Tábor 14 - Zóna totálnej kontroly

Tak já se musím přidat k těm lidem co to nechytilo. Viděl jsem delší verzi a že by mě to nějak uchvátilo říct nemůžu.Bohužel v té verzi je hodně vaty nějak nechápu význam scén typu Sin jede na trajektu Sin jede v letadle o scénách typu Sin hledí do blba 10 minut a pak třeba řekne odpovím později nemluvě. Myslím si, že kniha případně kratší verze by byla zajímavější P.s. ty dozorce bych pověsil na nebližší strom žijeme ve zvrácené době (ostatně nemusím daleko chodit viz 2 násobný vrah a je z něj celebrita Kájinek) kdy se z vrahů (vyloženě se tam k tomu přiznávají, že zabíjeli lidi) dělají celebrity jo a jinak srovnávat celou Jižní Koreu s 1 pracovním táborem mě příjde hodně nefér P.p.s. docela by mě zajímalo kolik si toho vymyslel a co vše je pravda a lež pokud je pravda jen, že změnil číslo táboru a počet útěků tak v pořádku pokud většinu takto ztrácí na věrohodnosti (07.01.2018)

Můj domov je tam na druhé straně, v severní Koreji. 1) 30letý bývalý vězeň Sin Tong-hjuk (Shin Dong-Hyuk) vypráví a divák jen bezmocně zatíná pěsti. Slyší děsivý příběh o životě nejspodnější vrstvy otroků v KLDR. Neschopen dát najevo emoce, neschopen interakce s morálním statusem dnešní civilizace, vypráví svůj příběh po celém světě a nikdo mu nerozumí (viz reakce a záběry na americké aktivisty)._____ 2) Bývalý dozorce Hyuk Kwon naproti tomu působí jako vyrovnaný, sám se sebou srovnaný člověk, který si je vědom, že sloužil zlu, ale sám byl vlastně také obětí, tudíž si nepřipadá příliš vinnen. Daří se mu zřejmě lépe, svůj život drží v rukách a jediné, čeho se trochu obává, je, že by mohl být konfrontován tváří v tvář s bývalými vězni, které sám mučil. Otřesná ukázka pragmatického cynismu, osobní prospěchářství anebo nevědomost hříchu nečiní?_____ 3) Jiná rovina filmu mluví i o naší civilizaci. Na rozdíl od jednoduchého světa za ostnatým drátem, světa bez svobody, bez peněz, světa neustálého materiálního strádání, máme hojnost, rozsáhlou nabídku cestovat, utrácet, užívat si, ale také hodně sebevražd (na rozdíl od tábora, jak říká Sin). I my jsme otroci, otroci kapitálu, vlastních nezvládnutých závislostí a přání. V táboře k této sofistikované podobě uspokojování potřeb vůbec nedochází, ba vězni si pravděpodobně ani neuvědomují, o co přicházejí, proto tam i chybí frustrace z jejich nenaplnění. Sin popisuje běžný život v Severní Koreji jako ráj._____ 4) Sin Tong-hjuk uprchl v roce 2005. V říjnu 2014 navštívil i Prahu. Jeho kniha "Útěk z tábora 14" vyšla i v češtině. V lednu 2015 přiznal, že ne vše v knize je pravda. Změnil číslo tábora, řadu detailů i významnějších skutečností, prý proto, že se nedokázal vyrovnat s realitou. V opravené verzi byl toto již třetí pokus o útěk. V prvním (1999) byl chycen po pár dnech, ve druhém (2001) se dostal do Číny, kde byl po čtyřech měsících chycen a vrácen zpět. Při posledním útěku se pohyboval po Číně, až byl náhodně odhalen novinářem v Šanghaji. Ten ho doprovodil na jihokorejské velvyslanectví, kde dostal azyl. Tím se vysvětlují některé otázky, které při sledování filmu vyvstávají. Velmi zajímavé informace o důvodech, proč změnil svou výpověď, a o dalších detailech jeho života jsou tady._____ 5) Pokud mám mluvit za sebe, považuji životopis za nevěrohodný. Popis tábora naproti tomu působí autenticky a zasvěceně. Pro mě není rozhodující, jestli Sin pravdivě uvádí detaily ze svého života. Všechno, co uvádí, očividně pravda být může...a v osudech jiných lidí i je._____ 7) Kniha je strhující čtení, ať už je dokument nebo fikce. Film však nenabízí téměř nic navíc a to, co nabízí, je málo kvalitní._____ 8) Sinovu nostalgii po životě v táboře lze pochopit. On neumí žít jinak. Je otázkou, zdali se to ještě může naučit. Režim mu nevzal život, stalo se něco horšího. Režim mu vzal duši. (08.08.2016)

