Divergencia

A je to tady, apokalypsa se blíží! Obstarožní grafomanské krávy zformovaly svými furtdokolovými, trapnými postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky novou degeneraci tupých, ohyzdných grafomanských pipek s rovnátky, které začínají publikovat své vlastní furtdokolové, trapné postapo braky pro tupé, ohyzdné pipky s rovnátky, jímž jejich dobře naložený papá zatím necvaknul publikování jejich vlastních furtdokolových, trapných postapo braků pro …. Tak trochu tojflkrajs, že? Jak z toho ven? Jistě, divergence by byla cestou, to by ovšem nesměla opět ustřelit směrem k prdeli tisíckrát omletých, komerčně diktovaných pubertálních přetlaků typu „jsem krásná, uvědomělá, přechytřelá a ve čtrnácti hustě dospělá, tak si zachráním svět a sbalím některého z těch nagelovaných teploušů“, u nichž se jen mění žluklými jebáky poseté pozadí z Hangrgej na Dárce, z Dárce na Hostitele a z Hostitele na Divergenci. I ta zcela limituje premenstruační fantazie otylých školaček, jež jsou pak akorát tak schopny blaženě se vzbudit s mastnými fleky na kalhotkách s Medvídkerm Pú někde uprostřed Tumor-oulendu. Takže pro zastavení této evidentní kulturní degenerace nezbývá, než svým antikoncepčním selháním zakazovat Assbuky a mlátit je tak dlouho, dokud prostě nezačnou číst nějakou kvalitní literaturu. Abych zase nebyl až tolik příkrý, byl to ze všech těch výše uvedených řídkých průjmů zatím ten nejméně hnisavý a místy i nepatrně zábavný, nicméně i tak další pokračování této slaboduché a exantémově infekční kdoví-kolikáti-logie jako Impotence, Demence, Inkontinence a dokonce i Napálila jsem to hlavou do kredence s gustem vynechám. (30.06.2015)

Očekával jsem cokoliv, ale osobitou variaci na postapokaliptický svět teda fakt ne. A udělalo mi to radost. Ten příběh mě fakt bavil a mám takový tušení, že na druhý díl určitě dorazím do kina. Sice mi ten příběh ze začátku připomínal příchod žáčků do Bradavic a jejich rozřazení do jednotlivých vrstev. Pak pro změnu trošku Hunger Games. Ale ve výsledku si to pořád udrželo svůj vlastní svět, který má na to, aby se dál rozvíjel a já jsem na to do dalšího příběhu dost zvědavý. Stejně tak mi udělal radost i Junkie XL, který připravil dobrý elektronický soundtrack i když ne úplně z jeho pera. Také se mi ale líbilo i to, že tvůrcům vyšla taktika nabídnout neokoukané tváře. No, prostě to u mě prošlo a teď je otázka, jak na tom budou další díly. (15.08.2014)

Fikční svět vachrlatý jako sen čerstvě menstruující puberťačky (podobný režim by nevydržel ani týden), psychologicky bohaté asi jako tělíčko Maggie Q na podkožní tuk a přesto docela sympatické ve svých tématech (Chápu dobře, že je to celé metafora toho, že humanisti jsou nejlepší, protože neumí jen jedno, že jo? Hehe.), soběstačnosti hrdinů (plus za to, že Shailene do konce filmu neroztáhne prvoplánově nohy a naopak těm stopořenejm údům celkem nakládá po držkách) a režijním vedení pana Hambáče, který by měl okamžitě narukovat na místo Marca Webba a odrežírovat dalšího Spider-Mana. Protože když dokázal udělat relativně snesitelnou a místy dokonce vtahující a podnětnou zábavu z tohohle 140 minut dlouhého vývaru všeho možného, ze scénářů, které plodí zfetovaní roboti u Sony, by mohly konečně být alespoň koherentní bijáky pro všechny. Nejen bezmozky. (02.05.2014)

Nápad fajn, ale ty jo, už dlouho jsem se nesetkal s tak špatnou režií. Filmu úplně chybí nějakej vzhled, nebo styl a to vede k tomu, že ke konci na všechno co se odehrálo zapomenete. Fakt mě to mrzí vzhledem k tomu, že o režii se staral Neil Burger, který je pro mě po Nedotknutelných a po Limitles jedním z top režisérů. Tady bohužel asi zaspal natáčení. Kniha může být zajímavá, ale i zde bylo hodně vidět, že se občas prostě nemyslelo na všechno a ne vše dává stoprocentně smysl. No, naštěstí pro mě to tedy držela hlavní postava (její jméno už si nepamatuju, vidíte to!) , která mi v podání Shailene Woodlay přišla jako jediná sympatická. Bohužel, na konci byla opět zabita naprosto debilním klišé, které tu prostě ani nemuselo být. Za mě slabší podprůměr (07.05.2019)

O něco lepší než podobné Hunger Games, se zajímavější hlavní hrdinkou (Woodley je sázka na jistotu, i když se tady nemůže opřít o tak plnokrevnou postavu jako třeba v The Fault in Our Star) a i ostatní postavy kolem ní jsou lepší, stejně jako ten samotnej svět a jeho systém. Na druhej díl jsem docela zvědavej. (07.09.2014)