To Kapitola 2

To bylo před 2 roky zjevením. Po levné, směšné a lehce odfláklé adaptaci (i přes super Tima Curryho) z roku 1990 se kniha Stephena Kinga před 2 lety konečně dočkala důstojného zpracování. Film naplněný sílou přátelství, lásky a důvěry, které skvěle pochopil myšlenku knihy a režisér Andy Muschietti vše zvládl na výbornou. Navíc jsme tu měli skvělého Billa Skarsgårda, nejsympatičtější dětské protagonisty za asi dekádu a fakt, že i když se kniha nekopíruje úplně přesně (fakt, že se pasáž s mladými dětmi odehrává v knize v roce 1958 a novější adaptace v roce 1989 je jen špička ledovce), podstata, myšlenka a duše knihy v téhle filmové adaptaci zachována byla. Kniha je ale pořád 1138 stránek dlouhá a tudíž se logicky nemohlo do filmové adaptace vejít všechno. A kniha se především dělí na dvě výrazně jiné pasáže: Tu pasáž kdy jsou Klub Smolařů ještě mladé děti a tu kde už Klub Smolařů dospěl, 27 let uplynulo a je čas si vyřídit účty s Pennywisem jednou provždy. A vzhledem k tomu, že byl To 1 megahit se dvojka mohla dočkat dvakrát většího rozpočtu se kterým si mohl režírující šikula Andy Muschietti pohrát a především obsazení dospělých tváří Klubu Smolařů. A už od části obsadit onen Klub Smolařů Muschietti nešlápl vedle. Potěší fakt, že film se občas z hlavní dějové roviny odehrávající se v roce 2016 vrátí zpátky do roku 1989 a předvede flashbacky, které více pomáhají k pochopení jednotlivých charakterů. Především je ale v těchto flashbacích vidět, že se někdo u castingu snažil a pokusil se aby dospělé tváře Klubu Smolařů vypadali jako ty mladé. Každá dospělá tvář vypadá jako svůj mladý protějšek. Takový Andy Bean vypadá jako vyspělý klon Wyatta Oleffa (Stan Uris), Jay Ryanovi zase divák snadno uvěří, že je to ten mladý roztomilý baculatý Jeremy Ray Taylor (Ben Hanscom). Především potěší fakt jak byl Bill Hader upravený aby vypadal jako dospělý Finn Wolfhard (Ritchie Tozier). Už tady bylo nakročeno k tomu aby se Andy Muschietti nenechal unést a natočil tak důstojný sequel, který zakončí Kingův slavný příběh. A to jsem neříkal jenom díky parádním trailerům, faktu, že film trvá 165 minut a tudíž studio Warner Bros. vkládá v režírujícího Muschiettiho plnou důvěru a především počátečním chválám ze všech stran jaká pecka to vlastně je. Ani ty první oficiální zpruzené reakce mě z očekávání na maximum nesundala. A já jsem rád, že jsem věřil až do samého konce, o to radši říkám/píšu, že se To Kapitola 2 povedla, důstojně zakončuje Kingův příběh a především se nedá tolik srovnávat s jedničkou ale spíš se společně s jedničkou dá označit jako (minimálně) 5-hodinový horrorový masterpiece. Jsem ale schopen pochopit pokud To Kapitola 2 nesedne každému. Na divácky vděčný film je ten film možná přece až příliš dlouhý a chápu, že ne každý vydrží, že je většina filmu zazděna povídáním si, budováním vztahů nebo oprašováním minulosti. Fakt, že film trvá 165 minut ale hraje do karet faktu, že se toho do Kapitoly 2 z původní předlohy vejde co nejvíce. To Kapitola 2 se ale opravdu nedá srovnávat s jedničkou. To Kapitola 1 má pořád takovou tu dětštější atmosféru, těží z faktu, že jsou hlavních protagonisté náctiletí a hrozbu v podobě klauna toužícím po jejich mase řeší tak trochu s rozumem sobě vlastním. Rozdíl mezi Kapitolou 1 a Kapitolou 2 je především vidět ve flashbacích, přičemž byla většina sice dotočena speciálně pro druhý film, některé z