Temný prípad - Série 3

Řemeslně libovka, mistrovská práce v prolínání časových rovin a od začátku máte jasno, že to jde svou vlastní cestou a přesto ve stopách S01, že tohle prostě JE True Detective. Stejně se vyplatí odprostit od Martyho a Rusta, nebýt tupá sračka (x), obrnit trpělivostí a zbavit se očekávání vyloženě kulervoucích momentů, jen hezky naladit se na vlnu, vnímat nuance, užívat si konzistentní kvalitu a styl. 85% (26.02.2019)

Návrat ku koreňom. 3 séria mi pripomenula prečo som miloval tú prvú a presvedčila ma vrátiť Temný prípad medzí obľúbené seriály. Málokedy sa to stane ale ja nemám ani jednu vec čo by som vytkol. Od prvej scény som bol v tom a preciťoval atmosféru. Hudba dokreslovala chladnosť a prelínanie časových línii bolo prehľadne, často aj obrazovo alebo strihačsky obvzlastnené. Námet a scenár sú temné ako sa patrí a herecky vyčnieval Mahershala Ali. Toho herca asi začnem viac sledovať. Deprimujúci zážitok a chuťovka pre milovníkov detektívnych trilerov 10/10 (27.03.2023)

Nemůžeš se jen tak odpoutat od zachycené stopy. Proč? Protože v jistém smyslu, který není snadné sdílet s kýmkoli, jsi pořád ještě tam. I po vší té řadě let, které se kdysi začaly odvíjet v černé bídě, která se teď, přítomností někoho jiného, zase vynořila tak blízko. Jsi ještě tam, v té přízračné zelené džungli. A tyhle ulice, po jediném záblesku a sklonění nad nevinným tělerm, vypadají skoro tak prázdné a ohrožující, jako by se do nich džungle jen rafinovaně převlékla. Třeba tak jenom vypadají. Za šedivého podzimního odpoledne. Třeba zoufale opuštěná dětská hřiště s houpačkami nejsou tak docela opuštěná. Možná je to všechno jenom dozvuk. Vzdálená a klamná (i když skutečná) ozvěna toho pekla tam jinde. Třeba je přízračno jen mnohoznačností. Ze které se může vynořit jak těžko pochopitelná temnota, tak skoro stejně nepochopitelné, protože závratně nepravděpodobné příběhy životů, který svědčí o tom, že to taky může být všechno docela jinak. Že někdy se mlha rozhrne a vystoupí z ní trochu trochu smutku, ale i trochu světla. Nebo život se vším všudy: skoro nepochopitelně silná, až sebedestruktivní a nikdy neutuchající potřeba přátelství nebo sounáležitosti v jakékoli podobě (Rolland a všechny jeho příběhy…), skoro nepochopitelně vidoucí (něžný) cit (Julie a její „princ”), a konečně skoro nepochopitelně silná potřeba a schopnost zasahovat toho nejbližšího na nejcitlivějších místech, která určitě může znamenat to i to, ale protentokrát je nejspíš prostoupená hlubokým citem, ve kterém nechybí tělesno, které má, popravdě, v sobě něco trochu ďábelského, ale je to jen další, trochu drásající tváří lásky, která má chuť tak trochu na ruku-vruce a tak trochu trhat na kusy, což určitě není synonymum pro to, že to nebude, čas od času, hodně připomínat peklo (Ameile a Wayne a to, co mají mezi sebou…). ___ Tady a teď. Před tím a potom. Vše uchované v paměti... plné vypálených děr.. ., „Time is the fire in which we burn.” --- Ten žár, to nikdy nekončící tavení, to co se „s postupem času" stane s příběhy našich životů, ta otázka, v co se tyhle příběhhy „s postupem času" promění. V prach? __ Nebo z nich nakonec zbyde ještě něco jiného? ___ (26.02.2019)

„CO KDYŽ NÁS NĚKDO CHYTÍ?“… „JSME STAŘÍ A ZMATENÍ!“… /// Návrat ke kořenům… budiž. Jednička byla opěvovaná, takže se to samo nabízelo. Teď jen příběh… - není tak špatnej. Takže spolu s „vohraným“ tempem … nakonec dojdou všichni ke zjištění, že i těch „jen“ osm dílů je vlastně moc. Úplně nejvíc z toho číší síla parťáctví. Temnota duše? Ano, ale až na konec. Dávám 3*! Nevodhadnutá dýlka a finále, který nevyrazí dech! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mým znakem je modrá spirála. 2.) Mám svůj nevyřešeném případ. 3.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.05.2019)

Ten večer byl úplněk. Ten den zemřel Steve McQueen. A v průběhu podvečera zmizely v jednom zapadákově dvě děti. Sledujeme tři časové linie: samotný začátek vyšetřování v roce 1980, opětovné otevření případu o dekádu později a nakonec rozhovor pro dokumentární pořad v roce 2015 (včetně setkání staříků po letech). Po lehce chaotické druhé řadě je to znovu zajímavě uchopené a režijně výrazné, soustředěný Mahershala Ali je skvělou volbou, cynický blonďák Stephen Dorff na podobnou příležitost čekal dlouhé roky. Otec projektu Nic Pizzolatto rozpracoval velmi zajímavý vzorec, jenže pak se to celé zadrhne! V mlhách hořkosti a nejasností se doklopýtáme do finále, řada momentů je utahaných a prakticky bez emocí, omáčky je hodně. Čtyři epizody by byly optimální. Na víc schází pořádná zápletka. Napětí nebo moment překvapení v závěrečné epizodě úplně chybí. Celkově tři až čtyři hvězdy. (06.03.2019)