Réžia:
Viktor TaušScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Milan ChadimaHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Didier Flamand, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Julie Ferrier, Kati Outinen, Eva Jeníčková, Taťjana Medvecká, Ivana Uhlířová, Juraj Nvota, Zuzana Kronerová (viac)Obsahy(1)
Na počátku kariéry vytvořili OSKAR, MAX a VIKTOR klaunskou skupinu Busters. Jejich klauniády představovaly ostrůvky svobody uprostřed nehybné bažiny rezignace v komunistickém režimu bývalého Československa. Pak se však mezi třemi klauny cosi vážného odehrálo. Jak se ukáže, národem milovaní klauni se mezi sebou nedokážou vystát. Nyní se Oskar vrací po třiceti letech z emigrace, aby v Praze uzavřel svoji uměleckou kariéru. Setkání s bývalými přáteli vede k nevyhnutelné vzájemné konfrontaci. Osud jim tak nabízí ještě jednu šanci, jak to naposledy pořádně roztočit. I po třiceti letech otázka zůstává stále stejná: Kdo se bude smát naposled? (Falcon)
(viac)Videá (5)
Recenzie (192)
Protože se za hodně dlouhou dobu jedná o pro mě nejlepší český film, tak dávám plný počet hvězdiček. Z hlediska hereckých výkonů netřeba komentovat, dějově mě to zaujalo od začátku, snímek nabízí řadu emotivních i vtipných scén a přibližuje hned několik ne zrovna šťastných osudů a „křivd“ minulosti. ()
Hodně bizarní ukázka neukočírovaných ambicí. Film, který co do kamery a práce s prostorem vypadá jako dynamická jízda, jakou bychom čekali od akčních krimi Johnnieho Toa, navíc ozvláštněná různými rádoby efektními přechody mezi záběry, kteeré zas můžou připomenout Speed Racera. Zároveň má ale extrémně statický (a velmi únavný) stařeckých příběh o třech zapšklých dědcích, kteří se skoro celý film vlastně jen vzájemně pomlouvají. Přehlídka kameramanských fajnovostí nejenže vyznívá jako samoúčelná exhibice, ale film navíc není moc zručně sestříhaný a celkově postrádá tempo. ()
Hlavním tématem filmu je vzpomínání na přátelství trojice klaunů. Vzpomínání, protože jejich cesty se působením osudu rozejdou a potom po dlouhých letech zase sejdou. Všechno je ale jinak a jejich životy se vyvíjejí v hlubokém kontrastu k jejich povolání. A nejtěžší věc je znovuobjevit společnou řeč. Kaiser a Lábus pro mě vždy tvořili nerozlučnou dvojici a nikdy by mě nenapadlo, že dosazením třetího, dokonce cizího herce může vzniknout docela příjemný a fungující celek. Co mě ale z požitku vytrhovalo, je vizuální stránka filmu. Obdivuji snahu nakládat se speciálními efekty, která u českých filmů není úplně obvyklá, mrzelo mě pak, že není dotažená do konce. Samozřejmě, film nepracuje s čistě realistickým světem, ale např. u scény na autobusové zastávce to na mě působilo nepříjemně amatérsky. V každém případě je to velký a odvážný krok vpřed, snad se ho povede na našem území i rozvinout. ()
Na Klauni jsem se na Cinemaxu docela dlouho chystal, ale buď jsem byl ožralej nebo jsem necítil tu správnou myšlenkovou náladu na tenhle film. Naštěstí se zadařilo, vše si sedlo a já uskutečnil před televizí na Klauni posed. Bylo velmi dobře že jsem si na Klauni počkal se správnou náladou, protože po jeho skončení jsem odcházel z filmového posedu nadšen. Klauni jsou citlivě vyprávěný příběh, který má v sobě velmi dobře narýsovanou čáru lidských osudů, kterou ve správných chvílích protne humor. Právě napasanování humoru do takto poměrně smutného příběhu, tady považuju za vysloveně mistrovskou práci, protože všechny ty vtipné slovíčka nebo scénky zapadají do celkové atmosféry filmu, která ve svý podstatě není příliš radostná. Olda Kaiser mně opět přesdvědčil, že by si zasloužil mnohem větší pozornost od režisérů a producentů než se mu dostává, protože jeho herecký talent by naplnil minimálně Mont Blanc a pokud jde o Petra Jarkovského, tak pochybuju, že se mu Klauni podaří někdy scénaristicky překonat. ()
Konečně po dlouhé době snímek, který je ze současnosti a zabývá se minulostí ne jako kritikou politického systému, ale v čistě lidské rovině. Jiří Lábus dostal svá ocenění jistě právem, alle mě se líbil ještě víc Olldřich Kaiser, který mimořádně nepřehrával (možná díky klaunovské roli) a předvedl velmi příjemný výkon i v pantomimě. Scénář pantomimy: Boris Hybner ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (11)
- Scénář napsal Petr Jarchovský podle námětu uznávaného mima Borise Hybnera, s nímž Tauš pracoval už na své prvotině Kanárek. [Zdroj: kultura.idnes.cz] (hippyman)
- Pro autora námětu, Borise Hybnera, je film osobním rozloučením s kariérou. Podle jeho slov není film autobiografický, i když podobnou klaunskou trojici tvořil s Ctiborem Turbou a Bolkem Polívkou, jednotlivé postavy vymyslel spojením charakterů odpozorovaných od mnohých svých kolegů. (Zdroj: Wikipedia.cz)
- Jiří Lábus strávil v maskérně každý den před natáčením čtyři hodiny. Lábusovu tvář nejprve nafotili, udělali odlitek a vymodelovali nový obličej, kde několik želatinových vrstev "zařídilo" více brad, jiné tváře. Navíc dostal "lennonovské háro". Někdy musel herec do maskérny i víckrát, želatina totiž po čase přebírá teplo těla, lze pod ní hýbat každým milimetrem kůže, ale musí se točit od blízkých detailů a kameru poté vzdalovat, než se maska rozpadne. V Hollywoodu, např. ve filmu Hitchcock, se používá silikon, ale je dražší než želatina. Na druhou stranu průkopníci filmu to jistě měli složitější, například ještě Orson Welles užíval na masky rybí tuk. [Zdroj: kultura.idnes.cz] (hippyman)
Reklama