Odpad město smrt

Výborné herecké výkony v čele s Gabrielou Míčovou, skvělá kamera, filmařsky zajímavě využitý prostor Lucerny a pevný režijní tvar. A vůbec pro mne nemá smysl řešit, zda je to víc divadlo nebo film. Na druhé straně si nejsem jist, nakolik tím chtěl Fassbinder něco říci o světě, a nakolik to byla jen provokace. (11.11.2014)

Těžké sousto pro dramaturga, těžké pro Hřebejka a ještě těžší pro diváka. Televizní nasnímání velkého jeviště s texty RWF na mě působilo příliš vyumělkovaně, kýčovitě, neaktuálně. Nespílám režisérovi, popasoval se s tím asi ještě dobře, ta teatrálnost se příliš tloukla s obsahem a některá provolání tak působila komicky (např. výstupy pasáka Franze). (28.04.2015)

Priznávam, že sa mi tento film dostal do nahrávacieho plánu náhodou alebo omylom. Napriek tomu neľutujem. Hřebejka nijako zvlášť neobdivujem a Fassbindera považujem za zaujímavú personu z doby, ktorá je už za nami. Ale divadlo, ktoré sa ich pričinením dostalo do pražských ulíc a nadobudlo kontúry filmu, vôbec nie je zlé. Chvíľami vypäté, kŕčovité, ale možno to bolo zámerom tvorcov. A aj keď tento film nepovažujem za žiadne veľdielo, čiastočne v mojich očiach rehabilitoval Hřebejka, v čo som už ani nedúfal. (12.11.2014)

Ako divadelná hra to muselo byť celkom obstojné, no ako film veru nie. Úvodné scény s prechádzajúcou sa Romi vyzerali naozaj sľubne, no ako náhle do príbehu vstupuje ten Žid s hubou plnou bezduchých kecov moje nadšenie opadlo. Napokon sa z toho vykľula podivná inscenácia plná absurdných zvratov v deji a nezmyselných rečí všetkých naokolo. Aj keď ústredná myšlienka pôsobila naozaj ako čistá irónia, no film ako celok ma v podstate nijako výrazne nenadchol. Očakával som určite lepšie, obzvlášť keď sa réžie ujal majster svojho remesla Jan Hřebejk. No takto to dopadne, keď sa silou mocou snažia divadelnú hru premietnuť na filmové plátno... (10.11.2014)

Odpad město nuda smrt. Libreto je hodně fajn, herce mám rád. Chybí mi minimalismus scény Komedie a větší zapojení opulentní scény Filmu. Pár nápaditých momentů, vybroušená kamera, manýrismus. Ale hlavně slova, slova, slova - pěkná, sprostá, skličující, zcizená. Film k nim dodává lesklé málo, Fassbinder plave ve světlech a v proměnlivé civilnosti / stylizaci jistých hlasů. Divné divadlo nakonec vítězí nad záměrem najít ve hře, která byla filmovým scénářem, vzrušující filmový rozměr. Prostě dobrá inscenace přesazená do stylizovaných pražských exteriérů / interiérů, které jsou někdy hodně do počtu a spíš tříští pozornost určenou hercům a replikám. Nic víc. (21.11.2012)