flasbacků jsou ale pouze vystřižené scény, které nebyli pro první film využity. Kapitola 2 si hraje s faktem, že hrdinové dospěli/vyzráli, na události z Kapitoly 1 až do začátku Kapitoly 2 zapomněli a teprve starý slib, že pokud se Pennywise vrátí, definitivně s ním skoncují je donutit se tak trochu vrátit do dětských let, oprášit svojí minulost a především zjistit jak konečně toho šaška zabít. Především s vizuálem si Andy Muschietti dokázal vyhrát i tentokrát, neměl jsem vůbec pocit, že by používal na 100% stejné postupy jako u prvního filmu. Je od začátku jasně vidět, že se režisérská ruka nemění a Muschietti tento projekt dohnal do finiše, rozhodně ale nepoužívá stejné postupy jako v rámci prvního filmu. Změnili se barvy, přístup k lekačkám i přístup k tomu jak v rámci Pennywiseovy moci funguje realita, zároveň je tam ale pořád vidět hlavní nastavení nastavené v Kapitole 1. A tím pádem jednoduše vzniká parádní sequel, který tomu prvnímu nedělá ostudu. Když jsme u těch barev a celkovému přístupu ke kameře..... Kameru k To Kapitola 2 dělal Checco Varese. U To Kapitoly 1 jí přitom měl na starost Jung-hoon Jung, kterého tak Varese nahradil. A nerad bych Junga ranil, ale Varesova práce s kamerou mi přišla ještě o ždibec lepší. Varese si v rámci Kapitoly 2 dokáže pohrát se stísněnými prostory, kamera vždy aktuální po plátně běžící monstrum zaměří tak aby byla vidět a především zde párkrát hodně hezky funguje i efekt otočení kamery o 100%. Jsem člověk, který by Jungovi za kameru k To Kapitole 1 postavil poličku, Varesovi bych ale možná aktuálně postavil i pomník. Hodně hezky se mimochodem stříhá. Je to vidět především v jedné z úvodních sekvencí kdy se stará banda svolává dohromady a my různě přeskakujeme z jednoho na druhého, máme pocit jako by jsme je už viděli (podoba těch herců je prostě neskutečná) a především se zde opět hraje s vizuálem, který mě u Muschiettiho zatím pořád neomrzel. Jestli tohle předvede i u sólovky Flashe, bude to jedna z nejlépe vypadajících komiksáren všech dob. Benjamin Wallfisch složil nový soundtrack a opět jako u jedničky lahodí uším. Navíc neomrzí ani když se poslouchá samostatně a dokáže občas nahnat i tu pravou husí kůži. A i to není dnes záruka, takže i Wallfischovi jdu hned stavět imaginární pomník. Možná samotný Pennywise nedostává zase tolik prostoru, ani fakt, že je čas trávený spíše s Klubem Smolařů ale vůbec nevadí. Právě naopak. Každý z nich je sympatický charakter, divák si těžko vybírá s kým chce trávit zrovna čas a především potěší fakt, že se více prostoru dočkávají postavy, které v Kapitole 1 zas tak výraznou roli neměli. Čímž se dostávám k tomu faktu, že i když byl Ritchie Tozier za mně v Kapitole 1 nejméně zajímavou postavou z Klubu Smolařů, tady se propašoval na zlatou pozici. Bill Hader je jako dospělý Ritchie totiž boží a i když je to především zábavná postava (živí se jako komik), Hader skvěle táhne i scény, které útočí spíše na emoce. Hader je v rámci To Kapitola 2 fakt na minimálně Oscarovou nominaci a doufám, že Hader se brzy dočká více podobně zajímavých rolí. James McAvoy je jako vždycky sympaťák a jako dospělý Bill na mně fungoval. I u Billa je vidět nějaký pokrok a změna, pořád je to ale starý dobrý koktající Bill. McAvoy jinak dokáže neskutečně uhrát konflikt, který Billa žere už od Kapitoly 1 a dokáže ho dovést do uspokojivého závěru. S hlavním hrdinou se musí pracovat pořádně