Réžia:
Neil BurgerKamera:
Alwin H. KüchlerHudba:
Tom HolkenborgHrajú:
Shailene Woodley, Theo James, Zoë Kravitz, Miles Teller, Jai Courtney, Kate Winslet, Ray Stevenson, Ansel Elgort, Ashley Judd, Maggie Q, Tony Goldwyn (viac)Obsahy(3)
Ve světě budoucnosti jsou lidé rozděleni na pět frakcí podle svých dobrých vlastností. Každá vyznává jiné hodnoty, společně ale vytvářejí harmonický celek. Jenže hlavní hrdinka Tris do žádné škatulky nezapadá a test ukáže, že je divergentní - nebo-li má předpoklady a talent pro více frakcí. Systém okamžitě ukáže svou odvrácenou tvář a z Tris se stává lovná zvěř. Kdo se liší, znamená hrozbu. Hrozbu je třeba zlikvidovat. (Bontonfilm)
(viac)Videá (15)
Recenzie (1 127)
Žánr by sám o sobě zatracovaný být určitě neměl, ale... bože. Kromě zřejmé absence "stylu" a vlastní tváře mě rovněž neustále vytáčel soundtrack sestavený z hitových písniček a zejména ty dvě od Woodkida, které pouštěli pořád dokola a dokola a dokola. Supr cesta, jak způsobit, aby váš film působil stoprocentně neautenticky. ()
Z mého pohledu prostě klasická young adult věc, snad jen s tím rozdílem, že tu hlavní dívka není rozpolcená mezi bruneta a blonďáka. Ale ne, to bych byl na tenhle film moc zlej, pro mě je to sice dějem trochu nudné a tuctové, ale pořád je to dobře natočené a s pár slušnejma hercema (spíš ve vedlejších rolích) a celé to docela dobře funguje. Svět ve kterém se děj odehrává pro spoustu lidí asi bude zajímavým post-apem/distopií, ale osobně pro mě bude vždycky zajímavější buďto svět naprosto ujetější a temnější (Mad max, herní Fallout), nebo víc propracovaný, byť méně zničený (a třeba i ta Enderova Hra, kterou považuju za zlatý grál dobře napsaného příběhu, který se dá považovat za young adult). ()
Film, ktorý dostojí svojmu názvu. Na jednu stranu sa tvári ako klasický teenagerský konzum, na druhú stranu sa v ňom skrýva niečo viac, ako témy humanizmu, či zaraďovania sa do spoločnosti. Len škoda že svet Veronicy Roth nedáva vôbec zmysel a jej kastovný systém by nemal šancu ustáť dlhšie časové obdobie. Čo ma bohužiaľ vyrušovalo v expozícii viac než dostatočne. Odhliadnuc od toho, však Divergencia nie je zlá, či už vďaka sympatickým hercom, aktívnej hlavnej hrdinke a atmosfére dystopického Chicaga. Tú režisér Neil Burger navodzuje umne, nemá problém s tempom a vie predať aj akčnejšie scény. Minimalistická a jednoduchá zápletka síce v závere dopláca na skratkovitosť, ale navzdory tomu filmu nemožno uprieť, že v rámci danej cieľovky v zásade funguje. 70% ()
Nemohu uvěřit vlastním očím. Obával jsem se, že Divergence se nebude příliš lišit od své konkurence ( Mortal Instruments,Twilight a Hostitel), ale mýlil jsem se ! Divergence má vynikající nápad, slušně promyšlené story, příjemné tempo, perfektní herecké obsazení od roztomilé ústřední dvojce po slizkého záporáka a hlavně více survivalu a love story než v Hunger Games. Highlightem filmu byly jednoznačně všechny tři fáze tréningu, při kterých mi srdce bilo jak o život a jsem si jist, že po dvou dnech bych skončil v propasti, zde opravdu emoce i empatizmus fungovaly na nejvyšší možné úrovni. Pro mě tedy velmi znepokojivá post-apokalyptická záležitost a nejlepší film s námětem "boj proti systému". Mrazí mě v zádech, při pomyšlení, že za 50 let takový systém bude fungovat i u nás, jelikož ze zdejšího Totalismu mi bylo až zle. Kvalita se objevila tam, kde jsem jí letos absolutně nečekal. ()
Galéria (167)
Zaujímavosti (39)
- Angličanka Kate Winslet (Jeanine) ve filmu mluví s americkým přízvukem. (MissSimm)
- Anténový systém vystavěný kolem města byl inspirován anténou Duga, která se nachází v ukrajinském Černobylu. Ta měla za úkol vidět až za horizont a zkrátit tak dobu zjištění nepřátelského vojenského útoku. Ta filmová měla evokovat, že všichni a všechno jsou pod neustálým dohledem systému frakcí. (vojacekr)
