Tulák

Guy Pearce dokáže prekvapiť v akejkoľvek úlohe, nie je tomu inak ani v tomto snímku. Sledujeme tu príbeh tuláka zasadený do neurčitej postapo krajiny, ktorému ukradnú auto a on si s buldočou zaťatosťou ide poň. Nepochopil som síce prečo, pretože vlastne získal lepšie a vhodnejšie na tamojšie cesty, ale dobre. Príbeh je teda pomerne jednoduchý, ten tu však asi ani nie je nijak zvlášť dôležitý. Filmu totiž kraľuje perfektná, bezútešná a špinavá atmosféra. Všade samý hnus, pot (určite aj smrad) a deprimované tváre. Ľudský život tu už nič neznamená a smrť znamená zbožné vykúpenie. Je vlastne v takomto svete možné nájsť aj kúsok dobra? Ďalším prekvapením bol Pattinson, žeby konečne typ postavy pre tohto herca? Neviem, ale v úlohe mierneho retarda bol vážne skvelý. Jedno z poučení na záver - v takomto svete sa váhavosť vážne neoplatí, prežijú hlavne tí, u ktorých prevažuje horšia stránka, rozhodnosť a stvrdnuté srdce. Žiaľ, našlo sa tu aj pár negatív, tie ale skôr vychádzajú z mojich subjektívnych pocitov. Film bol na môj vkus až príliš "tichý" a hlavne hroooozne komótny, rozvláčnený a uťahaný. Keby nie toho slimačieho tempa, asi by som išiel s hodnotením vyššie. Tiež ten úplný koniec sa mi zdal zbytočný, posledné približne 3 minútky by som jednoducho ufikol. 70/100 (05.09.2014)

Symbolické hořké postapo o ne dost dobrém člověku v ještě pořád ne dost do mrtě zničeném a zkaženém světě, kde už sice nejde nic zachránit, ale hlavně lidsky a mezilidsky toho v tom houstnoucím napětí pořád ještě jde dost zkazit, jak se hlavní hrdina ke své lítosti ze zakoušeného zmaru znovu a znovu přesvědčuje na každém nezvládnutém, neuspokojivém zastavení své cesty – aniž by ho kumulující se prožitky měly sílu pohnout, aby se vzchopil a změnil to. *** Sledujeme prototyp ne dost odvážně milujícího člověka, sebou se zaobírajícího zbabělce, jehož trpná cesta má podobu sledu prchavých promarněných setkání, z nichž – kdyby překonal vypěstovanou sebestřednou nedůvěru a přinutil se přesáhnout, sám se o cosi zasadit, nenechat nic, aby se to zvrtlo, vložit důvěru – by pořád ještě mohlo povstat něco dobrého, pevného, něco, co by stálo za to sledovat, chránit a rozvíjet až do posledního dechu. Ale k tomu nedojde, muž každou příležitost raději zničí, nebo nechá zničit, neinvestuje se. Jak pokračuje osaměle dál, v těch vypjatých okamžicích, kdy se ho užuž dotýká lidství, se na ztvrdlý povrch dere ne dost potlačované utrpení a stesk, aniž by však něco měnily. *** Přesto je v něm pořád dost síly pokračovat, jež ho přese všechno selhávání a zklamávání nutí pokračovat, k něčemu směřuje, něčemu ta jednotlivá setkání a všechny ty možnosti projevit se lidsky, obětovává. *** Rozuzlení v závěru jeho cesty však už jen odhalí, že její utkvělý cíl byl stejně mrtvý a prázdný jako jeho rezignovaná duše. *** Film o upřednostňování vlastních bolístek před solidaritou s druhými, o neschopnosti soucítit, toužit a přesáhnout, vypráví o světě beznaděje. *** Osciluje to k pěti čistým, ale lidsky se to ve mně bouří je takové vizi světa dohasínajícího v důsledku ničivého, slabošsky rezignovaného lidství udělit. Ačkoli vím, že se tu vypráví o vizi, k níž dnešní většinová společnost valem směřuje, jsem z těch, kteří se až do konce svých dnů nespokojí s ničím, co není dost, a budou se napřahovat se k druhým, aby jim nabídli úlevu a založili vzájemnou důvěru, bolest nebolest. Takže za čtyři, s respektem. *** Soundtrack složený z drásavých zvuků stojí za zvláštní pozornost. *~ (27.01.2020)

Což vo to, špinavý to je, drsný taky, ale kurde ten film se táhne jak... jak hovado. Což nemusí být vždycky na škodu, ale tady se díváte půl hodiny na to, jak Pearce někam čumí a pak si žblebtne něco spíš jen tak pro sebe. Pak půlhodinový záběr na jedoucí auto v dáli. Půlhodinový záběr na retardovanýho Patizóna, jak tam pronáší nějaký moudra a... máme konec filmu. Kde je děj?, ptáte se... inu děj není, došel, pošel s poslední žijící osobou v apokalyptické australské poušti. Přesto má tenhle tulák cosik do sebe, byť závěrečná pointa může být sebevíc mokrým snem zarytých pejskařů, pro mě je však pořádným dabljůtýef. A to mám psiska rád. (19.07.2015)

Zhýčkáni a oblbnuti akčními post-apokalyptickými romány, filmy a seriály, naučili se moderní diváci na populární žánr nahlížet jako na adrenalinové atrakce plné zombíků, vystřílených nábojnic a neustávajícího útěku před nikdy nespícím nebezpečím. Stmívačka. Přichází inteligentní pán jménem Michôd. Všem zmlsaným a ošáleným filmovým labužníkům ve dvou hodinách názorně ukazuje, jak nezáživně, únavně a depresivně by to vypadalo ve skutečnosti. Takže honem! Okamžitě jej ukamenujte, aby náhodou nevznikaly podobně melancholické filmy se srdcem, jejichž tvůrci se nebojí vybočit z davu! (14.09.2014)

Sonda do destrukce současné společnosti směrem k zatracení se dá pojmout různě. Možná jako alarm před posledním osudovým krokem k cestě odkud není návratu, možná jako zrcadlo již existující reality nebo úplně jinak. O mnohoznačnosti výkladu této vize autora kam spěje aktuálně svět, jehož zvrácenost dotváří podstata lidské povahy, svědčí ostatně dostatečně jasně závěr, jež svítí v barevném sledu bílé-červené-černé. Což o to, přemýšlení je pěkná věc, ale já ho mám ráda na chutném a invenčně ozdobeném talíři, což v tomto případě rozhodně podáno nebylo. Dvěmi zářícími * oceňuji hluboké procítěné herectví obou hlavních hrdinů. O tom povětšinou nezávislé filmy jsou a obvykle ze stejného důvodu bývají (pod)ceněny. (08.09.2014)