Všetko je stratené

Chandor si na seba uplietol pekný bič - za prvé, tento druh filmu nie je v nenáročnom publiku príliš obľúbený, za druhé je tu málo priestoru na úchvatné scenáristické a rozprávačské figúry, vďaka čomu nie sú výsledky často valnej kvality, za čo ich kritiky odpovedajúcim spôsobom strhajú. O to vzácnejšie sú potom takéto prípady, keď zapracujú všetky zložky na 100% a dajú vzniknúť výnimočnému strhujúcemu námornému dobrodružstvu, akým je práve All Is Lost. Prakticky po každej stránke na jednotku zvládnutý film, ktorý Robert Redford utiahne úplne sám bez mihnutia oka, a vďaka jeho uveriteľnému hereckému výkonu sa dokážeme stotožniť s jeho postavou bez siahodlhých úvodov či akýchkoľvek informácii o jeho postave bezmenného morského vlka, odkázaného samého na seba v súboji so smrteľne nebezpečnou prírodou, a to, čím sa tento film líši od ostatných, je nádej, ktorú je z námorníka cítiť, a ktorá ho poháňa vpred. Chandor sa tentoraz oproti Margin Call vykašľal na dialógy, čím len dokazuje, že má súčasná kinematografia dostatok výrazových prostriedkov na podanie výpovede bez zbytočných a prázdnych fráz, a divák po celý film napriek absencii slov dobre tuší, čo sa hlavnej postave honí hlavou. Nosným motívom filmu je jednoznačne miniatúrnosť človiečika oproti zbytku sveta a civilizácie, ktorá sa derie na povrch najmä v scéne pokusu o upútanie pozornosti posádky nákladnej lode - práve vďaka tomuto motívu mi Chandor pripomenul slávny Reggiov dokument Koyaanisqatsi. K dojmu dokumentárnosti spracovania výrazne prispieva aj špičková kamera - ak si film pozriete v o triedu vyššej kvalite, zaznamenáte neporovnateľný rozdiel. Poslednou kapitolou je hudba, ktorou je v celom filme poskromne, no vždy sa objaví v praví čas aby perfektne podkreslila bezútešnosť situácie. Jedinou chybičkou na kráse je asi posledných 10 sekúnd filmu, bez ktorých sa pokojne mohol obísť. Roberd Redford vs. oceán - 1:0. All Is Lost na body poráža dokonca aj Greengrassovho Kapitána Phillipsa, a stáva sa najlepším námorným filmom roku. 99% (05.01.2014)

Ztratil jsem s tímto snímkem moc času na to, abych přišel o další psaním svého zbytečného komentáře, ale já zkrátka musím. Nikdy bych totiž nevěřil tomu, že uvidím svého oblíbence Roberta Redforda mlčky skákat přes lehce předvídatelné scénáristické překážky a přitom mi bude zcela jedno, jestli to po dvou hodinách zázračně přežije či po minutě statečně utone. Zkrátka jsem se světově ponudil, zdokonalil jsem se přitom v zívání a snad jen mimořádným vzepětím svých morálních sil jsem dokázal neusnout. Za to si dávám hvězdičku. (21.05.2014)

Tak čistý, vykartáčovaný survival drama, až je vlastně úplně vybledlý. Hoďte do scenaristickýho automatu ikonickýho Redfora, boj s oceánem, žraloky, obří bouři a vyjede vám Vše je ztraceno, samozřejmě očekávatelně napínavý a dramatický. Nalajnovanější sázku na jistotu jsem už dlouho neviděl a to, že se v tom nemluví a přesto to nenudí, za polehčující okolnost nějak nechci brát. 65% (02.12.2013)

V rámci dramatizace vyprávění se velmi často tvůrci (zvláště američtí a pod dohledem studia) uchylují v tom lepším případě ke kompromisům mezi dramatickou linkou a realitou, v tom horším případě podřídí realitu dění na plátně gradování dramatických momentům, které jsou ale plné nesmyslů, nelogičností a nerealistického chování postav. Jako divák se nad různé nesmysly dokážu často směle povznést. Ale v případě filmu Vše je ztraceno musím smeknout klobouk, protože se panu režisérovi povedlo obě věci zkloubit. Dokonce zašel tak daleko, že ve filmu je dohromady asi 5 místopisně ani věcně nepopisných vět. Jde o monolog, který se odehraje hned na začátku filmu. Režisér a autor scénáře nechá hlavního hrdinu beze slov jednat a nebohé diváky neznalé jachtařských záležitostí v tom prostě vykoupe. Přitom postava Roberta Redforda jedná naprosto logicky a promyšleně. Sedmasedmdesátiletý Redford uhraje celý film obličejem a jeho jediné slovo za celý film má doslova cimrmanovský efekt. (29.12.2013)

Můj nemalý obdiv patří zejména tomu bohorovnému klidu, se kterým Robert, Mořský ďas, zvládal veškeré radosti připravené Macechou Přírodou, Poseidonem a hovnem v podrážce. Kupříkladu takový já, a to jsem svatý, bych zásoby sprostých slov, včetně svahilštiny, vyčerpal v podobných sračkách po třech hodinách, i kdybych měl hubu sešitou kancelářskými sponami, a pak bych se jen opakoval, či klel ve zkratkách. Tedy klóbrc dolů. Zkrátka jsme společně s Přemkem prkenným Podlahou měli prdele přibitý a ani jsme nepípli, když vzal do ruky nějakej hejbák na vohybák, či utahovák, to jsme si vzájemně napětím drtili varlata, mělce dýchali a receptář se dostane brzy do naprosto nových rozměrů, výšin a možná i vod mezinárodních. Radost se mi rozlézala po penisu i díky tomu, že bylo prokázáno, nechovej se jak dobytek a nevyhozený kus igelitu ti třeba nakonec zachrání kejhák. Trošku mě naopak zklamala ta všude proklamovaná dobrota a solidarita vodáků, zde bylo jasně vidět, že pokud se pinožíte po oceánu v zahradním bazénu, tak se na vás každý z výšky vysere, ohňostroj nehovňostroj, inu, život je boj a žraloci jsou taky jenom lidi. Tak mě napadá, že Na obzoru samej mrak, samá loď, no samej zmrd, nuda to je pruda, to už fakt je lepší smrt…Jóóó, byla tam taky nějaká muzika, čéče, jo, a kupodivu o kus lepší než má předchozí produkce. Konec, lodní zvonec, survival vysoko nad průměrem. (08.01.2014)