)

Bergsteinn Björgúlfsson je skvelý kameraman. Natoľko pohlcujúce a do deja vťahujúce zábery, ktoré stavajú diváka do priameho stretu so všetkým, čo Guli prežíva, bez jediného ústupku surovej realistickosti, keď do nás necháva búšiť vlny, hľadieť na mŕtvoly klesajúce ku dnu, prežívať mučivé bolesti, cítiť tlak vody na hrudník, triasť sa od podchladenia, liezť po drsných kameňoch a zabodávať stvrdnuté horniny do nôh nenavyknutým divákom istotne otrasú. Chladná surovosť a precízna nádhera scenérií a námorných záberov sú postavené do priameho kontrastu, snaha zachrániť sa na otvorenom mori zdôrazňujúca miniatúrnosť človeka v súboji s prírodou však nemá tú silu, ako napríklad All Is Lost. 20-minútový úvod, ktorý má za úlohu nás zoznámiť s postavami (ale vzhľadom na to, ako rýchlo sú vyradené z hry je tak vykonané len letmo a veľmi zjednodušene) a polhodinu zmietania sa v mukách strieda záverečná tretina, v ktorej sú nám predkladané pokusy o objasnenie, ako to mohol prežiť (zbytočne a otravne prekladané fragmentami z minulosti). V tejto časti, zdá sa, Kormákur vyjadruje svoj osobný názor, keď až absurdne zosmiešňuje a banalizuje pokusy vedcov o zistenie pravdy, ktoré síce ako také v podobe, v akej nám ich servíruje rozhodne smiešne sú, ale tento dehonestujúci prístup a podkopávanie vážnosti témy mi nie je po chuti. Kormákur nepozná mieru, ani čo sa týka zlatej strednej cesty medzi chladnou severskou faktickosťou a tlačením na city. Inak však nie úplne všedný postup vykreslenia skutočnej udalosti, vynikajúca kamera a Ólafur Darri Ólafsson to trochu vytrhávajú z vôd priemeru. 65% (19.07.2014)

Nejvíc jsem zatínal zuby, když ho vyplavilo na útesy a příboj s ním zametal jako s hadrovým panákem. Bolest se dala cítit. Podruhé, když tak zmrzlý šel bos přes lávové pole. ■ Víc dokument, než hraný film. Obyčejné, syrové, neherecké. Náhled do islandského života. Velký respekt! ■ Shodou okolností se dnes (psáno po půlnoci) chci pokusit plavat 1 km ve vodě teplé asi 6,5 °C. Budu testovat celotělový neoprén, který přišel včera. Tak doufám, že přežiju. ■ Aktualizace: Žiju! Neoprén funguje a přestože měla voda něco přes 6 °C (o 1 °C teplejší, než moře, ve kterém byl Guli), byla mi celkově menší zima, než, když jsem plaval ve vodě výrazně teplejší. Jenže nohy od kotníků dolů a dlaně nepokrýval, takže jsem měl ke konci pocit, jako by mi do nohou bodal ostrý štěrk a cítil jsem bolest po každé, když se nohy na konci tempa dotkly jedna druhé. Nechtěl jsem riskovat, že bych po kilometru z vody nevylezl a ukončil to. Ještě při chůzi jsem asi deset minut měl pocit, jako bych chodil o ostrém štěrku, přestože jsem měl teplé ponožky a podrážku Vibram. Zpětně mám ohromný respekt ke Gulimu, který to musel mít tisíckrát horší a ještě šel dvě hodiny bos po lávové strusce. (07.12.2022)