Dvojče

Musim se priznat, ze takhle hezke herecky jsem jeste nevidel. A co vic, je to komedie, lehce vulgarni, tezce sexy a clovek si muze hrat s predstavou, co by asi delal, mit obe dve jako Richard... Jednou jsem se zasmal, parkrat pousmal, ale bavilo me to a az na tak trochu zdlouhavy a bezzuby konec se mi to moc libilo. Az uvidim DVD, urcite si ho koupim. (26.10.2008)

Mít vychcanost Pierra Richarda a okolo sebe ty dvojčata asi si pískám hodně dlouho, jelikož závidět mu je opravdu hodně. Ale co bych, této komedii vytkl, tak rozhodně zmatenost, se kterou si nevěděl rady jak Pierre, tak já. Nakonec jsem se chvíli v příběhu dost ztrácel, to on, ale vlastně taky, tak to tak nějak vyšlo nastejno. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem čekal trochu víc na to, že tam hraje komedient takového formátu. Běhá sice ze strany na stranu, hraje ztřeštěnce, takového jakého umí jen on, ale opravdu těch vtipných scén je pomálu a na to jak je to dlouhé, je to chvílemi příliš rozvleklé a utahané. --- Je těžké se podvádět. (27.05.2007)

"Přesné, to je přesné!" Tahle komedie je dost schizofrenní. A Richard se s tím, jak taky jinak, popral obstojně. Ani mu není moc závidět ta dvě krásná dvojčata a přepych v němž se díky nim pohybuje, protože ubíjet se pak myšlenkami na sobě samotnému jakožto svému vlastnímu švagrovi nasazené parohy, to za tu námahu a stres opravdu nestojí. I když nebyla by to komedie, aby z toho Richard nevybruslil dobře, ten závěr nakonec přece jenom záviděníhodný snad i je (i když to ranní přebíhání mezi koupelnami pořád spíše odrazuje). Zajímavostí je, že jedna z dívčích dvojčat (Camilla More) si ve stejném roce zahrála ve čtvrtém díle Pátku třináctého. 3,5* (26.05.2010)

Dost nekonvenční, odvážné a lehce vulgární i na francouzskou komedii, většinu stopáže si totiž divák klade otázku, jaký je to vlastně vztah mezi Betty a Liz. Jinak film zmatený není, i přes to veselé křepčení a pobíhání je všechno promyšlené, jen prostě během stopáže není čas nad tím hloubat. A ve výsledku je to vlastně snímek o rodinných hodnotách ;-) A rozhodně to lepší z komedií s Pierre Richardem, které k nám přišly později. Navíc, některé fórky jsou fakt vycizelované. JEŠTĚ NEJSEM TAK STARÝ, ABYCH SI NEDOPŘÁL HOŘČICI. ALE UŽ NEMÁM PÁREK. (04.06.2007)

Oproti Veberovým filmům i vlastním Richardovým režiím se Robertovu Dvojčeti nedostává náležitě sebeironického hrdiny, který by dokázal od sebe sama poodstoupit a „rozdvojit se“ i jinak než jen pouhou lží. Zatímco mnozí Richardovi roztržití a (v dobrém slova smyslu) blázniví hrdinové ustavičně problematizují první dojem, který vyvolávají, donchuán Matthias jen příležitostně naznačuje, že se jeho osobnost nepředvídatelně vrství, a právě tak i tyto záblesky opravdu jen zajiskří a do vývoje postavy se nepromítnou.  Tak i všechno to kličkování kolem vymyšleného sourozence vyznívá poněkud monotónně a pointa působí dost uměle. (11.06.2023)