Šťastný nový rok

Proč si pár hodin před Novým rokem nepustit Šťastný nový rok, který jsem dostala k Vánocům od Pshimiho? blesklo mi hlavou. Hlavní protagonista mi byl povědomý hned, vzápětí jsem si vzpomněla, že kradl už v Dobrodružství je dobrodružství. První půlka byla dobře rozjetá, bavilo mě pozorovat jejich převleky, masky a hru na staříka s umírající sestrou a byznys se sličnou majitelkou antikvariátu. Pak už to bylo moc upovídaný, roztahaný, zkrátka to ztratilo jisrku, takže celkově slabší tři *. A písnička byla pěkná, to souhlasím, Pshimi. P.S. Šťastný nový rok všem!:o) (31.12.2008)

S každým novým filmem Claude Leloucha u mě tento francouzský režisér stoupá na žebříčku a nezbyde mi, než ho zařadit do své topky. Kvalitní chytrá filmařina, která diváka nijak nešetří, takže i při žánrovém filmu musí napínat mozek. Kvalitní scénář ve spojení s výborným hereckým obsazením a citlivým režijním vedením dal vzniknout kriminálce kombinované s milostným příběhem. Jak je u Leloucha zvykem, od první scény vzdává hold filmovému umění, když v úvodní scéně trestanci koukají na filmové představení a v několika dialozích hrdinové řeší svůj vztah k filmům. Tématicky Lalouche navazuje na svůj starší snímek Muž a žena. Tentokrát ale zasazuje svůj příběh do atraktivnějšího rámce přípravy zločinu. Milé a důvěryhodné dialogy, drobné gagy a slušné tempo. Celkový dojem: 90 %. Lalouch netočí špatné filmy, ale zatím jsem vždycky dal jen čtyři silné hvězdičky. Tentokrát s klidným svědomím dávám pět. (17.11.2008)

Mé první setkání s tvorbou Clauda Lelouche dopadlo na výbornou.  Ostatně Lino Ventura v hlavní roli ani nemůže zklamat.   Na první dobrou jsem se sice trochu obtížně ale vlastně fascinován soukal do  Lelouchova černobílého filmového entrée ve stylu nové francouzské vlny,  ale sotva jsem se prodral dovnitř, střih, barva a  najednou jsem se ocitl v de facto konvenčním (ale výborném!) filmu. Dopředu je  pak třeba říct, že vše do sebe později zaklaplo jako víko od kufříku se šperky.   Příběh dvou přátel, kteří připravují vyloupení zabezpečeného klenotnictví je sám o sobě  zajímavý, pochopitelně i díky chemii mezi inteligentním Venturou a přitroublým ale sympatickým Gérardem, nicméně Linova  romantická avantýra s oduševněle krásnou Francoise Fabian přerůstající v pevný vztah je tím, co mne  nakonec vede k absolutoriu.   Dialogy mezi nimi pak díkybohu nepsal sám život, ale Claude Lelouch a jejich, jak to jen nazvat, inteligentní upřímná intimita, byla příjemným pohlazením.  Večeře s povrchními snoby pak v tomto ohledu kontrastovala nejvíc a  díky následné reakci Francoise není možné se do ní okamžitě nezamilovat.   Jak dopadne loupež je sice víceméně jasné, ne už tak jak se povede  vztahu Simona a Francoise a ... pět hvězd. (10.11.2023)

Príbeh chlapa, ktorý musel byť zlodej, aby si ukradol lásku ženy z inej spoločenskej vrstvy a intelektuálneho zázemia. Ona bola pre zmenu zlodejka sŕdc, lebo, kým naňho čakala, kradla si pre seba pozornosť iných mužov. To všetko pre naplnenie poctivého a bezúhonného vzťahu, ako sa na zlodejov patrí. K lúpeži len toľko, že hodinky s granátom si radšej mal nechať. V rozhodujúcej chvíli by sa mu náramne hodili... (31.01.2024)

,,Na tu vloupačku půjdeme psychologicky." / ,,Až nás obklíčí poldové, bude nám tvoje psychologie houby platná!" :-)        . . .      Na první pohled tradiční francouzská krimi komedie. Zábavná ovšem už jen díky Linovi Venturovi, který jde vyloupit klenotnictví v dědkovském převleku. Pěkný odlehčený styl, vánoční svátky v pozadí a objeví se i slavná Mireille Mathieu, která kdesi v úvodě zazpívá sváteční písničku. Vypadalo to spíše na pěkné 4 hvězdičky, ale nebyl by to Claude Lelouch, kdyby ve chvílich nejmenšího očekávání nevytasil tomu další rozměr a ještě na poslední chvíli mne úplně dostal silnou myšlenkou. Za originální považuji už jen styl vyprávění, s odkazem na Lelouchův oscarový majstrštyk Muž a žena (přičemž později se další zajímavý vztah mezi mužem a ženou v příběhu vyvíjí) a retrospektivu, jejíž zdejší využití s nedopovězenými detaily nutí diváka klást si otázky. Jak je možné, že dostal výtečník jen tak novoročnou amnestii, když ona loupež se stala teprve o Vánocích? Pomocí domněnek a různých indicí mne Lelouch dovedl hned k několika dodatečným vysvětlením i osobitým pointám, které nakonec objasnily víc, než jsem očekával. Třeba i to protichůdné využití barev... Pobyt ve vězení může pro jedince znamenat dobrou převýchovu, někdy i doplnění vzdělání (zde jedině díky vězení hlavní hrdina konečně uvidí tolikrát všude zmiňovaný film Muž a žena! :o)), ale taky ztrátu několika let života a s tím rovněž izolování od dění v okolitém světě. Doba se výrazně změnila, z barevného nádechu zlatých šedesátých se navracíme do nové doby, která se i v Paříži po velkém květnu '68 postupně propadla do všední každodennosti, plné šedivého stereotypu. Svět zatím kráčel zcela jinam, než se původně vzdálo, přesto síla lásky a lidských vztahů zůstává věčná. Film na pozadí francouzských dějin, který motivem uvěznění před rokem 1968 a následným procitnutím do smutné, šedivé „normalizace“, na mě ještě v rámci osobní asociace dýchl nejdřív mrazivý a během pozdějšího objetí ve výtahu zas kontrastně hřejivý pocit. 95% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (05.01.2020)