a To Kapitola 2 to zvládla. Všichni jsou ale super. Jessica Chastain, Jay Ryan, James Ransome (dospělý Eddie), Andy Bean (dospělý Stan AKA další super klon) nebo Isaiah Mustafa, ten legendární pán z reklamy na Old Spice. Jinak prostě nemůžu vynachválit Bila Skarsgårda. Skarsgård je totiž ideální ztělesnění tančícího klauna Pennywise. Dokáže být děsivý, znepokojivý a nelidský, zároveň ale skvěle zvládá i toho druhého Pennywise. Tedy toho hodného, roztomilého a přátelského. Skarsgård se do role Pennywise ztělesnil a úplně chápu, že pro něj nebylo příjemné se do tak komplikované postavy vcítit, na druhou stranu mu ale za to děkuju. Lepšího Pennwise si nedovedu představit. A především si To Kapitola 2 opět skvěle hraje se sílou víry. Víra v překonání zla, síla přátelství, síla lásky, síla výborně strávených společných okamžiků.... Podstata celého románu Stephena Kigna je i tady. Neobešlo se to bez kompropisů a některé postavy nebo podzápletky museli zcela zmizet, finální výsledek ale rozhodně stojí za to a nedovedu si ho představit líp. A i konec, který je výrazně změněn a chápu, že opět nesedne všem (má ovšem ono nezpochybnitelné kouzlo v tom jak celý Pennywiseův charakter funguje), rozhodně ale funguje jako důstojné zakončení pětihodinové horrorové pecky. 165 minut dlouhý horror, který si ovšem udělá čas i na rozpracování charakterů a tomu aby vám na postavách záleželo. Dětští herci se dočkali svých skvělých dospělých verzí, Skarsgård je zase jednou slizkej jako prase a Hader předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů tohohle roku. Horror, který dokáže prodat humor, děs i emoce a chytře je celkem věrný předloze. Andy Muschiettimu děkuji a doufám, že příběh Pennywise je již ukončen a prequelů nebo nedej bože sequelů se nedočkáme. To Kapitola 2 totiž nabízí sladkou a kolotočově emotivní tečku za celým příběhem z Derry, který by bylo škoda znova otevírat.... PS: Potěší nejenom horrorové odkazy ale i jedno cameo, které jsem vůbec nečekal (06.09.2019) (menej) (viac)

(95%) Viděno v kině díky CSFD projekci. Vida, podařila se mi po dlouhé době projekce. Často mám v termínech těchto předpremiér noční, takže často smůla. Ale až tak mě to netrápí, do kina stejně chodím z volna s oblibou. A nyní se věnujme této filmové novince TO Kapitola 2. Co se týče prvního dílu z r. 2017, ten pro mě znamenal absolutní pecku se skvělým obsazením dětských postav. Celé mi to přišlo krásně natočené včetně několika drsnějších scén jako např. příšerný otec postavy Beverly nebo parta mladých grázlů co si na dětskou partu hrdinů vyšlapovala apod. S výhledem na toto pokračování jsem měl jisté obavy. Obával jsem se, že to kouzlo dětských hrdinů se vypaří a sledovat tuto příjemnou skupinku lidí, dějově po 27 letech nebude už ono. Naštěstí jsem se zmýlil a vůbec jsem netušil, jak hravě si s tím režisér předchozího snímku pohraje. Docela mě zaráží, že to nemá až tak skvělé hodnocení. Některé důvody chápu, především ten hlavní, ke kterému se brzy dostanu. Já jsem se svým velkým hodnocením spokojen a určitě ho měnit nebudu. Dokonce nemám ani pocit, že bych film nějak nadhodnocoval apod. Hlavně to setkání ústředních postav lépe dopadnout snad nemohlo. Abych jej shrnul jako celek, tak jako horor to určitě svým způsobem na diváka působí. Ono, v poslední době se žánry tak nějak mixují nebo nejsou až tak zřetelné jako kdysi. Rozhodně je tu spoustu lekaček, které