Revival

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)

Líbí se mi, jak dobře se s tímto filmem tvůrci poprali. Musím jim poděkovat nejenom za skvělé obsazení rolí, ale i za nápady s Darkwerk. Polívka, Krobot, Heřmánek a Geišberg vytváří naprosto boží základ pro dobrý Revival. Jenovéfa mi pro změnu potvrzuje, že na ní se film za filimem kouká čím dál tím líp. Snad jen, aby ta upřímnost v jejich očích vydržela co nejdéle a nepřebila ji nějaká jiná, spíš negativní vlastnost, která přichází se slávou. Nicméně musím pochválit i Genzera. Často ho ve filmech nevídám, ale tady ta role toho hudebního promotéra se mu teda vážně povedla. To, že jsou tyhle lidi svině a jdou za penězi je jasná věc. Vidět ale jejich počínání takhle na plátně je zážitek k nezaplacení. Ještě mi tak zbývá poslední, třetí stupeň, a to vidět tohoto člověka na živo. Myslím si, že můj život by po tom byl kompletní a mohl bych svobodně umřít. Nicméně tohle všechno zastiňuje jinak vcelku průměrný scénář. Proto hodnotím čtyři hvězdičky. A to i přesto, že jsem zrovna nedávno viděl o dost let starší a daleko zajímavější britský film, který je na hodně, ne-li na stejně, podobné téma - Still Crazy. Že by inspirace? Ale čtyři hvězdičky nechávám, hlavně za herce, kteří mi zde dělali velkou radost. (28.03.2014)

Karlovarské premiéry jsou trochu problematické. V té atmosféře spousta filmů vyjde mnohem lépe, než by si skutečně zasloužila, tak jako to třeba bylo minulý rok s Polski Film. Ale Revival má výhodu v tom, že si na nic nehraje. Tudíž po dlouhé době zase vtipná česká komedie, za kterou se nemusíme stydět. Až na ten product placement... To, že máme jezdit ve Fiatu, chodit do Sasazu a jíst v Panerii je nám cpaný v každé druhé scéně. (KVIFF2013) (05.07.2013)

Chtěl jsem se s letošníma Varama rozloučit ňákym pěknym filmem, místo toho sem ale viděl Revival, ve kterym ženský z Babovřesk hážou na Bolka Polívku spodní prádlo, Miroslav Krobot blinká a má průjem, Karel Heřmánek rozchází mrtvičku a Zuzana Bydžovská ukazuje zadek. Humor tvoří to, že někdo neumí používat mobilní telefon/nedokáže udržet moč/je Richard Genzer. Masakry. Hudební. 30% (09.07.2013)

Režie Alice Nellis mě baví. I při druhém setkání jsem si užíval profesionální i osobitou práci s vlastním scénářem a vedením herců. To, co Alice dokázala např. s Geňou, se už asi nikomu nepovede, včetně Genzera samotného. Jeho ztělesnění falše, pokrytectví a bezcharakterních praktik českého šou-businessu je velmi věrohodné. Samotní členové skupiny jsou možná až přehnaně rozdílní. Jistou povahovou soudržnost lze nepochybně cítit u Karla a Václava, i když Bolek u hraní vypadá, jako by to držel v ruce poprvé (tedy asi věrohodně) a ještě to kombinuje s výrazem upozorňující minimálně na kolaps, tak jeho další herectví je skvělé. Nicméně věčně mladý Milan (dědeček s novorozeňátkem vrhající se po hlavě do světa prohnilého bulváru) a nespláchnuté zbytky vychlastaného undergroundu šedesátých let, propagující západní demagogické klišé - sex, drogy a kdo ví, co vlastně ještě, v postavě Otakara, mi trochu narušovaly atmosféru. Ne, že bych obě postavy a jejich osudy ve filmu neuvítal, ale zdály se mi lehce přehnané. Přemodelínovaná kapela Nightwork v čele s načesaným, sólovým zpěváčkem také na kladech nepřidala, ale v celku mě film dost zaujal. Miroslav Krobot a Zuzana Bydžovská - dvojice, držící celý film nad tříhvězdičkovou vodou, která se mi nad filmem občas prolila. Nejen jejich, ale celo-skupinová KONEČNĚ vyřčená pravda, pár minut před vrcholným koncertem, mě v nadprůměru přesvědčila. Stejně tak hudba Jana Ponocného, který se své role ve filmu zhostil také s velkou parádou. Alice je pro mne velmi žhavé želízko v ohni novodobé české kinematografie. (02.01.2015)