- Tržby ze severoamerických kin byly 150,9 milionu amerických dolarů, součet těch celosvětových pak dosáhl 288,9 mil. (NIRO)
všechna zdejší srovnání s Twilight a s Hunger Games jsou samozřejmě namístě a ilustrují velmi zřetelný trend v současné kinematografii. já bych ale ještě rád doplnil drobné srovnání s Hostitelem, jedním z nejhorších áčkových sci-fi loňského roku. stejně jako Divergence a Hunger games se jedná o svérázné postapo, v němž ovšem ani tolik nesejde na nějaké válce několika buněk lidských přeživších proti invazi mimozemských agresorů "kradoucích" lidská těla, což také krásně navazuje na trend trvale přítomný v americké větvi science-fiction už od padesátých let, jako jde především o to, jestli "hrdinka konečně políbí jeho nebo raději toho druhého". mezi celkovou situací partyzánské války a teen (nebo snad dokonce tween) romantickou rovinou filmu žádné napětí vlastně není. on totiž osud invaze svým způsobem opravdu záleží na tom, koho hrdinka filmu právě líbá, jakkoliv šílená ta myšlenka je. /// nenechte se splést, ten v uvozovkách "ženský" vklad v příbězích Stmívání, Hladových her, Hostitele či Divergence mi není nijak protivný. ba naopak, vítám ho. proč, o tom bych spekuloval nerad. snad proto, že sám mám své sentimentální sklony, nebo proto, že mi to v rámci fantastických žánrů připadá jako stále ještě nevyčpělý závan čehosi svěžího a nového. a snad i proto, že rád čtu slash. podstatné je, jak se to implementuje. odstrašující případ skýtá právě příliš okatý patos Hostitele, zatímco u Hunger games si téměř nikdo z diváků nestěžuje či snad nevšímá, že prioritní jsou komplikované romantické vztahy hrdinky před její úlohou spasitelky v dystopické budoucnosti. u Hladových her je zkrátka snazší akceptovat romantiku i fantastiku v jednom balíčku bez ohledu na to, které ingredienci dáváte osobně přednost, zatímco Hostitel sotva koho přesvědčí. Divergence zůstala kdesi na pomezí těch dvou extrémů. považuji jí za výrazně nepřesvědčivou, jelikož 1.) není konceptuálně dotažená a řemeslně zdatná, což souvisí i s druhým důvodem: 2.) s tematickou povrchností. nelze se divit tomu, že fiktivní budoucnost tak, jak si Divergence vykresluje, nemá žádné realistické opodstatnění, protože důvod pro její konkrétní podobu nemá s realismem co dělat. je jím apel na divačky, že jsou výjimečné ve srovnání se svými stádovitými vrstevníky, že jsou schopnější, než by samy byly s to věřit, a že mají plnou kontrolu nad svým osudem, jakkoliv to paradoxně nemůže platit o všech, pokud vůbec o některé z oslovených divaček. /// opět se nenechte mýlit. problém, který s filmem mám, není ani tak ideologický. ať si ty bludy o vlastní jedinečnosti šíří kdo chce a ať jim kdo chce věří. problém je, že tak, jak jsou podané ve filmu, vyznívají nejenže pokrytecky, ale přímo odporně povrchně a do značné míry je ta ideologická masáž diváckého sebevědomí až příliš citelná, tudíž až příliš násilná. s ohledem na to nevidím důvod odpouštět ani poněkud laciné řemeslné provedení, při kterém ta nevěrohodně vykreslená podoba budoucnosti vlastně vypadá i od oka zcela neskutečně (suspension of disbelief se prostě nekoná). a i relativně zajímavé jednotlivosti, jako například schopnost konfrontovat nejhorší děsy člověka pomocí řízené halucinace, nejsou než zmařeným potenciálem, který stejně jako všechno ostatní nebyl dotažen do konce. a tak ironicky to jediné, co dovedu ocenit, je ten všemi ostatními nenáviděný sentiment - ten jediný poctivě vybudovaný, věrohodný a elegantně dotažený element zamilovanosti hlavní hrdinky a Čtyřky. ale i když to ocenit dovedu, samo o sobě je to málo. až příliš málo. () (menej) (viac)