já osobně mám rád. Některé byly předvídatelné, některé zase ne nebo byly humorně provedené. Krev je tu tak přiměřeně, ale docela reálným způsobem vytvořena i co se týče nějaké té děsivosti a několika trochu brutálnějších scén. Nic, co by slabé povahy mohlo zneklidnit. Ale pro potřeby filmu jsou tyto aspekty dostačující. Třeba scéna, kdy násilný přítel mlátí postavu Beverly, je poměrně krutá a úderná. Víc takovým scén zde moc není, to spíš v prvním snímku jich bylo více. Technická stránka, kamera a především skvělé ozvučení – to vše se absolutně nedá vytknout. Scénář a nápady okolo klauna jsou zhruba takové, jaké jsem si představoval. Klaun jako takový zde má dostatek prostoru, ne úplné kvantum, ale své slovo zde rozhodně má. Jeho scény mě bavily asi tak stejně jako v jedničce. Herec klauna zvaný Pennywise to zvládl opět dobře, bavil mě a to i tak, že mě až tak neděsil, ale i párkrát hlášky pobavil. Asi se tak zaměřím na některé kritiky ostatních diváků. Čtu všelijaké výtky, nedostatky a i velké zklamání apod. Mezi ně patří třeba i fakt, že zde prý nefungovala chemie mezi postavami. To rozhodně záleží na úhlu pohledu. Prostě někomu to sednout nemuselo, ale já si nestěžuji. Naopak jsem se obával, že to dětské kouzlo z původního snímku vyprchá a že dospělé verze oné party už nebude to pravé ořechové, ale já jsem přímo nadšen, že se jim ta starší verze lidiček povedla. Jejich chování bylo zde až dětinské, trhlé, vtipné, hláškující, emotivní a já nevím co všechno. Nebudu zde ani moc konkrétně vypisovat kdo mě bavil víc. Jessica Chastain odvedla slušnou práci jako vždy. James McAvoy mě zde opět nadchl. V jeho předchozím snímku X-Men: Dark Phoenix mi přišel už trochu nevýrazný, ale zde se po herecké stránce opět vytáhl, až mi připomněl výrazy obličeje jeho výtečnou roli v Rozpolceném. Ostatní parta postav tvořící přátelé z dětství ? Bez výtek. Bylo to chvílemi i dost nadlehčené, ale inteligentním způsobem, takže zde žádná trapná scéna nehrozí. Další výtkou je pro mnohé diváky délka 165 min, která obsahuje v průběhu filmu dost scén z 1 filmu. A tím myslím v podstatě vyloženě několik scén vystřižené z toho snímku. Některé byly dotočené samozřejmě (v jedničce nebyly). Takže mi to svým způsobem přišlo i jako částečně taková rekapitulace předchozího příběhu. Ve většině scén mi to přišlo jako super nápad. Od režiséra či tvůrců to byl troufalý tah, který ale nesedne jen tak někomu. Já jej ocenil bez problému. Celé to má dost vysoké tempo, i když se to může zdát, že se to rozbíhá pomalu, když tu máme i dost těch flashbacků apod. Finále je dlouhé a vlastně obdobné jako v prvním snímku. Není tam nic nového, ale je to natočeno bez chyby. Já si nemůžu pomoci, ale já z toho vidím pecku! Krásně zahrané, nostalgické, plné nápadů. Má to i emotivní hloubku. Třeba scéna na konci kdy členové oné party bez rozmýšlení skočí do vody, jako to udělali jako děti a tak. Hudba od Benjamina Wallfische je dobrá. Není až tak zapamatovatelná, abych jí poslouchal samostatně v uších, ale pro potřeby této filmové záležitosti je dostačující. Nemám co k tomu dodávat, to bych okecával furt dokola to samé. To podstatné jsem napsal. Každopádně je mi jedno, že to má dle všelijakých hodnocen í a recenzí zatím jen lehce nadprůměrné hodnocení. Za mě je to špička. Někdy se stane i opak, že je tu oscarový film a mě moc neoslní. Co člověk, to názor a basta! (05.09.2019) (menej) (viac)