Prekliatie žltozeleného škorpióna

Až možná příliš triviální vyřešení "velkého případu", jako kdyby už Woodymu na konci psaní scénáře docházel čas. Štěkání s Helen Hunt na můj vkus nefunguje tak jak Woody zamýšlel, jakkoliv dialogy mezi nimi tvoří 80 % všech hlášek filmu. Je to vtipné, není to svěží ani rychlé jako mělo být, Woodyho neurotik je ale na svém místě a baví diváky. Další příklad, že Woodyho filmy s autorem před kamerou jsou lepší než ty bez něj. Přiznávám, Charlize Theron jsem nepoznal, byla příliš sexy. (27.04.2013)

Tak nevím ... asi bych tento počin nazvala lehčím úletem páně mistra, nebo třeba crazy-allen. Ale proč ne ... I přes klišovitý námět a výlet do vod crazy komedie, je zpracování úžasné a podmanivě své. Samozřejmně díky allenovskému lehkému psychoanalytickému humoru a perfektní atmosféře 40-tých let podmalovaných výtečnou jazzovou hudbou. A řada situačních dialogů vám prostě zůstane v paměti hodně dlouho, obzvlášť pronáší-li ho sucharský nervák a svůdník žen C.W. v podání páně Woodyho. (29.12.2005)

Ďalšia bohatá nádielka allenovského bizarného humoru, ktorý nezastrie konkurencia široko ďaleko. Námet s hypnózou vyzdvihnutý Allenom na piedestál originality, následné ostro-vtipné zamotanie situácie, poisťovací detektív s plešinou, nevinnými očami prerážajúcimi cez okuliare a s večným prívalom argumentov presahujúcimi rámec prijateľnosti. Skvelá Helen Hunt, skvelý Woody Allen, skvelý scenár alebo....... "Ako to dopadne, keď sa cynický pohoďák zamiluje do neurotickej kravy." (28.07.2010)

Woody Allen nám Prokletím žlutozeleného škorpióna ukazuje, že se nebojí vstoupit ani do divokých vod situační komedie. Samotná zápletka filmu se od ostatních Allenů velice liší. I když snímek není tentokrát zaplněn dialogy – čehož si velice cením, protože jsem mohl u filmu přemýšlet co se to vlastně děje – tak jak bychom čekali, jsou to právě ony, co mu dodávají jeho komedičnost (kromě zde již zmíněných třeba: „Pokud zemřu, řekněte balzamovačům, ať mi zanechají úsměv...“). Kromě skvělého scénáře opět spatříme dobré herce, zvláště samotný režisér však překvapí. Woody Allen totiž opustil svou tradiční koktavost, za což si zaslouží velikou pochvalu, protože tento herecký styl mi vyhovoval daleko více. Další, ne ale tolik razantní změnou, prošel hudební doprovod. Místo starých známých retro tónů k nám z bedýnek vystupuje o kousek modernější změna. A možná je to právě jeho netradičnost, co mě tolik zaujalo, vlastně Prokletí žlutozeleného škorpióna byl první Allen, který mě opravdu chytil a nedovolil mi ani jednu maličkou myšlenku na přepnutí televizního kanálu. (27.12.2005)

Tradičně solidní konverzační komedie, tentokrát ve Woodyho milovaném retrostylu a s roztomilým fantastickým prvkem - hypnózou. Ale když dovolíte, zdaleka nejlegračnější mi připadá zaprvé spojení vetchého Woodyho Allena a šmrncovní Helen Huntové a Woodyho stylizace do neodolatelného bogartovského hrdiny. (11.04.2003)