Krtek a Lao-C' (S04E05)

Krásná ukázka dokumentaristické manipulace s obrazem a zvukem, vyvolávání emocí správným střihem a zvolením vhodné hudby. Nevím, jestli bylo nutné na tomto tématu své pointy říkat tak uměle, jestli by neprospělo čistší pozorování dění bez toho, že skoro každý záběr musí být exhibice sebe sama. Zábavné to ale je i přes svou celkovou neobjevnosti, to jo, takže milý posun oproti Blízkému dálnému východu. (11.11.2016)

Pro mě příliš povrchní, v podstatě zaměřeno na jednu konkrétní akci, jež sice ukázala děsivou oddanost čínského lidu, ale stejně, jako celý dokument, klouže po povrchu základního tématu, které se dokumentem line. Lidská práva. Základním argumentem všech vystupujících Číňanů je tvrzení, že tyto práva jsou porušována všude na světě, ovšem každý Čech ví, že Tibet...no jo, co vlastně s tím Tibetem...v českých rukou to vypadá spíše jako provokace, něž protest. Postupem let se heslo Free Tibet svého klišé také nepochybně dočkalo. Vše shrnuje tibetská disidentka, která, zřejmě jako jediná, má etické právo postavit se s tibetskou vlajkou do cesty čínskému prezidentovi. Žijeme ovšem v zemi s možností svobodného projevu, takže když chce někdo se vší krásou přivítat čínského prezidenta uděláme co? Zabráníme mu v tom? To už je na posouzení české policie, která v tomto případě nepochybně konala dle přesně předem určených pravidel. Celá absurdnost této (ne)vítací akce by byla dokonána, kdyby proti Číňanům "protestovali" naši pomatení holohlaví spoluobčané, kteří by raději žili v Německu ve třicátých letech. Nechám již polemik o právu jedince v davu a přistoupím raději k vysvětlení zmíněné povrchnosti. Ten nejzásadnější a nejbizarnější paradox ohledně čínského trhu, je využívání absence lidských práv v Číně západními korporacemi, jež v této obrovské zemi s nevyčerpatelným počtem obyvatel rozjeli tak obrovský a odporný business, že půjde jen těžko někdy zastavit. Muži, ženy i děti jsou v asijském světě doslova otrockou výrobní silou, pracující v podmínkách a za výdělek, který si lze jen těžko v středo-západním světě představit. Více napoví např. dokument Der preis der Blue Jeans. O této zásadní spolupráci Číny se "svobodným" západním světem zde není ani zmínka, přitom proplesknutí diváka pomocí hesla "Víš, odkud jsou Tvé šaty, elektronika či auta..." by většinu diváků možná přimělo k zamyšlení. Ono totiž, ohánět se tibetskou vlajkou a poté si koupit cokoli made in China, je velmi kontraproduktivní, ale pevně věřím, že toto se českým vlajkonošům vyhýbá. (13.12.2016)

Škoda, že neukázali další figury co si zadávají s Čínou, u V. Filipa to těžko může někoho překvapit. Stejně tak je škoda, že krom Tibetu nezmínili Ujgury ani Čínskou republiku (Tchaj-wan). A také, ať si proboha pořídí někoho kdo umí aspoň trochu anglicky, Remundovy pokusy o středoškolskou angličtinu jsou horší než zobrazená chinglish. (27.05.2017)

Znatelný audiovizuální rukopis, dialogy jdoucí přímo k věci, lidé v centru dění konfrontováni s nepříjemnými otázkami. To je Remundova klasická, čistá dokumentární práce zasluhující jasné uznání. Téma je samozřejmě velmi komplexní a nelze ho zjednodušovat, což si Remunda naštěstí uvědomuje, takže si divák celkem bez nátlaku stačí srovnat "pro a proti". Český žurnál pokračuje v tradici kvalitních televizních dokumentů. (18.12.2016)

Trefovat se do Číny je snadné, ale ta má několik rovin/úrovní. Jedná z nich je diplomatická, což je pro ČR prospěšné, i když např. havlisté si to nemyslí. Pak je tu ekonomická rovina nebo osobní každého člověka, kde samozřejmě funguje (auto)cenzura. Ta je zaplacena bohatší společností, větším národním sebevědomím, ale opět platí, že je něco za něco. Pochopit čínskou mentalitu pro našince není snadné a nevhodné chování čínských vítačů nahrálo jejich pohledu na věc. Také nelze třeba srovnávat SSSR a současnou Čínu. To je zavádějící a neodpovídá to současné situaci. Remunda zachytil svůj pohled na česko-čínský guláš. 66%. (09.11.2017)