Star Wars: Sila sa prebúdza

Je to doják. Hlavně díky starým známým, kteří se vracejí s velkou chutí, ale nezklamává ani nová generace. Boyega hláškuje jako o život, Driver budí respekt, Isaac je už po dvou scénách totální borec… no a Daisy Ridley si jasně urvala titul „herecký objev roku“. Star Wars tak zůstávají ságou o postavách, jimž ohromně fandíte, a díky Abramsovi jsou navíc i brilantně dynamickým blockbusterem, u kterého se nejde nudit. Paradoxně je to ale i jejich jediná velká slabina, těch 132 minut totiž uběhne hrozně rychle a třeba vykreslování posledních tří dekád zabere tolik času, že se nestihne pořádně řešit ústřední konflikt s „novou Hvězdou smrti“. Epizoda VII tak v tomhle směru zůstává těžkou kopírkou čtyřky. Veškeré planetární šarády se tu ale bohužel dějí dost mimochodem, pročež mívají komorní scény výrazně navrch. Na jednu stranu je dobře, že se na postavy hledělo víc než na spektákl. Na druhou stranu tu ale zkrátka není ideální balanc, který by z nových Star Wars udělal geniální popcornový zážitek. „Jen“ se famózně otevřela nová trilogie. Což ale k fandovské spokojenosti samozřejmě stačí! (9/10) (17.12.2015)

Rok 2015 se nesl v duchu oživování filmových kultů, vše to začalo Jurským světem, který paradoxně (pro mě) dopadl naprosto katastrofálně (upřímně doufám, že netalentovaný CGI imbecil a rutinér Trevorov nedostane šanci stejně zšavlit i Star Wars), trošku lépe (ale stále žádná velká sláva) na tom byl Termouš, a to nejlepší nakonec Star Wars. Abrams potvrdil, že je režisérská špička, a taky že miluje film ... a opravdu hodně miluje Star Wars. Tam kde prase Trevorovova kalibru nacpalo automaticky CGI té nejhorší kvality (zdravíme těžce pracující Indy), tam Abrams hledal i ten poslední způsob, jak použít praktický efekt (které nikdy ... NIKDY nezestárnou), a narozdíl od Trevorova to umí i s CGI a pečlivě si hlídá, aby bylo pečlivě naklíčováno a "vyleštěno". Taky zde narozdíl od Jurského světa naprosto skvěle funguje faktor nostalgie, kdy budete neustále jak na jehlách (pokud bych měl použít oblíbený obrat, že nostalgie z nových Star Wars doslova stříká, tak bych se nebál použít spojení nostalgický bukakke rekord). No, opravdu se těším na Rogue One a další kousky z tohoto universa ... a vy byste měli taky ! *persuade* (17.12.2015)

Jedna hvězda za novýho robůtka, druhá hvězda za návrat k maskám a animatronice. Celkově je to však docela sračka. Džey.Džey. je sice fanda, ale očividně kombinuje děj z Naděje a Impéria, a jen z nostalgie (tudíž zbytečně) vrací starý postavy, aniž by měly většího významu. Je to dlouhý jak měsíc do další vejplaty, postrádá to aspoň krapet napětí a - co je nejhorší – chybí tomu pořádnej záporák. Sorry, vážení, ale tenhle albínskej buzerant je devastací celýho filmu. Po takovym zvěrstvu pak člověk ani nemá chuť do další Epizody. (25.04.2016)

Abramsovy filmy jsou pro mne esence hravostí a humanity, ale také nostalgického ohlížení do doby analogové, aniž by mu to bránilo užívat moderní technologie. Tentokrát je z toho krása vesmírná a můj nejmilejší SW díl, v němž je temná a světlá strana Síly trojrozměrnější než kdykoliv předtím, sága, kde se v černých koutech vesmíru hledá naděje, aniž by se ustupovalo zlu, pohádka, v níž se princezna zachraňuje sama. A Abrams tu stejně jako ve Star Treku hraje jak roli zručného průvodce, tak roli okouzleného dítěte, které stále odzbrojují kouzla filmová magie. (17.12.2017)

Sága, která se minimálně v Americe dotkla nesmrtelnosti, si mě sérií startující léta páně 1977 získala, další trojicí pokračování z léta páně 1999 zklamala. A další díly to podle všeho nezmění. Velký postmoderní filmař George Lucas ovlivněný asijskou kulturou i třeba westernem v předaleké galaxii kouzlil, ale kouzlo to mělo právě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Dnes to na mě všechno působí jako vyprázdněné vesmírné cosi, jež si mě nedokázalo získat. Bezbarví jsou naši hrdinové (herecky ale někteří naštěstí toporní nejsou – ano, třeba Daisy Ridley), vizuálně je to samozřejmě ohromující (všichni ti galaktičtí tvorové, úchvatné lokace a stavby jsou pochopitelně na jedničku), ale dějově takové rozvleklé, jen sypající další a další atrakce, navrch chybí nějaká opravdu dechberoucí scéna. Silné fanouškovské emoce mě nestrhnou, fanfáry Johna Williamse naopak spolehlivě fungují. Ale berte to tak, že mě tohle blbnutí s meči nikdy moc nebralo. Stejně jako třeba nová Hobití trilogie nebo Abramsův Star Trek. (11.04.2016)