Dobrodružstvá baróna Prášila

Tak strašlivé zklamání jsem dlouho nezažil. Můj oblíbený režisér Terry Gilliam si vybral velmi slabou chvilku a natočil příšernou obludnost, ze které se mi málem udělalo špatně. Ve srovnání s českým Baronem Prášilem je tohle tak ubohé, že kdybych nevěděl, že si Gilliam spravil renomé dalšími filmy, tak bych mu asi poslal pár dolarů na přilepšenou, jelikož bych logicky usoudil, že režisér takového skvostu už nenatočí ani infantilní reklamu na Křupy-křup.Jen ze soucitu jsem film nezařadil do odpadu. (18.07.2002)

Když Prášilovi chybí prostor a budování atmosféry, je něco v nepořádku přes nespornou řádku vizuálních nápadů. Navíc ani charakter hlavní postavy a poselství příběhů (pocta O.Víznerovi za divadelní zpracování divadla ABC) nevyznívají jinak než jako trochu samoúčelné filmaření. A když navíc chybí přidaná hodnota jako v případě dialogů od Brdečky a Kainara, poznáváme jen další, rozšířenou variantu skečovité pythonovské práce v televizním stylu. 2-3* (28.12.2012)

Film volně vychází z knihy spisovatele Rudolfa Ericha Raspeho ´The Surprising Adventures of Baron Munchausen´ z roku 1785. Nevěděla jsem, co čekat od filmu, který začíná uprostřed války s Turkem a zároveň se odehrává divadelní představení, které vyžaduje obrovskou představivost od diváka. Fantasie příběhu a zanícených zúčastněných mě však vtáhly do děje. Baron Munchausen se vydává s malou Sally Saltovou na cestu, aby vyhledal svoje bývalé společníky a s nimi pak Turka porazil. Nejprve zamíří na Měsíc, kde najdou Bertholda, nejrychlejšího běžce na světě. Pak utečou do podzemí k bohu Vulcanovi, kde objeví siláka Albrechta. Tady se mi líbila hudba. Na to se dostanou na moře, kde se setkají s Gustavusem, který má vyjímečný slech, Adolphusem, střelcem s vynikajícím zrakem, a baronovým věrným koněm Bucephalusem. Baron se třikrát setká s Andělem Smrti, ale pokaždé se mu podaří uniknout. Svoji smrt najde až zpátky ve městě. Munchausenovo cestování a boje před městem se střídají s jeho vyprávěním před diváky. Stejně jako legendy doplňují historii a je těžké je pak oddělit. Svět je hektický a pokrytecký. Mnoho lidí se z něho snaží uniknout alespoň díky své představivosti. Takový paralelní život není pro každého, stejně jako tento film. (01.04.2015)

Krásná ukázka neskutečné obrazotvornosti v režisérských rukách Terryho Gilliama. Ačkoliv jsem se u jeho Žvahlava bavil o něco víc, tahle prášilovská jízda je taky hodně koukatelná. Příběhem pohádka, místy možná nevhodná pro děti ("Musím regulovat přílivy a řídit planety, nemám čas na plynatost a orgasmy."), ale pořád prostě pohádka. A díky za Erica Idlea, že sem přesunul alespoň trochu té montypythonovštiny ("Je v téhle rybě doktor?"), a díky za Robina Williamse, prostě proto. (03.02.2015)

Prášilovská legenda je především oslavou fantazie a odhodlání pokoušet se znovu a znovu prorazit hlavou zeď a neúspěch eliminovat tím, že si ho vůbec nepřipustím – obojí Gilliam ve své dekonstrukci vyjádřil po svém, docela jinak než Zeman (i když v detailech na něj odkazuje), s jiným druhem humoru a elegance, ale v důsledku se stejnými nakažlivými sympatiemi. Naše rodina si to užila moc. (02.12.2013)