Neumím to hodnotit. Asi sem dám pět hvězd, protože to byl zničující, jakkoliv předem tušený zážitek. Ale těžko se posuzuje kvalita zpracování nějakým normovaným způsobem, když je síla tématu nezměrná. „Setkání" s člověkem, kterého absolutně nejde pochopit a není možné se vcítit do jeho situace natož myšlení, přestože už při přečtení synopse se nad jeho osudem dostaví lítost. Přiblížení zrůdnosti severokorejského režimu není ani zdaleka tak mocné, jako síla vědomí, že Shin by vůbec nemohl pochopit význam rčení člověk je strůjcem svého osudu. Shin má totiž dost starostí s tím, aby pochopil existenci jakéhokoliv jiného světa, než je ten v pracovním táboře. K formě ale přeci jen musím říct, že každá ze 104 minut do filmu neoddiskutovatelně patří. Tvůrce, který by neměl natolik tvůrčí záměr, by mohl rozhovor se Shinem sestříhat do slabé čtvrthodiny a dopad na diváka by byl tisícinový. Daná forma (extrémně dlouhé záběry s nevyřčeným až nezřetelným poselstvím, pasáže, kde absence mluveného slova je sdílnější než přímá promluva) není stravitelná lehce a často, ale v daném případě pomohla naplnit zřetelný úmysl dokonale. (12.03.2013)

Neuvěřitelně drsný dokument, který se těžce hodnotí a ještě hůř se o něm mluví. Vlastně je o klukovi, který se narodil a celý svůj život do samotného útěku prožil v severokorejském lágru. Utekl jenom proto, aby poznal, co je za hranicemi lágru. Teď už by se tam ale nejradši zase vrátil. Mimochodem při vyprávění toho nejhoršího, co prožil a my si nedovedeme ani představit, neuronil ani jednu slzu. Na Tábor 14 se dívá neuvěřitelně těžce a malichernost našeho každodenního života tak nabírá naprosto jiné dimenze. (22.01.2015)

Videl som 52 minutovu verziu, takze ta neobsahovala nejake zbytocne nicnehovoriace zabery na ktore si stazuju ti, co videli dlhsiu verziu. Je to zaujimavy dokument. Najfascinujucejsie nie je ani tak to, co hlavny hrdina zazil, ale skôr citovo vyprahnuty chladny spôsob akym to vsetko popisuje. Evidentne je uz do konca zivota poznaceny a nikdy z neho nebude normalny clovek. Skoro zaujimavejsie ako hlavny hrdina, su rozhovory s dvoma byvalymi dôstojnikmi. Aj o nich by mohol vzniknut dokument. Maju toho, co povedat. Pritom su citovo vyprahnuty rovnako ako hlavny hrdina. Je to akokeby ste pozerali rozhovory s ludmi s nejakej uplne inej doby, takze veci ktore povazujeme prirodzene za moralne sa oni naucili az po uteku zo Severnej Kórei a stale si ich evidentne neosvojili. Tento dokument rozhodne odporucam. (20.01.2015)